Anatomy of the Global Economy
Bernanke je ten pravý
J. Bradford DeLong
|
|
|
|
BERKELEY – Demokrat William McChesney Martin byl dvakrát potvrzen ve funkci šéfa Federálního rezervního systému Spojených států republikánským prezidentem Dwightem D. Eisenhowerem. Demokrat Paul Volcker byl jedenkrát potvrzen Reaganovou administrativou (avšak nikoliv dvakrát: dodnes přetrvávají zvěsti, podle nichž Reaganův ministr financí James Baker zastával názor, že Volcker klade příliš velký důraz na monetární stabilitu a příliš malý důraz na vytvoření silné ekonomiky, která by ve volbách zajistila hlasy republikánům). Bill Clinton dvakrát potvrdil ve funkci republikána Alana Greenspana. A Barack Obama nyní ohlásil záměr opětovně na tento post nominovat Bena Bernankeho jmenovaného republikány.
Jak naznačují tyto případy z minulosti, když americký prezident nepotvrdí ve funkci šéfa Fedu jmenovaného opoziční stranou, je to pozoruhodnější, než když potvrdí někoho, kdo si to přeje. Hlavní výjimky představuje nepotvrzení Volckera Reaganem a nepotvrzení Arthura Burnse Jimmym Carterem. Křeslo šéfa Fedu je jedinou funkcí v americké vládě, u které tomu tak je: prozrazuje to její jedinečný charakter coby nestranické nebo nepříliš stranické technokratické funkce spojené s nesmírnou mocí a volností jednání – je to téměř čtvrtá odnož vlády, jak to označuje David Wessel ve své nedávné knize In Fed We Trust .
Důvod, proč američtí prezidenti jeví takovou ochotu potvrzovat ve funkci šéfy Fedu nominované opoziční stranou, podle mého názoru úzce souvisí s jednou ze dvou věcí, o které každý prezident usiluje: s důvěrou finančních trhů, že Fed povede neinflační politiku. Pokud finanční trhy tuto důvěru ztratí – tedy pokud dospějí k závěru, že Fed je příliš ve vleku prezidenta, takže nemůže účinně bojovat proti inflaci, nebo pokud dospějí k závěru, že šéf Fedu nemá zájem inflaci kontrolovat –, pak budou ekonomické zprávy téměř jistě nepříznivé.
Odliv kapitálu, prudké změny úrokových sazeb, klesající soukromé investice a kolaps hodnoty dolaru – to vše je pravděpodobné, pokud finanční trhy ztratí důvěru v šéfa Fedu. A pokud k těmto věcem dojde, jsou prezidentovy vyhlídky na znovuzvolení – případně viceprezidentovy vyhlídky na nahrazení prezidenta ve funkci – velmi malé. Pokud však prezident potvrdí šéfa Fedu vybraného někým jiným, může to z pohledu finančních trhů působit jako záruka, že Fed není na prezidentovi přespříliš závislý. A to může být pro stávajícího šéfa Fedu velmi cenná devíza – devíza, jíž se žádný jiný kandidát nemůže pochlubit.
Američtí prezidenti však nehledají jen věrohodný závazek finančním trhům, že šéf Fedu se bude obávat inflace a bojovat proti ní. Hledají také inteligenci, čest a pronikavý smysl pro veřejné zájmy a veřejné blaho. Budoucnost prezidentů – jejich schopnost vyhrávat druhé prezidentské volby, dosahovat dalších politických cílů a zanechávat za sebou úctyhodný odkaz – závisí na síle ekonomiky. Pořekadlo, že co je dobré pro General Motors, je dobré i pro Ameriku, může i nemusí být obzvláště v dnešní době pravdivé, ale rozhodně platí, že co je ekonomicky dobré pro Ameriku, je politicky dobré pro jejího prezidenta.
A právě zde měl prezident Barack Obama podle mého názoru šťastnou ruku. Myslím si, že Ben Bernanke je na šéfa Fedu velmi dobrou volbou, protože je nesmírně inteligentní, poctivý, pragmatický a prozíravý ve svém vidění ekonomiky. Již nyní provedl Fed dvěma velmi bouřlivými roky, přičemž se dopustil jen jedné velké chyby – bankrotu Lehman Brothers.
Bernankeho hluboká znalost velké hospodářské krize a finančních krizí obecně je přesně tím, co dnes Amerika – a také svět – u šéfa Fedu potřebuje. A jeho odhodlání neudělat chybu a nepodcenit obtížnost situace ani hodnotu udržení vysoké zaměstnanosti by z něj podle mého názoru činily jednoho z nejlepších kandidátů na tuto funkci, i kdyby ji do této doby nezastával.
J. Bradford DeLong je profesorem ekonomie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a výzkumným členem Národního úřadu pro ekonomický výzkum.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
You might also like to read more from J. Bradford DeLong or return to our home page.
|
|
aesop 09:16 08 Sep 09
Doubtless the reappointment of Bernanke sustains confidence in an "independent" Fed, by a the continuance of low inflation policies, as Mister Delong points out, the fed will continue to try and (Wall Street, evidently the White House along with most Economic prize fighters believe) succeed in maintaining financial market stability, on a--to say the least--shakey real economy base. Herr Bernanke will continue to get much credit for, shall we say, putting out the financial crisis fire, by drowning the system with liquidity. In time we'll see how clean an exit the central bankers will be able to engineer, so as to avoid this dreaded inflation so ballyhooed about by. It remains to be seen if and how soon this economy will again stimulate effective demand or be mired in stagnation. Nevertheless a more important issue exists other than Doc Delong's cute observations on the consonance of the two party ruling classes Fed Chair reappointments. No, the issue is that Bernanke did nothing to mitigate this disaster years before it occurred. Many, yes, many saw the housing bubble trend, pleaded and articulated, and yet got virtual media blackout. Our highest Financial priests though saw nothing and did nothing. As Dean Baker points out, only Allan Greenspan was better positioned to see and do something about the the housing bubble that led to this crisis. Again Baker notes Bernanke sat alongside as a fed governor from 2002-2005, overseeing the dubious low interest rate policy after the dot com bubble burst, prolonging and exacerbating the housing bubble, and then after moving on to the White House as an economic advisor, before the eventual 2006 appointment as Fed chairman. As a person charged to provide an environment conducive to economic stability, Bernanke failed miserably. And given the message being sent to future Fed regulators, there is to be no negative consequences for such failures. Such failure to spot a run up in housing prices, which skyrocketed from the previous 100 years, and the consequence is (drum roll, please): Fed Chairman reappointment. Wow, a Democratic president reappointed a Republican appointed Fed Chair. Geewillickers. So what? In two words, this is Moral Hazard on a truly large scale. What incentives do these guys have to crimp the financial excesses, when they may jeopardize future wall street career prospects? Given that nothing happens when they don't do their job, no incentives exist. Are we to believe exist without personal interests? No economist could be that naive. Not even Greenspan or Bernanke. And without a true regulator who is able to reign in casino capitalism (and since bailout, Banks are playing with house money), economic history, will, as they say, repeat. As of late this time would seem pure tragedy. But, Bernanke again as Fed Chair? Now thats a farce.