Tuesday, July 29, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Deflační skomírání?

CAMBRIDGE – Míra inflace se dnes ve Spojených státech a v několika dalších významných zemích blíží nule. List The Economist nedávno referoval, že ekonomové, mezi nimiž provedl anketu, očekávají, že spotřebitelské ceny budou v USA a v Japonsku klesat po celý rok 2009, zatímco inflace v eurozóně bude činit jen 0,6%. Poklesy hladin spotřebitelských cen zaznamenají i Jižní Korea, Tchaj-wan a Thajsko.

Vyhlídky na klesající ceny vycházejí z kolapsu průmyslové výroby, výsledné vysoké míry nezaměstnanosti a dramatického snížení komoditních cen. Průmyslová produkce v zemích se zápornou inflací klesá dvoucifernými tempy a cenový index pro všechny komodity se za poslední rok snížil o víc než 30%.

Deflace je potenciálně velice vážný problém, protože klesající ceny – a očekávání, že ceny ještě půjdou dolů – by třemi různými způsoby dále zhoršovaly současný hospodářský pokles.

Nejbezprostřednějším negativním dopadem deflace je zvyšování reálné hodnoty dluhu. Tak jako inflace dlužníkům pomáhá, neboť reálnou hodnotu jejich dluhů obrušuje, deflace je poškozuje tím, že reálnou hodnotu dlužné částky zvyšuje. Velmi mírný rozsah současné deflace sice nepředstavuje významnější problém, ale bude-li pokračovat, cenová hladina by zřejmě během příštích několika let mohla klesnout v úhrnu o 10%.

Pokud k tomu dojde, majitele domu zatíženého hypotékou postihne zvýšení reálné hodnoty jeho dluhu o 10%. Vzhledem k tomu, že poklesy cen by přinesly snižování mezd, zvýšil by se poměr mezi měsíčními splátkami hypotéky a mzdou.

Kromě tohoto zvýšení reálné nákladnosti dluhové služby by deflace pro majitele domů znamenala vyšší poměr dluhu k hodnotě, což by vedlo k nárůstu případů neschopnosti krýt hypotéku, zejména v USA. Nižší hladina cen by také zvýšila reálnou hodnotu zadlužení podniků, čímž by oslabila jejich bilance, takže by pro firmy bylo těžší získávat další úvěry.

Druhým neblahým účinkem deflace je nárůst reálné úrokové míry, tedy rozdílu mezi nominální úrokovou sazbou a mírou „inflace“. Když ceny rostou, reálná úroková míra je nižší než nominální sazba, neboť dlužník splácí penězi, jejichž hodnota je nižší. Když ale ceny klesají, reálná úroková míra nominální sazbu převyšuje. To ještě zhoršuje skutečnost, že dlužníci si při výpočtu zdanitelného příjmu mohou odečítat pouze nominální splátky úroků.

Jelikož Federální rezervní systém USA a další centrální banky snížily své krátkodobé úrokové sazby téměř na nulu, nemohou už sazby dále snižovat, aby deflaci bránily ve zvyšování reálné úrokové míry. Vyšší reálné úrokové míry odrazují domácnosti i podniky od nákupů na úvěr. To oslabuje celkovou poptávku, což zase vede k strmějšímu poklesu cen.

Vznikající neobvyklé ekonomické prostředí klesajících cen i mezd může mít také škodlivý psychologický účinek na domácnosti a podniky. S deflací míříme do neznámých končin. Jestliže ceny klesají 1% tempem, mohly by klesat i o 10%? Jestliže centrální banka už nemůže dál snížit úrokové sazby, aby povzbudila ekonomiku, co potenciální sestupnou cenovou spirálu zastaví? Takové obavy podrývají důvěru a ztěžují oživení ekonomické aktivity.

Někteří ekonomové říkají, že nejlepším způsobem, jímž se centrální banka může s deflací vypořádat, je zaplavit ekonomiku penězi s cílem přesvědčit veřejnost, že inflace napříště poroste, a tím snížit očekávané reálné dlouhodobé úrokové sazby. Tato rada by vedla k tomu, že centrální banky budou rozšiřovat nabídku peněz a bankovní rezervy i poté, co tento postup přestane snižovat úrokové sazby. Ostatně americká, britská a japonská centrální banka tak ve jménu „kvantitativního uvolňování“ postupují už teď.

Není divu, že centrální bankéři, kteří se zavázali k formálnímu či neformálnímu inflačnímu cíli ve výši kolem 2% ročně, neprojevují ochotu otevřeně opustit svůj mandát a prohlásit, že prosazují vysokou míru inflace. Jejich expanzivní opatření nicméně přispívají ke zvyšování dlouhodobých inflačních očekávání směrem k cílovým úrovním.

V USA se teď úroková sazba u státních dluhopisů zvyšuje z 1,80% u pětiletých obligací na 2,86% u desetiletých obligací a na 3,70% u třicetiletých obligací. Porovnání těchto úrokových sazeb s výnosy vládních dluhopisů chráněných proti inflaci ukazuje, že odpovídající implicitní míry inflace činí 0,9% u pěti let, 1,3% u deseti let a 1,7% u třiceti let.

Ačkoliv se teď centrální banky zaměřují na problém deflace, vážnějším rizikem v dlouhodobějším výhledu je, že až se ekonomiky začnou zotavovat a banky využijí rozsáhlé objemy aktuálně hromaděných rezerv k tvorbě úvěrů, které rozšíří útraty a poptávku, poroste překotně inflace.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured