Oznámení Severní Koreje, že disponuje jadernými zbraněmi, rozpoutalo diplomatické šílenství. Ve snaze přesvědčit Severní Koreu, aby se vrátila k šestistranným rozhovorům – za účasti Číny, Japonska, USA, Ruska a Jižní Koreje – o snížení jaderné hrozby na Korejském poloostrově, nyní Japonsko, USA a Jižní Korea nabídly rozšíření obsahu rozhovorů tak, aby do nich Severní Korea směla vnést jakoukoliv otázku, která ji znepokojuje. To by mohla být těžká chyba.

Rozhovory uvízly na mrtvém bodě v červnu 2004, kdy se z nich Severokorejci stáhli s odkazem na údajně nepřátelskou politiku americké a japonské vlády. Dnes tvrdí, že vyráběli jaderné zbraně pro vlastní sebeobranu. Přestože Kim Čong-ilův režim již dříve učinil několik neoficiálních prohlášení, v nichž připustil, že Severní Korea disponuje jaderným arzenálem, oficiálně to poprvé potvrdil až v nedávném oznámení.

Za touto deklarací se skrývalo poznání, že druhá Bushova administrativa nezměkčí svůj požadavek, aby se severokorejský režim zcela vzdal svého jaderného programu, a naopak bude pokračovat v politice izolace a dušení Severní Koreje. Totéž platí i pro Japonsko, jehož postoj k únosu svých občanů severokorejskými agenty v sedmdesátých a osmdesátých letech Kimův režim loni v červnu rovněž označil za důvod svého opuštění šestistranných rozhovorů.

Máme-li toto na paměti, jsou motivy Severokorejců k vynesení jaderného trumfu zřejmé a jeho načasování pro ně snad ani nemohlo být výhodnější: přinutit Američany k ústupkům, dokud situace v Iráku nedává USA žádný manévrovací prostor, a utišit sílící hlasy v Japonsku, které volají po hospodářských sankcích vůči KLDR kvůli únosům. A tak zatímco severokorejské oznámení o jaderných kapacitách silně odsuzovalo Japonsko a USA, ani slovem se nezmínilo o Číně, Rusku a Jižní Koreji, které během šestistranných rozhovorů zaujímaly smířlivější postoj.

Odchodem ze šestistranných jednání se Severní Korea rozhodně zcela nevzdala možnosti vyřešit jaderný pat prostřednictvím dialogu. Cílem KLDR bylo spíše odsouvat šestistranné rozhovory tak dlouho, jak to bude možné, aby si vynutila přímá bilaterální jednání s USA, v nichž by si pravděpodobně vymohla energetickou i jinou pomoc a zároveň požadovala bezpečnostní záruky pro „drahého vůdce“ Kim Čong-ila.

Amerika však v otázce bilaterálních jednání neustoupila a také její reakce na nedávné oznámení Severní Koreje, že disponuje jadernými zbraněmi, zdůraznila potřebu obnovit šestistranné rozhovory. Japonsko přijalo podobné stanovisko.

Stejně jako v případě Japonska se rovněž relativně umírněný postoj Bushovy administrativy vůči Severní Koreji od loňského přerušení rozhovorů změnil. Zdá se, že USA utahují kolem Severní Koreje diplomatickou smyčku s úmyslem přesunout jadernou diskusi do Rady bezpečnosti OSN.

Japonsko-americký bezpečnostní poradní výbor navíc v únoru svedl ve Washingtonu dohromady ministry zahraničí a obrany obou zemí, aby projednali společné strategické cíle související s přeskupením amerických předsunutých sil. To zahrnuje i americké jednotky v Japonsku, jež se zaměří na reakci na severokorejskou hrozbu jaderných zbraní a balistických raket, jakož i na nové hrozby, které představuje mezinárodní terorismus a vojenské posilování Číny. Udržení společného kroku v bezpečnostních otázkách je pro Japonsko a USA nezbytné, mají-li si obě země zachovat pevný svazek s cílem zajistit stabilitu v asijsko-tichomořské oblasti.

Japonská vláda rovněž hledá účinná opatření, jimiž by reagovala na důsledně neupřímný přístup Severní Koreje k regionálním a bilaterálním otázkám včetně případů únosů. Ve vojenské oblasti upravilo Japonsko svůj zákon o sebeobranných silách tak, aby se silným zřetelem na Severní Koreu stanovoval procedury pro obranu před balistickými raketami.

Nebylo záměrem, aby se toto rozhodnutí učiněné na pravidelném zasedání vlády 15. února časově shodovalo se 63. narozeninami Kim Čong-ila, které připadaly na následující den. Zároveň však ukázalo, že se japonská vláda, která Severní Koreu již dlouho podezírala z držení jaderných zbraní, nenechá potvrzením této hrozby zastrašit k fundamentální změně politiky.

Úprava zákona formuluje budoucí směřování vojenského postoje Japonska tím, že dává velitelům sebeobranných sil širší pravomoci k zahájení obranných akcí proti bezprostředním hrozbám. Podle zpráv jihokorejských sdělovacích prostředků se Severní Koreji kromě již existujících raket středního doletu Nodong podařilo zdokonalit své rakety Scud a rozšířit jejich dolet tak, že zasahuje hlavní japonské ostrovy. Bude-li Severní Korea navzdory mezinárodním závazkům skutečně pokračovat ve vývoji nejen jaderného arzenálu, ale i různých typů balistických raket, pak je vskutku zločineckým státem.

Pokud jde o jadernou otázku, japonská politika vůči Severní Koreji by měla i nadále zdůrazňovat upevňování vztahů s USA a posilování spolupráce s Čínou, Jižní Koreou a Ruskem při současné snaze podpořit brzké obnovení šestistranných rozhovorů. Dialog s Kimovým režimem však nemůže být sám o sobě cílem. Jednání je nezbytné a musí být dostatečné, avšak pokroku nebude možné dosáhnout, umožníme-li Severní Koreji proměnit již pouhou účast na šestistranných rozhovorech ve vyjednávací trumf.