NEW YORK: Leonid Kučma sice svému nejbližšímu soupeři – komunistovi Petro Simonenkovi - uštědřil pěkný volební výprask, ale to ještě neznamená, že by jeho nedávné zvolení na druhé pětileté období do funkce presidenta Ukrajiny bylo nějakým vítězstvím demokracie. A není to ani vítězství pro Ukrajinu. Spíše se zdá, že si Kučma vypůjčil pár stránek z Jelcinova volebního manuálu z roku 1996 a ve své kampani využil různé silové taktiky zastrašování a umlčování opozice, stejně jako zamoření privatizačního procesu, kterým si kupoval podporu všemocné a zkorumpované ukrajinské oligarchie.

Zatímco samotný volební den byl relativně prost podvodů a jiných gangsterských incidentů, celý předchozí proces, vedoucí nakonec až k volebním urnám, byl zatížen všemožným zlořádem. Administrativa presidenta Kučmy se projevila coby žárlivý dozorce ukrajinských médií, především těch elektronických. Ze čtyř národních televizních stanic jsou dvě přímo řízené Kučmou a třetí je ovládána jeho spojenci. Čtvrtá stanice, STB, se sice původně pokusila přinést vyvážený pohled, ale byla zastrašena útoky daňové policie a přinucena stát se jen dalším provládním orgánem.

V prostředí takového zastrašování se tak všem, kdo se ještě odvážili oponovat Presidentovi, dostalo skrze oficiální kanály zcela jasného varování. Státní byrokratické struktury fanaticky zneužívaly a stále zneužívají své moci k všestranně rozšířenému omezování disentu, a ze všeho nejraději využívají výběrčích daní k pronásledování oponentů. Dne 1. listopadu, jen den po prvním kole voleb, jenž později postavilo Kučmu proti Simonenkovi, byli tři guvernéři bez jakéhokoliv formálního aktu propuštěni, to když se ukázalo, že výsledky jejich oblastí nebyli Kučmovi příznivé.

A tak zatím, co jsou oponenti umlčováni a eliminováni, stávají se presidentovi stoupenci ze dne na den bohatší a mocnější. Viktor Pinčuk, mocná postava Kučmova rodného města Dnipropetrovska a přítel dcery presidenta, si zajistil v zářijovém kole privatizace velmi ziskové hutě. A Oleksander Volkov, který vedl jeden z Kučmových volebních týmů, je klíčovou postavou presidentského tábora, s přístupem k vnitřním informacím, bez ohledu na to, že vyšetřovatelé v Bruselu zmrazili jeho zahraniční konta a samotný Ukrajinský parlament se na něj opakovaně zaměřil ve své „anti-mafiánské“ kampani.

Výsledek toho všeho byl pro normální Ukrajince velkým zklamáním. A tak volili Kučmu ne proto, že by schvalovali jeho politiky – hospodářské výsledky jeho administrativy jsou bezútěšné – ale jen proto, že si nepřáli návrat komunismu. A mladí lidé, jež se tentokrát vypravili k volbám v masovém měřítku, zase volili Kučmu proto, že jim slíbil protržní reformy a integraci do Evropy. Jejich naděje by neměly být zmařeny. President Kučma musí rychle kupředu a plně využít svého 56% vítězství ve volbách k tomu, aby se distancoval od lakotné oligarchie a zahájil dlouho slibované hospodářské a politické reformy.

President si musí konečně uvědomit, že západní státy, které ho až doteď podporovaly, již nebudou tolerovat další pokračování statu quo. Přebujelá, nefunkční a zkorumpovaná vláda byla schopná přežít tak dlouho jen s mezinárodní pomocí, poskytovanou především kvůli geopolitické pozici Ukrajiny. Ovšem systém kapitalismu typu „já-na-bráchu-brácha-na-mě“, ve kterém se obohacuje jen úzká elita, zatímco velká většina z 50-ti miliónů ztrápených občanů země žije v bídě a je státními byrokraty neustále týrána a šikanována, se nemůže dlouhodobě udržet u moci. Západ se musí vyjádřit zcela jasně, že geopolitická poloha Ukrajiny již nadále není dostatečnou zárukou pokračování podpory.

Tím nejdůležitějším krokem, ke kterému je možné přistoupit, je pokračování v pomoci, ale podmínečně vázané na politické a ekonomické reformy. Ukrajinu tíží obrovské dluhy a k nadcházejícímu roku 2000 dosáhnou dlužné platby výše 3,1 miliardy amerických dolarů. Většinu z nich země dluží Mezinárodnímu měnovému fondu a je jen správně, že Fond trvá na mnohem větší transparentnosti privatizačního procesu, administrativních reformách, deregulaci, anti-korupčních i jiných opatřeních, než zemi povolí půjčit si další hotovost či prodloužení splatnosti jejích současných dluhů.

Další pomoc by měla rovněž být vázaná na větší svobodu mass-médií a samozřejmě i konec jejich zastrašování. Politické podmínky jsou stejně důležité jako ten či onen hospodářský cíl.

Už více jak desetiletí jsem hluboce zainteresován na pomoci rozvoji demokracie a otevřené společnosti na Ukrajině. V roce 1989 jsem v této zemi založil neziskovou nadaci, a to bylo dva roky před tím, než se země stala v roce 1991 nezávislou. Zmíněnou nadaci budu i nadále podporovat. A rovněž budu působit na další dárce, aby pokračovali či ještě zesílili svoji podporu budování otevřené společnosti Ukrajiny. Ovšem finanční podpora ukrajinské vlády musí být striktně podmíněna jejími výkony.

Příští týdny budou rozhodující. Kučma jmenoval Jevhena Marčuka, bývalého člena KGB a také presidentského kandidáta, do čela Rady národní bezpečnosti Ukrajiny. Začne Marčuk s úklidem chléva, jak mnoho Ukrajinců doufá? Chce-li ve své pozici přežít, bude muset nejprve rozlomit smrtící sevření bratrstva zkorumpovaných „kapitalistů“. Anebo do něj bude sám přijat a nechá se zkorumpovat jako se předním nechal samotný Kučma? V tom případě bude lepší veškerou pomoc odvolat a nedovolit, aby po další dva roky, než dojde k dalším plánovaným parlamentním volbám, byly nadále využívány tak vykřičené praktiky.