Kriminalizace HIV

JOHANNESBURG – „Jestli tohle předpokládá zákon,“ říká pan Bumble v románu Charlese Dickense Oliver Twist , „tak je zákon osel.“ Trestní zákon, kvůli němuž je pro nositele HIV lepší nevědět , že jsou nakaženi a mohou virus přenášet na další lidi včetně svých nejbližších, se zdá obzvláště vhodným kandidátem na uštěpačnou poznámku pana Bumblea.

A přesto zákonodárci v mnoha koutech světa schválili v tragické a pomýlené snaze zastavit šíření HIV a AIDS trestní zákony, které prosazují nevědomost o této nemoci, trestají její oběti a zvyšují pravděpodobnost, že se virem nakazí oběti nové. Některé země v západní a střední Africe uzákoňují špatně koncipované přístupy založené na Africkém vzorovém právu, podle něhož je trestným činem, pokud nakažená osoba přenáší virus na někoho jiného nebo ho viru vystavuje. V některých právních oblastech tak mohou prokurátoři vznášet obžaloby i vůči HIV pozitivním těhotným ženám, poněvadž ty by případně mohly vystavit viru své nenarozené děti.

Jistě, existují i ojedinělé a srdceryvné případy, kdy člověk s HIV nakazí jiného člověka s výslovným úmyslem způsobit mu újmu. Je skutečností, že v některých koutech Afriky dokonce muži nakažení HIV nebo AIDS znásilňují dívky, protože věří, že sex s pannou je může vyléčit. Někteří bojovníci za práva žen zase podporují zákony kriminalizující přenos HIV a tvrdí, že tyto zákony potrestají muže, kteří tají svou HIV pozitivitu před sexuálními partnerkami včetně manželek a přítelkyň. Stávající trestní zákony jsou však více než dostatečné k tomu, aby umožnily vnímavým soudním systémům náležitě postihovat lidi, kteří záměrně působí druhým újmu.