WASHINGTON – Až donedávna bylo hlavním úkolem Mezinárodního měnového fondu půjčovat zemím, které měly potíže s platební bilancí. Dnes však rozvíjející se ekonomiky stále více dávají přednost „samopojištění“ v podobě akumulace rezerv (a jejich sdílení prostřednictvím regionálně organizovaných fondů). V důsledku toho se musí MMF změnit – posílit svou kontrolní roli i schopnost dohlížet, aby členské země plnily své závazky a přispívaly k finanční stabilitě. Neschopnost fondu vyvinout tlak na Spojené státy, aby napravily zranitelnost svého trhu hypoték, která urychlila současnou finanční krizi, naznačuje, že je potřeba udělat ještě velký kus práce.

Ve své výroční zprávě o stavu americké ekonomiky v roce 2006 byl MMF vskutku mimořádně shovívavý v hodnocení rizik spojených s uvolněním kritérií na americkém trhu hypoték. Zpráva tvrdila, že „dlužníci ohrožení podstatným zvýšením hypotečních splátek zůstávají malou menšinou a rekrutují se převážně z domácností s vyššími příjmy, které jsou si vědomy rizik s tím spojených“, a v závěru konstatovala, že „existují náznaky, podle nichž zůstávají mechanismy alokace úvěrů a rizika na trhu s bydlením v USA relativně efektivní“. To by prý „mělo skýtat oporu“.

Problém nebyl zmíněn ani ve vlajkové lodi MMF, totiž ve Zprávě o globální finanční stabilitě (GFSR) vydané v září 2006, pouhých deset měsíců předtím, než krize kolem špatných hypoték začala být patrná všem. Podle názoru MMF jsou „velké finanční instituce na zralých… trzích… zdravé, neboť si udržely ziskovost a dobrou kapitalizaci“, přičemž „finanční sektory v mnoha zemích mají dostatečně silnou pozici, aby se vyrovnaly s veškerými cyklickými problémy i dalšími tržními korekcemi v budoucnu“.

MMF začal problém registrovat až v dubnu 2007, kdy už naplno propukal, ale přesto si nepočínal nikterak naléhavě. Naopak tvrdil, že se „slabiny omezují na určité části trhu se špatnými hypotékami (a v menší míře také na trh s ‚méně špatnými‘ hypotékami), pročež zřejmě nebudou představovat vážnou systémovou hrozbu“. Navíc se prý „zdá, že se trh bydlení v USA stabilizuje… Celkově lze říci, že americký trh hypoték zůstává pružný, ačkoliv se subprime segment zhoršuje o něco rychleji, než se očekávalo.“

GFSR sebejistě konstatovala, že „zátěžové zkoušky provedené investičními bankami ukazují, že i při scénářích celostátních poklesů cen nemovitostí, jaké nemají v historii obdoby, většina investorů vystavených subprime hypotékám prostřednictvím sekuritizovaných struktur neutrpí ztráty“.

Proč byl dohled fondu nad americkou ekonomikou tak neefektivní?

Představme si, že by stejnou zranitelnost, jaká vznikla na americkém trhu hypoték – přímo pod nosem washingtonského sídla – začala vykazovat některá rozvojová země. Upřímně řečeno je nemyslitelné, že by fond tak zoufale selhal při jejím rozpoznání. MMF bývá terčem kritiky, že zatěžuje dlužníky zbytečnými a někdy i zvrácenými úvěrovými podmínkami, přičemž jeho vysoce kvalifikovaní zaměstnanci se nerozpakují burcovat na poplach, když získají pocit, že je některá země zranitelná. Proč tedy stejně horlivému dohledu nepodrobili také americkou ekonomiku?

Odpověď možná najdeme v řídicí struktuře MMF. Rozdělení moci uvnitř fondu v současné době kopíruje logiku jeho role půjčovatele peněz. Čím více prostředků určitá země do fondu vkládá, tím větší má vliv. Fond se tak může ocitat v pokušení přivírat oči před hospodářskou zranitelností svých nejvlivnějších členů – právě těch, jejichž domácí politika má rozsáhlé, systémové důsledky.

Tento model řízení „peníze za vliv“ nepřímo zhoršuje schopnost MMF kritizovat ekonomiky nejvýznamnějších členů (natožpak dozírat, zda tyto země plní své závazky). Kdyby zaměstnanci fondu začali být ve své kritice příliš otevření, mohou tyto země vždy použít příslušné páky, aby rozředily veřejná komuniké vydávaná výkonnou radou MMF.

Fond může pomoci předcházet budoucím krizím tohoto typu, avšak pouze v případě, že nejdříve předejde nepřiměřenému vnějšímu vlivu na vlastní schopnost dohlížet a v případě nutnosti i kritizovat politiku a předpisy vlivných zemí. K tomu je zapotřebí odlišné řídicí struktury, v níž bude moc rozdělena rovnoměrněji, aby MMF mohl vykonávat účinný dozor nejen tam, kde může, ale i tam, kde by měl.