Po osmi letech raketového růstu má nyní v Číně přístup k internetu téměř stejný počet lidí, jako je počet členů Komunistické strany Číny, tedy 70 milionů. Čínská ,,informační elita", kterou tvoří zejména vzdělaní, na kariéru orientovaní obyvatelé měst brouzdající po internetu, se tak stává stejně velkou silou jako mocenská základna vládnoucí politické garnitury. Co toto nové mocenské centrum znamená pro transformaci čínské společnosti?

Od poloviny devadesátých let podporuje čínská vláda rychlý růst internetu pro jeho ekonomické výhody. Současně ovšem vyvíjí důmyslný politicko-technologický systém, který by informace šířené po síti kontroloval. Uplatňuje řadu nových právních norem, provozuje stínovou internetovou policii a používá výkonný národní systém hardwarového filtrování informací.

Kontrola nad internetem se rovněž opírá o demografické složení jeho uživatelů, z nichž většina se řadí mezi čínskou ekonomickou elitu, takže u nich existuje vyšší pravděpodobnost, že internet přijmou spíše jako součást nově objevovaného konzumního způsobu života než jako nástroj politické či sociální revoluce.

Překvapivá je přitom skutečnost, že vládní kontrolní mechanismy jsou do značné míry účinné. Zároveň však technologický rozvoj vyvolává hluboké společenské změny, které mají kořeny v rostoucím právním povědomí společnosti, posilovaném - a rozšiřovaném - nejen hospodářským růstem, ale i rychlým šířením internetu.

Po dvou a půl desetiletích tržně orientovaných hospodářských reforem si čínští občané stále více uvědomují, jak chránit své ekonomické a sociální zájmy prostřednictvím jazyka práv. Při konfrontaci se zneužíváním moci lidé stále častěji používají nový výraz ,,wej-čchüan" (obhajoba práv), jímž se brání systému. Do veřejného jazyka vstoupil i další nový termín ,,č´ čching čchüan" (právo vědět).

Tato nová terminologie inspirovaná revolucí informačních technologií byla rozšířená zejména loni na jaře po vypuknutí choroby SARS, kdy vláda zlehčovala rozsah epidemie tak dlouho, až se nemoc rozšířila do celé Číny i dalších zemí. Intenzita tohoto stále častějšího volání po ,,právech" v Číně je patrná rovněž ve způsobu zpracování dalších významných událostí v čínských médiích.

Při informování o přírodní katastrofě, velkém průmyslovém neštěstí nebo palčivé otázce týkající se veřejného zdraví například nesmějí novináři v tradičních sdělovacích prostředcích provádět investigativní žurnalistiku a přinášet reportáže bez souhlasu oficiálních míst. Internet však pomáhá tato pravidla změnit. Novináři se dnes učí obcházet vládní směrnice tím, že informace distribuují a shromažďují po síti. Pro vedoucí propagandisty je tak mnohem obtížnější zamezit šíření informací, které pokládají za ,,citlivé".

Obyčejní uživatelé internetu mohou rovněž psát o událostech, jichž se stali svědky, a vysílat své reportáže přes internet, což prakticky znemožňuje potlačování důležitých bleskových zpráv. Pro úřady je navíc obtížné stopovat a trestat lidi, kteří takový druh ,,podvratných" informací - tento výraz vláda často používá, aby potlačila politický disent - po síti šíří. Jelikož se nyní zvýšila pravděpodobnost, že se čínští uživatelé internetu dozvědí o bleskové zprávě v reálném čase a začnou si klást otázku, proč o ní neinformoval oficiální tisk, ocitají se čínská konvenční média pod tlakem veřejnosti, aby začala pokrývat i události, jimž by se jinak vyhnula.

Další nový fenomén představují internetové diskuse o právě probíhajících událostech, které se odehrávají zejména prostřednictvím takzvaných internetových vývěsek. Podle jednoho nedávného průzkumu se počet osob zaregistrovaných na deseti nejpopulárnějších čínských serverech zaměřujících se na zprávy a politické aféry pohybuje mezi jedním až pěti sty tisíci. Tímto způsobem začíná internet - především prostřednictvím vývěsek, služeb zasílaných elektronickou poštou a nově vznikajících internetových zápisníků - představovat alternativní veřejnou sféru, která v Číně ještě před několika lety neexistovala.

Ve státem cenzurovaném systému se většina diskusí omezuje na politicky přípustná témata, jako jsou právní reforma nebo antikorupční úsilí. V rámci těchto mantinelů však internetem zprostředkovaný aktivismus, jako jsou například webové petice, nejen rozšířil hranice tradičního mediálního zpravodajství, ale zároveň předznamenal některé zajímavé nové politické důsledky.

Když například policie letos na jaře ubila v jihočínském městě Kuang-čou k smrti vysokoškolského studenta Sun Č´-kanga, vyvolalo to záplavu internetových výzev k ,,wej-čchüan" a vyprovokovalo diskuse o ,,vazebním a repatriačním systému". Sunovo zadržování bylo založeno na této formě ,,administrativního zadržení", která se uplatňuje především proti migrujícím dělníkům. Následné protesty šířené po internetu bezpochyby sehrály roli při rozhodnutí vlády zrušit zmíněný systém a zatknout oficiální činitele, kteří se v tomto případu angažovali.

I přes vládní snahu o kontrolu internetu již dnes existuje prostor pro podporu sílícího právního povědomí v čínské společnosti. Pronikavost a pružnost nového média nejenže oslabuje tradiční mediální cenzuru, ale internetem zprostředkovaný aktivismus zároveň hraje stále větší roli při reformě čínského právního systému a při rozvoji probouzející se občanské společnosti.

Sedmdesát milionů čínských ,,surfařů" je dnes možná na nejlepší cestě určovat směr transformace společnosti a definovat budoucnost celé země. Výsledek tohoto velkolepého experimentu, který proti sobě staví autoritářskou vládu odhodlanou kontrolovat politiku a informační technologie, jež se takové kontrole již ze své podstaty vymykají, však zdaleka není jistý. Budoucí vývoj událostí nám toho nakonec může prozradit o neodmyslitelné roli internetu v překotně se vyvíjejícím světě stejně mnoho jako o měnící se Číně.