CAMBRIDGE – Čína se pravděpodobně stane první velkou ekonomikou, která se zotaví ze současného globálního poklesu. Její tempo růstu možná nedosáhne dvouciferných hodnot jako v posledních letech, ale v roce 2010 zřejmě Čína poroste rychleji než kterákoliv země v Evropě nebo na západní polokouli.

I když se však Čína ze současného zpomalení zotaví, pravděpodobně neposkytne podobný impulz také všem svým obchodním partnerům. Tato izolovanost bude odrážet fakt, že se země ve snaze o zotavení zaměřila na posílení domácí poptávky.

Není pochyb o tom, že Čína momentálně trpí globálním kolapsem poptávky po celé řadě spotřebitelských výrobků. Prudký pokles maloobchodního prodeje ve Spojených státech a v Evropě znamená méně zakázek na zboží vyráběné v čínských továrnách.

A zatímco kurz čínského jüanu k americkému dolaru zůstal v uplynulém roce víceméně beze změny, prudké zhodnocení dolaru vůči euru a dalším měnám způsobilo celkové zvýšení hodnoty jüanu vážené zahraničním obchodem. To čínský export stlačilo ještě více.

Výsledné propouštění čínských továrních dělníků vyvolalo druhotný pokles místní poptávky po čínském zboží a službách, poněvadž čínské domácnosti omezily výdaje. Malé firmy, které vyvážely 100% produkce, musely ukončit činnost. Miliony málo kvalifikovaných dělníků, kteří odešli z farem v čínském vnitrozemí za prací v příbřežních výrobních centrech, jsou dnes nuceny k návratu do svých vesnic. Spotřebu budou muset omezit také rodiny, jimž tito lidé posílali peníze.

Čínské úřady jsou odhodlány zvrátit výsledný pokles růstu, aby mohly znovu zaměstnat ty, kdo přišli o práci, a dát zaměstnání také milionům mladých lidí, o něž se rok co rok rozrostou řady práceschopného obyvatelstva. Neúspěch této snahy by nejen znamenal těžkosti pro miliony nezaměstnaných, ale ohrozil by i politickou stabilitu, která je podmíněna očekáváním pokračující hospodářské prosperity.

Počáteční vládní politika zaměřená na zvyšování agregátní poptávky se soustředila na velké výdaje do infrastruktury, jako jsou silnice a hromadná doprava. Významnější strategií je však změna vládní politiky s využitím nástrojů, které vedou k vyšším výdajům čínských spotřebitelů a současně zvyšují úroveň těch vládních výdajů, z nichž mají přímý prospěch čínské domácnosti – například zdravotnictví.

Výdaje čínských spotřebitelů zaostávají za celkovým tempem růstu čínské ekonomiky už řadu let. Je to výsledek snižujícího se podílu mezd na celkovém HDP a rostoucího podílu úspor v poměru k příjmům domácností. Chce-li čínská vláda zvýšit spotřebitelské výdaje, musí oba tyto trendy obrátit.

Nejrychleji rostoucí částí čínské ekonomiky jsou sice soukromé firmy, avšak hlavními zaměstnavateli zůstávají podniky částečně nebo plně vlastněné státem. Vláda může v těchto podnicích přímo ovlivňovat úroveň mezd a tím měnit celkovou mzdovou úroveň v ekonomice.

Vysoká míra úspor čínských domácností odráží jednak trvale vysoký podíl úspor u mladších generací a jednak skutečnost, že starší generace měly v mládí velice nízké příjmy, a proto velmi málo spořily. Agregátní míra úspor domácností je výsledkem rozdílu mezi úsporami těch, kdo spoří, a absencí úspor těch, kdo nespoří. Jelikož jsou dnes úspory mladších střadatelů vysoké, zatímco nespoření nestřadatelů nízké, dosahuje čistá míra úspor vysokých hodnot.

Mladí lidé mají ke spoření řadu důvodů. Veřejný penzijní systém je nespolehlivý, zdravotní pojištění schopné hradit vysoké náklady na zdravotní péči v západním stylu je málo dostupné, rodiče musí platit za své děti školné, k dispozici je jen málo úvěrových nástrojů ke koupi zboží dlouhodobé spotřeby a nákup bytu vyžaduje složení vysoké zálohy.

Domnívám se, že vláda zapracuje na všech těchto důvodech vysokých úspor, více zpřístupní úvěry, zavede systém zdravotního pojištění a zmírní některá pravidla skládání záloh.

Premiér Wen Ťia-pao dal ve svých nedávných vystoupeních před Všečínským shromážděním lidových zástupců jasně najevo, že učiní vše potřebné, aby stimuloval poptávku a zajistil v Číně silný růst. Nepochybuji, že je ochoten a schopen to udělat.