SANTIAGO: Po těžkém volebním zápase získala Chile nového presidenta. V neděli porazil Ricardo Lagos, vůdce socialistů, svého konservativního protivníka Joaquina Lavina, převahou 190.000 hlasů, což byl ten nejmenší volební rozdíl ze všech presidentských voleb od návratu Chile k demokracii.

Během posledních pěti týdnů, které vedly k druhému kolu voleb, rozjel kandidát Lagos neuvěřitelně účinnou kampaň. Omráčen Lavinovým vítězstvím z prvního kola, byl Lagos přinucen přehodnotit svoji strategii. Jeho charakteristicky intelektuálská rétorika byla nahrazena jednoduchými a přímými výzvami k voličům. Sám sebe oklopil skupinou mladých technokratů a vnesl tak do své kampaně tolik potřebný smysl pro modernost. Noví členové jeho týmu byli schopni rychle se distancovat od některých z nejkontroverznějších a nejkonfrontačnějších prvků socialistického programu, včetně navrhovaných legislativních úprav, jež by neúměrně zvýšily pravomoci odborových svazů, jež by ohrožovaly schopnost chilské mezinárodní konkurenceschopnosti a omezovaly by potenciál hospodářského růstu.

Co ale činí volební výsledky skutku zajímavými, není to, že Lagos vyhrál (a koneckonců byl favoritem celou dobu), ale to, že Lavin byl schopen být tak výrazným protikandidátem. Poprvé od třicátých let se chilská pravice projevila jako skutečná politická volba, která je schopna vzbudit zájem voličů. Lavin získal úžasných 48,7% hlasů, a to jen díky své kampani, ve které vystupoval jako schopný a na problémy orientovaný politik, který není ovlivněn ideologií či banálními politickými půtkami minulosti. Postupně si tak získal pozornost stále většího počtu Chilanů. A úspěch měl především mezi ženami a mladými lidmi.

Jestliže budou chtít chilské pravicové strany zužitkovat Lavinovu popularitu, budou musit nyní ukázat, že se již vzdálily svým prazákladům konzervativní ideologie a staly se dostatečně pragmatickými, moderními a na problémy zaměřenými stranami. Jestliže pravice nedokáže své voliče přesvědčit o tom, že se skutečně posunula tímto směrem, je velmi pravděpodobné, že se vrátí zpět ke svým tradičním 30-ti procentům voličských hlasů. Jestliže ale na druhé straně bude schopna ukázat, že se chopila nového typu politiky, kterou předvedl Lavin, mohla by pak skutečně v nadcházejících obecních i senátních volbách hodně získat. A snad by mohla vyhrát i presidentské volby v roce 2006.

První klíčová zkouška toho, zda-li se chilská pravice skutečně změnila, by mohla přijít již brzy, a to příští týden. Během své kampaně Lavin svým voličům opakovaně sdělil, že bez ohledu na svůj věk i zdravotní stav, měl by generál Pinochet stanout v Chile před soudem a zodpovídat se z údajných zločinů proti lidským právům. Jestliže se stane to, čeho se mnozí obávají a Spojené království v několika příštích dnech generála propustí, měli by pak chilští pravicoví politici, veřejně a energicky, trvat na tom, aby se Pinochet zpovídal spravedlnosti ve své vlastní zemi. Po pravdě řečeno, pravice by měla jít ještě dále a požadovat, aby se generál vzdal svého doživotního senátorského postu a imunity, jenž se na něj váže. To by nejen odstranilo Pinocheta z chilské politické scény, ale rovněž by to soudu umožnilo proti němu důsledně vykonat celé soudní řízení. A Chile by se tak mohla konečně vypořádat se svojí traumatickou minulostí.

Co ale z Lavina učinilo opravdu neobvyklého pravicového kandidáta, bylo to, že navrhnul mnoho iniciativních programů, jež by zmodernizovaly chilské politické a společenské instituce. Mimo jiné přišel například s návrhem, že by jmenovaní senátoři, krajně nedemokratický odkaz vojenského režimu, měli být z politiky konečně odstraněni, a že by se mělo skoncovat s jejich obligatorní vojenskou částí v senátorském stavu. Mnozí nicméně pochybovali o jeho upřímnosti – a také o politických stranách, které ho podporovaly - a označili jeho návrhy za pouhé marketingové triky.

Chilská pravice ale nyní může ukázat, že se skeptici mýlili, třeba tím, že v blízké budoucnosti několika příštích měsíců podpoří – či spíše navrhne – legislativní úpravy, které by tyto problémy vyřešily. Sám Lavin se může ujmout iniciativy a vypracovat společně s Lagosem celou sérii legislativních návrhů – včetně těch, které budou požadovat ústavní reformy – na kterých se oba kandidáti během volební kampaně shodli, a které by posílily chilský demokratický režim.

Naopak Lagos by s měl vyhnout nostalgii a zastaralým způsobům, které tolik dominovaly první části jeho kampaně, a měl by se držet životaschopné politiky, která tkví v modernizačních hospodářských reformách, které tolik podporovaly právě jeho vlastní noví mladí spolupracovníci. Stane-li se tak, Chile vstoupí do 21. století s velice nadějnými vyhlídkami. Stane se vskutku příkladnou zemí, kde spravedlnost, demokracie a ekonomické příležitosti budou jen vzkvétat.