Dvě levice Latinské Ameriky
Jorge G. Castañeda
V posledních několika letech narůstal – a v posledních měsících získával na síle – pocit, že Latinská Amerika se jako kyvadlo naklání zpět k levici. Zdá se, že nevýrazné, ba občas skličující výsledky hospodářských reforem vyvolaly vlnu, která vynesla k moci levicové prezidenty napříč kontinentem, od vítězství Huga Cháveze ve Venezuele na konci 90. let přes úspěch Ricarda Lagose v Chile a Nestora Kirchnera v Argentině až po nedávná zvolení Luize Inácia Luly da Silva v Brazílii a Tabaré Vázqueze v Uruguayi. Další levicová vítězství jsou podle všeho na obzoru v Mexiku, Peru a v Bolívii.
Ačkoliv premisy, z nichž tento obecný trend pramení, jsou jasné, voliči v Latinské Americe své hlasy nedávají jedné, ale dvěma levicím.
Jistěže, ač byl rok 2004 pro region s ohledem na hospodářský růst jedním z lepších let, výsledky dvou desetiletí takzvaných strukturálních reforem jsou stále neuspokojivé. Zvětšila se nerovnost, chudoby přinejlepším jen mírně ubylo, zaměstnanost zůstává tvrdohlavě nízká, korupce, násilí, zločin a politická ztuhlost jsou nadále rozšířené a zahraniční investice a dohody o volném obchodu teprve musí splnit své sliby. Za těchto okolností ani zdaleka nepřekvapuje silná ideologická a politická reakce namířená proti protržnímu „Washingtonskému konsenzu“ s jeho důrazem na liberalizaci, deregulaci a privatizaci.
Zároveň však platí, že tato reakce je mnohem méně uniformní a jednoznačná, než se mnozí pozorovatelé domnívají. Za prvé, ty strany, lídři a hnutí, kteří mají skutečně socialistické a pokrokové kořeny – například Lagos a jeho Socialistická strana v Chile, Lula a Strana pracujících v Brazílii a Vázquez v Uruguayi – se drží pragmatického, rozumného a realistického směru.
Jejich politiky se pozoruhodně podobají politikám jejich předchůdců a respekt k demokracii je u nich plně rozvinutý a upřímný. Jejich starý školní antiamerikanismus zjemnily roky strávené v exilu, realismus a rezignace.
Naopak levicoví předáci vycházející z populistické, ryze nacionalistické minulosti, bez významnějších ideologických opěr – Chávez vyrostlý z vojenského zázemí, Kirchner s perónistickými kořeny a starosta hlavního města Mexika a prezidentský favorit Lopez Obrador s původem v Institucionální revoluční straně za prezidenta Echeverríi – se ukázali jako mnohem méně přístupní modernizačním vlivům. Pro ně je rétorika významnější než podstata a moc důležitější než to, jak se uplatňuje. Zoufalství chudých, venkovských voličů, šizených politickým klientelismem, nepovažují za problém, ale za nástroj a znevažovat USA jejich srovnáváním s Fidelem Castrem je jim bližší než prosazovat skutečné zájmy jejich zemí ve světě.
Zadruhé, levice obecně – ať po původu socialistická, nebo populistická – sice „hlasitě promluvila“, ale jen málo „zatlačila na pilu“, abych tak řekl. Skutečné politiky, s přechodnou výjimkou argentinského vyjednávání s mezinárodními věřiteli – a zejména s MMF –, se nesmírně podobají politikám jejich předchůdců. Chávez nadále zve zahraniční ropné společnosti k těžbě v Orinocké nížině, Lula zachovává robustní rozpočtové přebytky, Kirchner nakonec souhlasí s podmínkami MMF a Lagos udržuje nebývale dobré vztahy s chilským silně konzervativním soukromým sektorem. Celkově vzato, začíná se uchytávat makroekonomická pravověrnost.
Latinskoamerická levice se skutečně snaží odlišovat se jen v okrajových záležitostech – a zčásti se jí to daří. Oblasti, kde tato nová i stará levice může přinést změnu, zahrnují zlepšování programů na potírání chudoby, rozšiřování práva na bydlení a vlastnických práv, pozemkovou reformu, rozvoj vzdělávání, vědy a techniky a – což je zřejmě nejdůležitější – posilování demokracie, lidských práv a právního řádu v regionu, kde tyto hodnoty už celá desetiletí žalostně scházejí.
Aby s tímto odvážným a nezbytným programem latinskoamerická levice uspěla, musí se očistit od nebezpečných a ničivých nacionalistických a autoritářských rysů. Nová levice, udrží-li se na cestě modernizace a reformy, může být pro region požehnáním.
Jorge Castańeda je bývalým ministrem zahraničí Mexika a současným kandidátem na funkci mexického prezidenta.
Copyright:
Project Syndicate, prosinec 2004.
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Jorge G. Castañeda or return to our home page.
|
|
