The Worldly Philosophers
Kapitalismus a skepticismus
Christopher Carroll
|
|
|
|
BALTIMORE – Jak každý nový den přináší zprávy o další státní výpomoci na Wall Street, ještě kolosálnější, než byla ta předchozí, čím dál silněji se vnucuje otázka: proč se americkému hospodářství daří za republikánských prezidentů tak bídně?
S fakty se těžko polemizuje; ba historické doklady jsou teď už tak neúprosné, že se zarputilí republikáni zřejmě začínají podivovat, zda v tom není nějaké prokletí. Za období, pro něž jsou snadno k dispozici moderní statistiky, demokraté předčí republikány téměř ve všech tradičních kritériích ekonomické výkonnosti (růst HDP na hlavu, nezaměstnanost, inflace, rozpočtové deficity).
Demokratům se dokonce zdařilo porazit republikány na jejich vlastním hřišti. Díky marnotratnosti současné Bushovy vlády (a uvážlivosti vlády Clintonovy) jsou teď průměrné federální výdaje jako podíl HDP v posuzovaném období za republikánských prezidentů vyšší než za demokratů.
Model republikánské nedostatečnosti se potvrzuje, když se k posuzování ekonomické výkonnosti využije výnosů z akcií a tím se časový záběr historické analýzy rozšíří. Od spuštění kompozitního akciového indexu Standard and Poor’s v roce 1926 byla odměna za vložení peněz na trh za dobu trvání funkčního období republikánského prezidenta asi o 16 procentních bodů nižší než u prezidentů demokratických. Slabší republikánská výkonnost zůstává nezlomným faktem, i když z analýzy vypustíme Velkou hospodářskou krizi a druhou světovou válku (v bláhové naději, že se ukáže, že šlo o ojedinělé zkušenosti).
Jelikož nynější prezidentské období klopýtá k takovému katastrofickému závěru, že se současný vykonavatel úřadu zřejmě obává, aby se na něj s odkazem na prezidenta Herberta Hoovera, za jehož vlády vypukla Velká hospodářská krize, nevzpomínalo jako na George Herberta Hoovera Walkera Bushe, korelace mezi stranickou příslušností prezidenta a hospodářskými výsledky vyžaduje nějaké vysvětlení.
Odpověď nelze hledat v konkrétních návrzích politik prosazovaných republikány a demokraty, neboť ty se během let proměnily natolik, že se vzpírají smysluplné generalizaci. Neexistují ani jasně zřetelné rozdíly v doktríně, z nichž by mělo plynout rozumné očekávání lepší hospodářské výkonnosti za vlády jedné partaje oproti té druhé.
Snad nejlepší vysvětlení se netýká ideologie, ale přístupů. Možná že kapitalismus funguje líp, když jeho excesy krotí skeptici, než když pravidla hry stanovují, vykládají, posuzují a realizují jeho zapálení zastánci. Ze dvou amerických stran jsou demokraté rozhodně skeptičtější.
Určité důkazy lze nalézt u těch vlastností americké ekonomiky, u nichž jsme přesvědčeni, že by je ostatní měli napodobovat. Dnes panuje naprosto většinový konsenzus, že pro účinné fungování veřejných korporací je nezbytný otevřený a transparentní mechanismus dohledu podílníků, s jasnými principy zodpovědnosti. Poctivost se vymezuje pomocí dobrých účetních pravidel.
Je však poučné připomenout si, že když tyto dnes všeobecně ctěné zásady byly prvně nadneseny, mnohé byly ostře odmítány. Skandál kolem antedatování opcí, který před časem postihl předsedu společnosti Apple Steva Jobse, je mikrokosmos inovace, soudního stíhání a reformy; teď, když už byl sepsán předpis, který antedatování zakazuje, se tento konkrétní podvod opakovat nebude. Právě tak se účetní předpisy přibližují k dokonalosti.
Jaké ponaučení nám tento příklad skýtá? Těžko říct. Možná že kapitalismus funguje líp, když se musí zodpovídat nějaké externí normě, než když se ponechá vlastnímu osudu.
Jak se dvacáté století vzdaluje ve zpětném zrcátku, čím dál silněji se zdá, že určujícím manifestem naší éry, v dobrém i ve zlém, je kniha Kapitalismus a svoboda od Miltona Friedmana. Průraznost této knihy však zprvu vycházela z její urputné nezávislosti na tehdejších ortodoxiích. Friedmanův hlas byl závanem svěžího skeptického vzduchu v době, kdy panujícím stanoviskem byl jistý druh samolibého pseudosocialismu, který si neuvědomoval ohromující schopnost trhů dosahovat žádoucích cílů.
Dnes však panující republikánská ortodoxie představuje jistý druh samolibého pseudofriedmanismu, který je přesvědčen, že trhy ponechané vlastnímu osudu nemohou škodit. Možná že nadešel čas na nový závan čerstvého vzduchu.
Knihu pro novou epochu bude teprve třeba napsat, ale mám název, který bych rád navrhl: Kapitalismus a skepticismus . Skepticismus sice asi není tak osvěžující jako svoboda, ale je to něco, čeho jsme v posledních letech mohli využívat trochu víc.
Christopher Carroll je profesorem ekonomie na Univerzitě Johnse Hopkinse.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Christopher Carroll or return to our home page.
|
|
