Jako univerzitní profesor slýchám spoustu obav o budoucí kariéru. Když se moji studenti připravují na vstup do pracovního života, který potrvá 50 let nebo i déle, prakticky všichni se snaží být při výběru kvalifikace, do níž se vyplatí investovat, futuristy. Pokud si vyberou povolání, které v příštím půlstoletí zaznamená úpadek, mohou toho hluboce litovat. Vědí, že ve středním věku se kariéra mění obtížně, a tak chtějí učinit správné rozhodnutí již jako velmi mladí.

Podle toho, co mi moji studenti říkají, panují všeobecné obavy z „komoditizace“ pracovních míst v moderní globální ekonomice tažené informačními technologiemi. Studenti mají strach, že v nadcházejících letech budou možná i vysoce kvalifikovaní lidé bez rozdílu najímáni a propouštěni, nakupováni a prodáváni jako tuny mědi nebo bedny s mraženými krocany. V souladu s tím by utrpělo také uspokojení z pracovního místa. Pokud totiž pracovní místo nevyžaduje nic více než znalost existujících technologií, pak je může kdekoliv na světě zastávat kdokoliv, kdo si tyto technologie osvojil, nebo v horším případě počítač.

Ačkoliv se totiž často předpokládá, že počítače nahradí pouze pracovní místa s nízkou kvalifikací, moji studenti mi připomínají něco jiného. Například lékařská odbornost je v jistých ohledech nahrazována diagnostickými systémy (expertními systémy) založenými na počítačích a velkou část práce, kterou kdysi dělali projektanti, nahradily systémy návrhů podporovaných počítačem (CAD systémy). Moji studenti se obávají, že podobné trendy mohou trvat i nadále, což sníží jistotu pracovního místa a omezí mzdovou úroveň, přičemž některá pracovní místa dokonce zcela zaniknou.

Někteří studenti si říkají, že je lepší nakupovat a prodávat než být nakupován a prodáván, a tak dospívají k závěru, že by se měli připravovat na kariéru v obchodě, financích nebo možná i v právu. Chtějí mít takovou kvalifikaci, která je udrží spíše mezi manažery než mezi jejich podřízenými, a někteří intuitivně cítí, že v těchto oborech existuje na mezinárodní úrovni větší jistota pracovního místa a lepší vyhlídky na kariéru. Naopak povolání, jako jsou medicína nebo strojírenství – tedy ta, jež vyžadují vysoce specializované technické vědomosti, které člověka nenaučí orientovat se v mezinárodní ekonomice –, moji studenti často pokládají za mimořádně náchylné ke komoditizaci.

Měli by se studenti komoditizace skutečně obávat? Ekonomové práce sice postřehli určité trendy, které mohou obavy studentů posílit, ale jinak nepodporují závěry, jež mají studenti tendenci vyvozovat.

Ve své nedávné knize The New Division of Labor: How Computers Are Creating the Next Job Market (Nové dělení práce: Jak počítače vytvářejí budoucí trh práce) ekonomové Frank Levy a Richard Murnane s využitím popisů práce, které sahají až do roku 1960, pečlivě klasifikují pracovní místa podle typu kognitivních schopností, jež jsou pro jejich výkon zapotřebí. Obzvláště je zajímala identifikace pracovních míst, která jsou rutinní, byť složitá a obtížná, a jež by se dala v principu nahradit dostatečně dobře naprogramovaným počítačem. Autoři pak přinášejí důkazy ze Spojených států, podle nichž v posledních desetiletích výrazně ubylo pracovních míst vyžadujících rutinní práci manuálního i kognitivního typu, přičemž tato pracovní místa skutečně v mnoha případech nahradily počítače.

V jistém důležitém smyslu tento výzkum potvrzuje, že se moji studenti obávají oprávněně. Tyto trendy však mají sklon přetrvávat v rámci jednotlivých povolání, odvětví a úrovní dosaženého vzdělání, takže mohou jen těžko sloužit jako návod, jaké povolání si vybrat nebo o jakou úroveň vzdělání usilovat. Významným aspektem je podle Levyho s Murnanem skutečnost, že nejslibnějšími budoucími kariérami se stanou ty, jejichž základ bude tvořit buďto odborné uvažování, anebo komplexní komunikační schopnosti.

Odborné uvažování znamená chápání, jak přistupovat k novým a odlišným problémům, které nezapadají do škatulky problémů minulých. Komplexní komunikační schopnosti pak zahrnují chápání myšlenek, umění vyhodnotit jejich společenský význam a umění přesvědčovat – těchto úkolů se nemůže zhostit žádný počítač.

Pokud mladí lidé příslušným způsobem nasměrují své úsilí, mohou si tyto schopnosti vybudovat prakticky v každém významném oboru univerzitního studia. Ti, kdo by si během vysokoškolských let rádi osvojili technické znalosti v úzce specializovaném oboru, který milují, by navíc neměli vyvozovat mylný závěr, že se musí svého snu vzdát. Specializace na obchod, finance či právo člověka před komoditizací vskutku neochrání. I v těchto odvětvích podnikoví manažeři v konečném důsledku kupují a prodávají zaměstnance, stejně jako je tomu u specialistů na technické obory. A rozhodně ne každý se ve světě byznysu vypracuje až úplně na vrchol.

Důležité je, aby studenti měli na paměti, že by se měli motivovat k získání hlubokého porozumění, nikoliv k bezduchému memorování studovaných předmětů, pokud chtějí hrát roli skutečného experta v oboru, pro který se nakonec rozhodnou. Zároveň by měli investovat do získání komunikačních schopností, jež budou pro úspěšnou kariéru obdobně klíčové.

Dosažení takového druhu vzdělání pravděpodobně znamená věnovat se tomu, co člověk přirozeně pokládá za zajímavé a poutavé, ať už jsou to finance, či fyziologie. Studenti by měli skoncovat s velkými obavami, ponořit se do milovaného oboru a naučit se uznávat lidi, kteří se v něm pohybují. To, co jim možná připadá jako nedosažitelný luxus, je ve skutečnosti nezbytnost, kterou si nemohou dovolit odmítnout.