Posledním počinem, jehož chce čínský prezident Ťiang Ce-min dosáhnout ve své funkci - tu opustí na sjezdu Komunistické strany, který začíná sedmého listopadu - je uvidět podnikatele ve vedení Strany. Marx i Mao se zřejmě obracejí v hrobě. Kdo jsou tihle podnikatelé, jimž se chce prezident Ťiang dvořit a jak vlastně podnikají? Kenichi Ohmae nabízí svůj pohled.

Oficiálně Čína zůstává komunistickou zemí. Přesto se obchodní společnosti musejí v Číně vypořádat s mnohem menším počtem omezení než na Tchaj-wanu, v Koreji, Japonsku, Německu, Francii a Svédsku. I v porovnání s USA je Čína kapitalistickým rájem - tedy pokud se vám daří vyhýbat se ústřední vládě. Tak například celní sazby (stanovované ústřední vládou, ale spravované místně) jsou nízké nebo nulové pro společnosti, jež těží z čínských regionálních systémů bezcelních zón a daňových zvýhodnění.

Nic z toho nebylo myslitelné ještě v roce 1992, kdy pekingské prohlášení o "jedné zemi a dvou systémech" a rozhodnutí svázat pevninskou měnu renminbi s hongkongským dolarem uvolnilo stavidla zahraničních investic. Na burzy v Shenzhenu a Sanghaji přitekly peníze, do výstavby továren a kanceláří v bezcelních zónách se napumpovaly investice.

Vnější lesk podnikatelské kultury je všude. Tvář Jacka Welche, dlouholetého šéfa společnosti General Electric, najdete ve výlohách knihkupectví po celé Číně, ačkoli jeho nejnovější kniha je zřejmě pirátským vydáním, protože Čína má stále daleko k ochraně autorských práv. Mnozí manažeři absolvovali čínské elitní jazykové školy (které během studené války školily špiony) a pak si pro univerzitní manažerský titul zajeli do USA. Po návratu domů zahájili "just-in-time" výrobu, komplexní hodnocení výkonnosti (včetně hodnocení šéfů jejich podřízenými) a nové nasazování technologií - to vše s nepřekonatelným důvtipem a cílevědomostí.

Je skutečností, že stále větší počet studentů, kteří odcestovali na univerzity do Japonska, USA a Evropy, láká představa návratu. Místní vláda v Dalianu vybudovala detailně propracovaný komplex pro vývoj softwaru ve stylu Silicon Valley, kde si studenti při návratu ze zahraničí můžou pronajmout levné kanceláře pro začínající firmy. Čerpají výhody ze zázemí se širokopásmovými sítěmi, z uvedení k investorům a finančním mecenášům a z vlivů, jež mají jeden na druhého. Podobně jako konkurenční podniky uvnitř veliké korporace další města také vytvářejí své líhně a vábničky pro talentované lidi.

Výsledkem je to, že pověst Číny jako nevýrazného novátora se mění. Výmluvný je příběh Neusoft Group z Shenyangu, největší čínské veřejně obchodované softwarové společnosti, jejíž tržby minulý rok činily 134 milionů USD. Firma Neusoft začínala jako levný soupeř společnosti Oracle. Po změně orientace výroby na audio vybavení automobilů, výkonný ředitel Neusoftu Liu Jiren začal slýchat stížnosti z místních nemocnic na vysoké ceny speciálních přístrojů využívajících rentgenového záření, magnetické rezonance, ultrazvuku a tomografie (takových, jež vyrábí GE, Philips, Siemens a Toshiba).

V okamžiku se zrodil nový obchod. Liu si uvědomil, že by Neusoft mohl propojit standardní čipy Intel a svůj vlastní snímací software s celou řadou digitálních snímačů. Zařízení od firmy Neusoft vypadá jako osobní počítač s připojenými snímači. Je ovšem cenově dostupné a značně přizpůsobivé, takže teď mohou mít svůj multifunkční vyšetřovací přístroj všechny ordinace v nemocnici.

V USA nebo v Japonsku by kvůli pevné průmyslové opozici takový rozjezd nové firmy neměl šanci. Prodejem do čínských nemocnic si ovšem Neusoft vytvořil klientelu, která mu umožní vyzvat na souboj současný průmysl lékařské elektroniky na celém světě, právě tak jako společnosti Honda a Toyota vyzvaly na souboj světový automobilový průmysl v sedmdesátých letech.

A Neusoft není výjimka. Little Swan prodává pračky ve čtyřiceti zemích světa, zatímco Legend Group je dnes největším světovým výrobcem osobních počítačů (obvykle prodaných pod jinou značkou). Společnost Hua Wei, jež v Shenzhenu zaměstnává 14 tisíc lidí (70% z nich jsou technici), vyrábí v porovnání s většinou světových společností směrovače a telekomunikační přepínače za polovinu ceny. Mnozí významní američtí a evropští výrobci telefonních zařízení se Hua Wei obávají víc než Fujitsu nebo NEC.

Číňané našli tajný klíč k japonskému úspěchu ze sedmdesátých a osmdesátých let. Společnosti jako Toshiba a Sony se spoléhaly na dva regiony - Otaku v Tokiu a Higashi Osaka v prefektuře Ósaka - kde se vytvořily shluky tisíců výrobců jemných mechanických a elektronických součástek. Dnes jsou Otaku a Higashi Osaka anachronismy. Díky moderním dálnicím, letadlům a dostupným komunikačním propojením, může výrobce mobilních telefonů v Shenzhenu dostávat od svých dodavatelů, kteří jsou vzdáleni jen několik hodin, průběžné dodávky dílů několikrát za den.

Obdobné shluky výrobců se vytvářejí po celé Číně. Dalian se proměňuje v centrum vývoje softwaru a skryté kancelářské práce v japonštině, jakou je zpracovávání pojistek nebo telefonická podpora. Japonské společnosti si také oblíbili Qingdao, město na poloostrově Qingdao, které se specializuje na výrobu vysoce kvalitních zpracovaných potravin. Více než 4000 tchajwanských výrobců se usídlilo v Xiamenu a Dongguanu. Zhongguancun, bývalá vojenská výzkumná zóna v Pekingu, která je základnou půl milionu vědců a techniků, je zase oblíbeným místem amerických high-tech společností.

Toto vytváření shluků dalo vzniknout nejmodernější výrobě a efektivnímu obchodu. Zajímavým případem je japonská společnost Fast Retailing, která ve svých vlastních obchodech prodává kvalitní oblečení vyráběné v Číně pod značkou Uniqlo. Fast Retailing prodává v porovnání s konkurencí za třetinu ceny a její marže je téměř pětinásobná. Sloveso "uniqloizovat" (dramaticky snížit náklady skrze čínskou výrobu a eliminaci zprostředkovatelů) se už zabydlelo v japonské obchodní hantýrce. Můžete slyšet třeba: "Slo by uniqloizovat stavební průmysl?"

Spojené státy čelily něčemu podobnému na konci osmdesátých let. Jejich odpovědí bylo pohlcení zahraničních rivalů, jakými byly Sony, Toyota, Bayer, Nestlé a DaimlerChrysler, a jejich proměna v americké společnosti a americkými investory, prémiemi a dokonce firemními kodexy. Výzvou pro USA, Evropu a Japonsko dnes bude internalizovat čínské společnosti a jejich metody, aby tak posílily své vlastní a posunuly se na vyšší úroveň v produktivitě a schopnosti inovovat.