Světové ceny ropy překročily 40 USD za barel už vprostřed léta a teď se vyšplhaly několik dolarů nad 50 USD za barel. Dnešní ceny ropy stále představují jen dvě třetiny skutečného vrcholu z doby íránské revoluce roku 1979 a budoucí trhy předpokládají, že cena ropy opět klesne a ustálí se asi na 45 USD za barel. Současná vysoká úroveň cen ropy však přiměla prognostiky mírnit své předpovědi hospodářského růstu.

„Vyšší ceny ropy budou přetrvávat," říká americký ekonomický prognostik Allen Sinai. „O to musíme snížit růst a jádrovou inflaci by to mohlo přivést ke zvýšení." Skutečně, podle Sinaie jsou vyšší ceny ropy „největší riziko...od prasknutí burzovní bubliny v letech 2000-2001."

Sinai zdaleka není osamocen. Zůstává-li cena ropy na 40 USD za barel, dá se očekávat, že nebude mít téměř žádné dopady na krátkodobý růst světového HDP. Drží-li se však cena ropy na 60 USD za barel nebo blízko této hodnoty, lze očekávat, že všichni své odhady růstu HDP sníží o 1% ročně.

Hrozí také, že vysoké ceny ropy zpomalí dlouhodobý růst produktivity. Při vysokých - a volatilních - cenách ropy podniky zaměří své investice spíše na zajištění flexibilního využívání energií než na zvyšování produktivity. Při 40 USD za barel lze očekávat, že ceny ropy zpomalí dlouhodobé tempo růstu světového potenciálního výstupu o 0,1% za rok. Při 60 USD za barel lze očekávat, že se „měřené" dlouhodobé tempo růstu světového potenciálního výstupu zpomalí zhruba o 0,3% za rok.

U většiny šoků působících na světovou ekonomiku očekáváme, že centrální banky podniknou nějaké kroky k vyvážení jejich důsledků. Jakmile začnou být výbory pro podnikové investice opatrnější, očekáváme, že Federální rezervní systém, Evropská centrální banka, Bank of England a další sníží úrokové míry, aby čísla vypadala atraktivněji. Jestliže spotřebitelé začnou bezuzdně utrácet, očekáváme, že světové centrální banky zvýší úrokové míry, aby zchladily útraty za výstavbu a uvolnily zdroje potřebné k zabránění vzniku inflace vyvolávající nedostatek peněz.

Tato ekonomická logika však neplatí v případě růstu cen ropy. Ačkoliv se vysoké ceny ropy jeví jako daň uvalená na obchodní činnost, která snižuje agregátní poptávku, zvyšují zároveň inflaci, a to přímo i nepřímo.

Centrální banky reagují na nižší poptávku snížením úrokových měr a na vyšší očekávanou inflaci zvýšením úrokových měr. Vzhledem k tomu, že vysoké ceny ropy snižují poptávku i zvyšují inflaci, reakce centrálních bank je mizivá či žádná. Důsledky vysokých cen ropy tedy zasahují ekonomiku, aniž by je světové centrální banky tlumily jako větrolamy.

Přesto pokud se na věc podíváme z hodně dlouhodobé perspektivy, není tak úplně jisté, zda jsou vysoké ceny ropy pro svět jako celek špatné. Například, kdyby vysoké ceny ropy byly důsledkem daní, následně přerozdělovaných spotřebitelům ropy, byly by jednoznačně dobré.

Jistěže, většina daní s sebou nese silný „převis zátěže": výdaje jsou výrazně vyšší než hodnota dosažených příjmů, kvůli bezpočtu snah potenciálních plátců daně o úniky a obcházení. Ropná daň však převis zátěže nepřináší. Naopak, znamená převis přínosů . Posun k energeticky účinnějším přepravním prostředkům ulehčuje zácpám. Snahy šetřit náklady úspornějším využíváním energií omezují znečišťování životního prostředí. Vyšší ceny náhražek ropy motivují výzkum v oblasti dalších energetických technologií - výzkum, který je dnes velice potřebný, máme-li se zítra vypořádat s problémy změny globálního klimatu.

Dobře koncipovaná daň z ropy by také zmenšila poptávku, čímž by snižovala pravděpodobnost, že těm, kdo vlastní zemi nad ropnými ložisky nebo jí vládnou, spadnou do klína neočekávané zisky. Právě to se před více než deseti lety pokoušel zajistit Lloyd Bentsen, první ministr financí prezidenta Billa Clintona, když navrhoval, aby se americký fiskální deficit uzavřel pomocí „daně dle BTU".

Republikánská strana a Americký ropný institut návrh potopily. Deset let nato tu máme vysoké ceny ropy, které však nejsou výsledkem dobře promyšlené daně, ani v Americe, ani jinde. Cenový boom tak nezlepšuje veřejné finance jednotlivých zemí, nýbrž zvyšuje neočekávané zisky držitelů ropných ložisek.