Monday, October 20, 2014
0

Může Hamas zůstat u moci?

Teď když Izrael drží ve vazbě třetinu palestinské vlády vedené Hamasem, eskalace izraelsko-palestinských vztahů už se posunula za hranici vojenské konfrontace. Vyvstala mnohem zásadnější otázka: může u moci zůstat palestinská vláda, která svou moc čerpá z dohody s Izraelem, když ji vede organizace, jejímž cílem je zničení Izraele?

Tuto otázku, která izraelsko-palestinské vztahy sužuje od chvíle, kdy v lednu zvítězil v parlamentních volbách Hamas, přinesl do popředí únos izraelského vojáka v pásmu Gazy a únos a následná vražda osmnáctiletého izraelského civilisty na Západním břehu.

Mezinárodní společenství vedené „Čtyřkou“ (Spojené státy, Evropská unie, Organizace spojených národů a Rusko) předložilo vládě Hamasu tři podmínky, jež musí splnit, chce-li dosáhnout mezinárodní legitimity a přijímat nadále finanční podporu. Hamas musí uznat právo Izraele na existenci, zastavit veškeré teroristické aktivity a zavázat se, že bude uskutečňovat všechny dřívější mezinárodní dohody podepsané palestinskou samosprávou. Tyto podmínky se vnějšímu pozorovateli jeví jako přiměřené. Hamasu se ovšem zdá, že podkopávají samotný jeho raison d’être .

Konec konců, jde o organizaci oddanou zničení Izraele – její charta vyzývá ke svaté válce proti všem Židům – a ustavení islámského státu v celé historické Palestině. Podle Hamasu jsou Židé (společně se svobodnými zednáři a dalšími hanebnými organizacemi jako Rotary International a Lions Club) zodpovědní jak za francouzskou a bolševickou revoluci, tak za první i druhou světovou válku. Není tedy velkým překvapením, že Hamas podmínky Čtyřky odmítl.

Současně se prostřednictvím neurčitého textu nazvaného „Dokument vězňů“ s Hamasem marně pokoušel najít společnou řeč palestinský prezident Mahmúd Abbás (Abú Mázin), zastupující Fatah, který v lednových volbách prohrál. Dokument měl sloužit jako nepřímé uznání izraelského práva na existenci. Nic takového se ovšem v seškrtaném textu, jenž Hamas schválil, nevyskytuje. Právě naopak, text legitimuje pokračující útoky proti izraelským civilistům na Západním břehu, kvůli čemuž je pro Izrael – a pro mezinárodní společenství – nepřijatelný.

Současnou krizi ovšem nelze vyřešit jen slovy. Jedním z paradoxních důsledků bezmála mesiánské víry Ameriky ve volby coby všelék na neduhy Středního východu je to, že Hamas – vítěz demokratických voleb – získal takovou míru legitimity, jakou nikdy v minulosti neměl. Na druhou stranu dřívější i současné chování Hamasu dává jasně najevo, že volby považuje pouze za politický nástroj a že je mu vzdálena veškerá oddanost normám a hodnotám, na nichž se zakládá demokracie.

Připomíná to fašistické a komunistické režimy minulosti, které uplatňovaly obdobný utilitaristický přístup k demokracii. Avšak USA zároveň ve snaze podrýt vládu Hamasu podporují Abú Mázina, takže vrhají stín na důvěryhodnost své vlastní oddanosti demokracii.

Současné násilí se může dále stupňovat a mohlo by zapříčinit pád vlády Hamasu. Na druhou stranu, diplomatické prostředky by mohly zajistit propuštění izraelského vojáka a zastavit odpalování raket Kásám z Gazy na Izrael – což je každodenní rutina, která zpochybnila věrohodnost nové izraelské vlády ministerského předsedy Ehuda Olmerta.

Zásadním problémem je ale to, že až dosud Palestinci na každé dějinné křižovatce odmítli přijmout kompromis a proto pohořeli s budováním státu. V roce 1947 odmítli plán OSN na rozdělení země, který vyzýval k založení dvou států v britské Palestině. Po Dohodách z Osla se v roce 1993 palestinská samospráva, vytvořená pod vládou Jásira Arafata, stala dalším militarizovaným autoritářským režimem, velice podobným Sýrii a Egyptu, a neudělala nic pro zmírnění utrpení palestinských uprchlíků. Právě tato nečinnost vynesla Hamas k moci.

Dnešní krize je zřetelně první vážnou zkouškou pro Olmerta a jeho plány na další stahování z Izraelem okupovaných území. Je to však ještě větší zkouška pro Palestince: nechají se radikálním a fanatickým vedením znovu zavést do další národní katastrofy? Nebo konečně pochopí, že před sebou mají otevřenou budoucnost nezávislosti, suverenity a důstojnosti – ale jedině pokud Izraelcům dopřejí to, co si sami právem nárokují?

Mezinárodní společenství může Palestince tlačit k rozhodnutí. Toto rozhodnutí a jeho morální cena však zůstávají v rukou samotných Palestinců.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured