ATÉNY – Evropská unie a Mezinárodní měnový fond konají přípravy na první kolo obří sanace, a přece se debata točí kolem toho, zda se Řecko dokáže vyhnout svrchované platební neschopnosti.

Někteří lidé považují Řecko za druhou Argentinu a poukazují na omračující paralely s touto zemí, která v roce 2001 vytvořila světový rekord v rozsahu insolvence (v přepočtu na dolary). Jiní, například řecký premiér Jorgos Papandreu, označují problémy země za nelehké, leč zvladatelné a stěžují si na zásahy zahraničních spekulantů se zlými úmysly.

Předejít platební neschopnosti by mělo být možné, ale snadné to nebude. Stačí se podívat na oficiální data, mimo jiné vnější dluh Řecka, který odpovídá 170 % národního důchodu, nebo zející rozpočtový deficit vlády (téměř 13 % HDP).

Nejde ale jen o problém s čísly; jde tu o problém věrohodnosti. Po desetiletích nízkých investic do statistické způsobilosti nikdo číslům řecké vlády nevěří. Důvěru nevzbuzuje ani řecká insolvenční historie.

Jak dokládá nedávno vydaná kniha This time is different (Tentokrát je to jiné) s podtitulem Osm století finanční bláhovosti, kterou jsem napsal společně s  Carmen Reinhartovou, od doby, kdy Řecko v devatenáctém století poprvé získalo nezávislost, se země s platební neschopností potýká zhruba každé dva roky. Ztráta věrohodnosti, jakmile k ní dojde, dokáže podrážet nohy nemilosrdně a rychle. Historické doklady skutečně bijí do očí faktem, že vládní dluh sice může neúprosně narůstat celá léta, ale konec obvykle přichází zcela znenadání.

Ovšemže se to může přihodit každé zemi, ačkoli vyspělé země zpravidla dokážou s dostatečnou rychlostí a věrohodností zpřísnit fiskální politiku, takže se potíže projeví spíš pomalejším růstem. U rozvíjejících se trhů bohužel taková adaptace často není možná bez pomoci zvenčí. Právě taková je dnes propast, nad níž stojí Řecko.

Dluhová krize není nevyhnutelná. Vláda ale musí naléhavě uskutečnit věrohodnou fiskální úpravu, zaměřenou nejen na vyšší zdanění, ale i na umazání části neuvěřitelného růstu vládních výdajů – ze 45 % na 52 % HDP – v letech 2007 až 2009. Vláda se musí vystříhat přílišnému spoléhání na nárůsty daní, které mají v posledku zase vliv na růst a udržitelnost. Bylo by mnohem vhodnější zvyšování daní vyvažovat jistým zmírňováním zdivočelých vládních výdajů.

Mám mezi Řeky přátele, kteří říkají, že Řecko není jediné. A mají pravdu. Některé další země téměř neodvratně směřují k sanacím a insolvencím. Jedna z pozoruhodných pravidelností, již jsme s Reinhartovou zjistili, spočívá v tom, že po vlně mezinárodních bankovních krizí často během několika let následuje vlna svrchovaných insolvencí a restrukturalizací.

Tato spojitost je sotva překvapivá, vzhledem k masivnímu hromadění veřejných dluhů, které země po bankovní krizi obvykle zažívají. Jsme toho nesporně svědky i tentokrát, neboť zadluženost zemí postižených krizí je už teď oproti roku 2007 vyšší o 75 %.

Avšak přestože i tentokrát zřejmě zaznamenáme vlnu insolvencí a programů MMF, neznamená to, že finanční zhroucení musí zasáhnout všechny silně zadlužené země. Země jako Řecko by tedy skutečně měla nasadit všechny páky, aby se vystříhala první i druhé vlny restrukturalizací a programů MMF. Pokud to dokáže, pak snad pohled na trápení jiných zemí pomůže pohnout místní politickou elitu k souhlasu s adaptací. Nestane-li se tak, Řecko bude mít své přizpůsobování méně pod kontrolou a mohlo by utrpět podstatně silnější trauma a nakonec snad přímo insolvenci.

Stará anekdota vypráví o dvou mužích, kolem nichž po pádu letadla krouží v džungli lev. Když si jeden z nich začne nazouvat tenisky, druhý se ho ptá proč. První muž odpoví: „Chystám se běžet o život.“ Lvovi ale neutečeš, říká druhý muž, na což mu první odvětí: „Nemusím běžet rychleji než lev. Musím běžet rychleji než ty.“

Řecko si teprve musí nazout běžecké boty, zatímco ostatní otřesené země, kupříkladu Irsko, už za pomoci masivních fiskálních úprav pádí vpřed. Novou socialistickou vládu Řecka brzdí sliby z předvolební kampaně, které sugerovaly, že peníze k řešení problémů jsou po ruce, jenže skutečnost se ukázala mnohem horší, než si všichni představovali. Odbory a skupiny zemědělců obden blokují dopravu protesty, což poukazuje na možnost vyhrocení situace.

Většina Řeků podniká vše, co je v jejich silách, aby unikli pravděpodobné neuhasitelné žízni své vlády po vyšších příjmech z daní, takže majetní převádějí peníze do zahraničí a obyčejní lidé se přesouvají na černý trh. Řecká černá ekonomika, podle odhadů dosahující až 30 % HDP, patří už teď k největším v Evropě a ze dne na den se rozrůstá.

V případě Argentiny dvojice obrovských úvěrů od MMF v letech 2000 a 2001 nevyhnutelnou krušnou adaptaci nakonec jen oddálila a platební neschopnost země byla tím traumatičtější. Řecko má právě tak jako Argentina pevný směnný kurz, dlouhou historii fiskálních deficitů a ještě delší historii svrchovaných insolvencí. Přesto se Řecko stále může vyhnout kolapsu, jaký zažila Argentina, ale musí se pustit do mnohem odhodlanější adaptace. Je na čase nazout si tretry.