Sunday, April 20, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
0

Bushovy dluhy z hazardu

Hospodářská politika George W. Bushe byla a je založena na mimořádně bezohledném hazardu, který odráží politickou koalici dvou významných sil: superboháčů a evangelických křesťanů. Tato politika selhává a globální finanční trhy na to reagují negativně, čímž vnášejí do světové ekonomiky ještě větší nejistotu; na obzoru se přitom rýsuje jen pramalá úleva, poněvadž Amerika vstupuje do období vleklých politických šarvátek a patu.

Superboháči měli při vstupu do Bushovy koalice jediný prvořadý cíl: daňové škrty, z nichž nesmírně vytěžily nejbohatší domácnosti. Evangelíci se pak nechali naverbovat na základě takzvaných „rodinných hodnot“, což znamená odpor vůči potratům a sňatkům osob stejného pohlaví, a na základě příslibů aktivní vládní podpory náboženským aktivitám včetně přímých plateb náboženským skupinám za sociální služby, které poskytují na místní i mezinárodní úrovni.

Bushův tým věřil, že se mu daňové škrty pro bohaté nakonec podaří vykompenzovat snížením vládních výdajů, ale nikdy to nevysvětlil veřejnosti. Místo toho čtyři roky předstíral, že na rozpočtových schodcích příliš nezáleží. Teprve po Bushově znovuzvolení začali jeho lidé vysvětlovat, že velké rozpočtové schodky způsobené převážně nižšími daňovými výnosy budou vyžadovat rázné škrty v sociálním zabezpečení, výdajích na zdravotní péči a dalších oblastech.

Většina Američanů, kteří v Bushově prvním volebním období daňové škrty podporovali, protože jim dávaly něco málo peněz navíc, však nepodporuje útok na základní vládní služby, jenž poté následoval. Tento odpor se přitom vztahuje i na křesťanské evangelické voliče, kteří bývají často příslušníky zaměstnanecké a středostavovské vrstvy odkázané na mnoho druhů vládních sociálních služeb. Třebaže mnozí křesťanští fundamentalisté navenek hlásají víru ve „volný trh“, jako voliči podporují vládou financované penze, zdravotnictví a další veřejné služby.

Bushovo seškrtávání daní bylo nezodpovědné již od počátku, ale po 11. září 2001 se stalo ještě mnohem nezodpovědnějším. Bushova administrativa prudce zvýšila vojenské výdaje, neboť šla do války v Afghánistánu a v Iráku, a zvýšila rovněž výdaje na národní bezpečnost doma, aniž kdy americkému lidu vysvětlila, jak se toto zvýšení bude financovat. Rozpočet na armádu a bezpečnost vzrostl o více než 2% HNP, zatímco daňové příjmy klesly ještě o mnohem více. Současně Bush podpořil zvýšení výdajů na populární položky, jako jsou školství či slevy na léky na předpis, přičemž za tyto služby zaplatil tím, že si vypůjčil peníze, místo aby zajistil dostatečné daňové příjmy.

Sotva tato strategie přinesla ovoce v podobě těsného znovuzvolení – kteréžto vítězství posílilo republikánskou kontrolu v Kongresu –, začala se projevovat temná realita Bushovy fiskální bezstarostnosti. Roční rozpočtový schodek USA dosáhl 5% HNP, přičemž obrovskou část tohoto rozdílu financovaly každoročně asijské centrální banky, které tak dnes mají vůči Americe pohledávky ve výši přibližně dvou bilionů dolarů.

Problémem je, že Bushův bezohledný hazard nyní nabral značný politický rozměr. Ihned po svém znovuzvolení začal prezident navrhovat škrty v populárních vládních programech, avšak jeho vlastní strana tyto škrty odmítá. Republikány ovládaný Kongres nyní usiluje o trvalou platnost daňových škrtů pro bohaté a svět si začíná uvědomovat, že rozpočtové schodky Spojených států jsou již trvale zakořeněny a jejich konec je v nedohlednu.

A protože je americká ekonomika tak velká a dolar tak klíčový pro světové finance, mají rozpočtové schodky USA ohromné celosvětové důsledky. Dolar oslabuje, neboť finanční trhy chápou, že USA si v příštích letech budou muset půjčovat obrovské částky v zahraničí. Ještě zlověstnější je, že podle všeho skončí i ochota zahraničních centrálních bank půjčovat USA. Proč by koneckonců měly centrální banky Číny, Japonska, Jižní Koreje a dalších asijských zemí hromadit obrovské množství směnek amerického ministerstva financí, když bude dolar v příštích letech pravděpodobně ztrácet na hodnotě?

V jistém bizarním, byť nikoliv nečekaném smyslu Amerika peskuje za své problémy druhé. Obrovské daňové škrty a rostoucí vojenské výdaje podnítily enormní vzestup dovozu, a tak dnes slabou fiskální pozici Ameriky doprovází i propastný obchodní deficit. Američtí politici však obviňují Čínu a další země z „nečestného obchodu“, a dokonce jim vyhrožují sankcemi.

Tato reakce na domácí problémy sice dobře působí na voliče, ale je směšná a ignorantská, zvláště když jsou USA odkázány na Čínu, která jim pomáhá financovat fiskální schodky. V podstatě se tak USA osopují na vlastního bankéře, přestože ho zároveň žádají o další půjčky!

Když Bush na počátku roku požádal o výdajové škrty – včetně reformy sociálního zabezpečení, která zahrnuje škrty v budoucích dávkách –, světoví finančníci očekávali, že prezident dosáhne svého, přinejmenším z velké části. Jen pramálo docenili, že se američtí voliči, kteří výdajové škrty nikdy skutečně nepodporovali, postaví na odpor.

Se vstřebáváním této reality ekonomické vyhlídky potemňují. Zahraniční subjekty začnou projevovat méně nadšení z trvalého půjčování USA, což dále oslabí dolar, vynutí vzestup úrokových sazeb v USA a vyvolá hrozbu podlomení amerického akciového trhu a spotřebitelských výdajů.

Zatímco se však nad nadcházejícím rokem stahují bouřková mračna, politická koalice, která přivedla Bushe k moci, bude dusit pokrok při odklízení tohoto fiskálního nepořádku. Bushova hazardní hra byla od počátku odsouzena k nezdaru, který bude mít v příštích letech nákladné důsledky – především pro USA, ale i pro ostatní svět.

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured