Dnešní svět je učebnicovým příkladem kontrastů. Pronásledují nás obrazy teroru a válek. A přitom všechny oblasti zeměkoule zažívají nejsilnější hospodářský růst za poslední léta, inflace zůstává i přes rostoucí ceny ropy na uzdě a také finanční trhy si vedou dobře. Několik ekonomik, které v nedávné době čelily finančním krizím, se rychle odráží ode dna. Zároveň však zbývá učinit ještě mnohé, máme-li pomoci předejít budoucím krizím a snížit chudobu.

Co tyto kontrasty znamenají pro budoucnost? Odpověď závisí v rozhodující míře na tom, jak budou jednotlivé země a mezinárodní společenství jako celek reagovat na klíčové strategické problémy: jak se vyrovnat s globálními nerovnováhami prostřednictvím makroekonomické politiky a značně opožděných reforem; jak čelit nákladům spojeným se stárnutím populace; jak posílit obranu proti hospodářským a finančním krizím a jak se postavit k tíživým závazkům plynoucím ze snižování chudoby.

Vedoucí představitelé finančního sektoru ze 184 zemí se nedávno sešli ve Washingtonu na výročním zasedání MMF a Světové banky. Letos si připomínáme šedesáté výročí konference v Bretton Woods, na níž byly obě organizace založeny jakožto pilíře mezinárodní hospodářské spolupráce. Jako výkonný ředitel MMF jsem přednesl poselství o ostražitosti a akci. Jednoduše řečeno musí mezinárodní společenství využít současného hospodářského zotavení k prohloubení úsilí o zajištění finanční a hospodářské stability a k pomoci zemím s omezenými vyhlídkami.

Období silného hospodářského růstu umožňují státům zavádět opatření na snížení pravděpodobnosti a hloubky budoucích poklesů. Takové příležitosti však bývají až příliš snadno promrhány. V éře globalizovaných finančních trhů, kdy se země jen obtížně potýkají s rapidním přeshraničním tokem kapitálu, není na sebeuspokojení čas. Poučení z devadesátých let minulého století zní, že veškeré slabiny je nutno řešit dříve, než přerostou v krize.

Rychlý celosvětový hospodářský růst v roce 2004 ukazuje, že snaha posílit ochranná opatření se od devadesátých let vyplatila. Růst je však nevyrovnaný: Evropa a Japonsko - navzdory některým nedávným přírůstkům - ani zdaleka nedosahují svého potenciálu, a světovou ekonomiku tak i nadále táhnou především Spojené státy a Čína.

Jednou z priorit je snížení celosvětové nerovnováhy platební bilance. USA musí ve střednědobém výhledu podniknout kroky ke snížení rozpočtového schodku. Evropa a Japonsko pak mohou posílit růst zvýšením tempa strukturálních reforem.

Kroky ke zvýšení flexibility měnových kurzů v Číně a dalších asijských zemích, podporované reformou finančního sektoru, budou mít domácí i celosvětový přínos. I jinde učinily takzvané „nové ekonomiky" ve svém reformním úsilí v poslední době značný pokrok, ale musí si tuto dynamiku udržet, aby se obrnily proti potenciálním šokům.

Na obzoru se rýsují i další problémy. Témata, která byla kdysi pokládána za „střednědobá", jsou stále naléhavější. Stárnutí populace nutí mnoho zemí řešit tlaky na své rozpočty a systémy sociálního zabezpečení. Problém bezprostředně hrozí v severní Americe, eurozóně a Japonsku. Zanedlouho se s ním však bude muset potýkat rovněž mnoho rozvojových zemí, v řadě případů bez polštáře blahobytu.

Je zde také energetická otázka. Vysoké ceny ropy vzkřísily starou zranitelnost. Státy potřebují přeformulovat svou energetickou politiku - včetně zvýšení produkčních a rafinérských kapacit, diverzifikace energetických zdrojů a dodání nového impulzu ochraně životního prostředí. Lepší rovnováha mezi produkcí a spotřebou by zabránila velkým výkyvům cen ropy.

MMF se zaměřuje na krizovou prevenci a v minulosti vyzýval k větší průhlednosti a silnějším finančním systémům. Fond rovněž aktivně sleduje vývoj na kapitálovém trhu a zavádí systematičtější hodnocení dluhové udržitelnosti.

Vždy budou existovat způsoby, jak naši práci posílit tak, abychom poskytovali dobře formulované rady založené na jasném pochopení a nejlepší možné analýze dané země. Své postoje musíme politickým předákům sdělovat zřetelně a posilovat pobídky, na jejichž základě by státy přijímaly příslušná nápravná opatření. V konečném důsledku však účinnost našich rad závisí na ochotě jednotlivých států jednat dle našich doporučení.

Hospodářskou stabilitu ohrožuje také chudoba. Přes všechny úspěchy v posledních desetiletích zůstává faktem, že 20% obyvatel zeměkoule stále žije za méně než jeden dolar denně, zatímco HIV/AIDS a další nakažlivé choroby pustoší řadu společností. I další sociální ukazatele nabízejí chmurný obrázek. Většina rozvojových zemí pravděpodobně nedosáhne cíle mezinárodního společenství snížit do roku 2015 chudobu na polovinu.

Na konferenci v Monterrey v roce 2002 se mezinárodní společenství dohodlo na rámci pro dosažení tohoto cíle. Rozvojové země přijmou zdravou hospodářskou politiku doprovázenou kvalitním vládnutím. Průmyslové země zvýší objem pomoci a sníží obchodní bariéry. MMF a Světová banka nabídnou rady, expertizy a financování, přičemž fond se bude soustředit na makroekonomickou a finanční stabilitu, která je pro udržení trvalého růstu a snížení chudoby klíčová.

Jistý pokrok již v tomto „Monterreyském konsensu" nastal. Mezinárodní podpora však zdaleka nedosahuje slíbené úrovně. Je zapotřebí silných politických závazků, má-li být poskytnuta pomoc potřebná pro urychlení pokroku a zajištění úspěchu obchodního kola v Dauhá, které je pro dlouhodobé vyhlídky rozvojových zemí tak klíčové.

Pružnost celosvětové ekonomiky tváří v tvář politickým a ekonomickým šokům demonstruje ústřední význam reformního procesu - a podtrhuje, jak je důležité pokračovat v nastoupené cestě. Vlády a instituce jako MMF na to musí brát zřetel při úsilí o zajištění trvalého hospodářského zotavení, z něhož budou mít prospěch všichni lidé na světě.