NEW YORK – Nejjistějším tipem na budoucnost energie je potřeba nízkouhlíkových energetických dodávek. Kolem 80% dnešní světové primární energie je založeno na uhlíku: na uhlí, ropě a zemním plynu. Do poloviny století se budeme muset přeorientovat na energii s nulovým nebo nízkým obsahem uhlíku. Velkými otázkami zůstává, jak a kdy k tomu dojde.
Pro nízkouhlíkovou primární energii se nabízejí tři možnosti: obnovitelná energie, jako jsou větrná, sluneční, geotermální a vodní energie plus biomasa, za druhé jaderná energie a za třetí zachycování a odlučování uhlíku, což znamená výrobu energie s využitím fosilních paliv při současném zachycování vznikajících emisí CO2 a ukládání uhlíku na bezpečné místo v podzemí.
Existují tři přesvědčivé důvody, proč by měl svět přejít na nízkouhlíkovou energii. Za prvé vyšší hladina CO2 okyseluje světové oceány. Setrváme-li v současném trendu, zničíme nakonec obrovské množství mořského života a silně poškodíme potravní řetězce, na které se spoléháme.
Za druhé CO2 nebezpečně mění světové klima, jakkoliv by velké ropné společnosti byly rády, kdybychom tomu nevěřili. (Stejně tak vynakládaly tabákové firmy ohromné částky na politický lobbing a falešnou vědu, aby popřely spojitost mezi kouřením a rakovinou plic.)
Za třetí čelíme prudce se zvyšujícím cenám fosilních paliv, neboť růst v rozvojových zemích žene vzhůru poptávku a konvenční zásoby uhlí, ropy a plynu jsou vyčerpané. Jistě, můžeme najít další fosilní paliva, avšak při mnohem vyšších nákladech a mnohem vyšším ekologickém riziku v důsledku úniků průmyslových látek, působení odpadních produktů a dalších škod.
Dokonce i tolik opěvovaná revoluce v podobě břidlicového plynu je do značné míry přehnaná – podobá se zlaté horečce a akciovým bublinám minulosti. Naleziště břidlicového plynu se vyčerpávají mnohem rychleji než konvenční ložiska. A navíc jsou ekologicky nečistá.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Spojené státy vyvinuly mnoho technologií nízkouhlíkové energie, avšak jiné země v současnosti daleko odhodlaněji, prozíravěji a rozhodněji než USA zavádějí tyto technologie do široké praxe. Politicky je Amerika stále zemí velkých naftařů. Američany bombardují sdělovací prostředky financované ropným průmyslem, které zlehčují klimatické změny, zatímco státy mnohem chudší na fosilní paliva už realizují nezbytný přechod na nízkouhlíkovou budoucnost.
Dva evropští sousedé, Německo a Francie, ukazují cestu vpřed – nebo přesněji řečeno alternativní cesty vpřed – směrem k nízkouhlíkové budoucnosti. Přistupují k ní způsoby, které odrážejí jejich odlišné přírodní bohatství, průmyslovou historii a politické tlaky.
Německo realizuje Energiewende neboli přechod na trvale udržitelnou energii – je to pozoruhodná (a pro velkou rozvinutou ekonomiku dokonce bezpříkladná) snaha pokrýt veškerou energetickou poptávku země obnovitelnou energií, zejména sluneční a větrnou. Francie se zase silně spoléhá na nízkouhlíkovou jadernou energii a rychle přechází na elektromobily, jako je průlomový Renault-Nissan Leaf.
Německý přístup je méně jistý. Po jaderné katastrofě v japonské Fukušimě se Německo rozhodlo uzavřít celý svůj jaderný sektor a zcela přejít na strategii založenou na vyšší energetické účinnosti (nižším energetickém vstupu na jednotku národního důchodu) a obnovitelných zdrojích. Pro tak obrovskou energetickou transformaci skutečně neexistuje žádný „manuál“ a Německo se téměř jistě bude muset spoléhat na evropskou elektrickou síť, ve které bude moci čistou energii sdílet, a v konečném důsledku i na solární energii dovezenou ze severní Afriky a Blízkého východu.
Francouzská sázka na jadernou energii je ověřenější. Většina francouzské energie koneckonců pochází z jádra už mnoho let. A přestože je protijaderné smýšlení v Evropě velmi silné – a stále sílí, dokonce i ve Francii –, zůstane jaderná energie součástí globálního energetického mixu ještě několik desetiletí, už proto, že jejím významným uživatelem bude i nadále velká část Asie (včetně Číny, Indie, Jihokorejské republiky a Japonska).
Klíčové je, že Francie, Německo a mnoho dalších evropských států – včetně skandinávských zemí, které mají značný potenciál větrné a vodní energie – si uvědomují, že svět jako celek bude muset opustit energetický systém založený na fosilních palivech. Je to správná kalkulace.
Mnozí lidé se bezpochyby budou přít, která alternativa – zda francouzská sázka na jadernou energii, nebo německá solární cesta – je moudřejší. Obě strategie jsou však pravděpodobně správné. Většina studií ukazuje, že hluboká dekarbonizace světové ekonomiky ode dneška do poloviny století, což je časový horizont vynucený ekologickou realitou, bude vyžadovat masivní rozšíření všech nízkouhlíkových možností – včetně větší účinnosti a vyššího podílu obnovitelných zdrojů.
Jednou z nejvyšších priorit nové Sítě trvale udržitelných rozvojových řešení, kterou jménem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna řídím, bude vypracování alternativních cest k nízkouhlíkové ekonomice, jež budou brát v úvahu specifické podmínky v zemích po celém světě. Různé státy si vyberou různé strategie, ale všichni potřebujeme dospět k témuž cíli: k nové energetické soustavě vybudované na nízkouhlíkových zdrojích, elektrifikaci automobilů a chytrých a energeticky účinných budovách a městech.
Ti, kdo se pro tyto strategie rozhodnou nejdříve, za ně možná zaplatí o něco vyšší cenu, ale stejně jako celý svět za ně sklidí ovoce v podobě dlouhodobého hospodářského a ekologického přínosu. Použitím vskutku trvale udržitelných technologií vytvářejí Francie, Německo a další země energetickou soustavu, která bude během celého století stále více podporovat světovou ekonomiku.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
NEW YORK – Nejjistějším tipem na budoucnost energie je potřeba nízkouhlíkových energetických dodávek. Kolem 80% dnešní světové primární energie je založeno na uhlíku: na uhlí, ropě a zemním plynu. Do poloviny století se budeme muset přeorientovat na energii s nulovým nebo nízkým obsahem uhlíku. Velkými otázkami zůstává, jak a kdy k tomu dojde.
Pro nízkouhlíkovou primární energii se nabízejí tři možnosti: obnovitelná energie, jako jsou větrná, sluneční, geotermální a vodní energie plus biomasa, za druhé jaderná energie a za třetí zachycování a odlučování uhlíku, což znamená výrobu energie s využitím fosilních paliv při současném zachycování vznikajících emisí CO2 a ukládání uhlíku na bezpečné místo v podzemí.
Existují tři přesvědčivé důvody, proč by měl svět přejít na nízkouhlíkovou energii. Za prvé vyšší hladina CO2 okyseluje světové oceány. Setrváme-li v současném trendu, zničíme nakonec obrovské množství mořského života a silně poškodíme potravní řetězce, na které se spoléháme.
Za druhé CO2 nebezpečně mění světové klima, jakkoliv by velké ropné společnosti byly rády, kdybychom tomu nevěřili. (Stejně tak vynakládaly tabákové firmy ohromné částky na politický lobbing a falešnou vědu, aby popřely spojitost mezi kouřením a rakovinou plic.)
Za třetí čelíme prudce se zvyšujícím cenám fosilních paliv, neboť růst v rozvojových zemích žene vzhůru poptávku a konvenční zásoby uhlí, ropy a plynu jsou vyčerpané. Jistě, můžeme najít další fosilní paliva, avšak při mnohem vyšších nákladech a mnohem vyšším ekologickém riziku v důsledku úniků průmyslových látek, působení odpadních produktů a dalších škod.
Dokonce i tolik opěvovaná revoluce v podobě břidlicového plynu je do značné míry přehnaná – podobá se zlaté horečce a akciovým bublinám minulosti. Naleziště břidlicového plynu se vyčerpávají mnohem rychleji než konvenční ložiska. A navíc jsou ekologicky nečistá.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Spojené státy vyvinuly mnoho technologií nízkouhlíkové energie, avšak jiné země v současnosti daleko odhodlaněji, prozíravěji a rozhodněji než USA zavádějí tyto technologie do široké praxe. Politicky je Amerika stále zemí velkých naftařů. Američany bombardují sdělovací prostředky financované ropným průmyslem, které zlehčují klimatické změny, zatímco státy mnohem chudší na fosilní paliva už realizují nezbytný přechod na nízkouhlíkovou budoucnost.
Dva evropští sousedé, Německo a Francie, ukazují cestu vpřed – nebo přesněji řečeno alternativní cesty vpřed – směrem k nízkouhlíkové budoucnosti. Přistupují k ní způsoby, které odrážejí jejich odlišné přírodní bohatství, průmyslovou historii a politické tlaky.
Německo realizuje Energiewende neboli přechod na trvale udržitelnou energii – je to pozoruhodná (a pro velkou rozvinutou ekonomiku dokonce bezpříkladná) snaha pokrýt veškerou energetickou poptávku země obnovitelnou energií, zejména sluneční a větrnou. Francie se zase silně spoléhá na nízkouhlíkovou jadernou energii a rychle přechází na elektromobily, jako je průlomový Renault-Nissan Leaf.
Německý přístup je méně jistý. Po jaderné katastrofě v japonské Fukušimě se Německo rozhodlo uzavřít celý svůj jaderný sektor a zcela přejít na strategii založenou na vyšší energetické účinnosti (nižším energetickém vstupu na jednotku národního důchodu) a obnovitelných zdrojích. Pro tak obrovskou energetickou transformaci skutečně neexistuje žádný „manuál“ a Německo se téměř jistě bude muset spoléhat na evropskou elektrickou síť, ve které bude moci čistou energii sdílet, a v konečném důsledku i na solární energii dovezenou ze severní Afriky a Blízkého východu.
Francouzská sázka na jadernou energii je ověřenější. Většina francouzské energie koneckonců pochází z jádra už mnoho let. A přestože je protijaderné smýšlení v Evropě velmi silné – a stále sílí, dokonce i ve Francii –, zůstane jaderná energie součástí globálního energetického mixu ještě několik desetiletí, už proto, že jejím významným uživatelem bude i nadále velká část Asie (včetně Číny, Indie, Jihokorejské republiky a Japonska).
Klíčové je, že Francie, Německo a mnoho dalších evropských států – včetně skandinávských zemí, které mají značný potenciál větrné a vodní energie – si uvědomují, že svět jako celek bude muset opustit energetický systém založený na fosilních palivech. Je to správná kalkulace.
Mnozí lidé se bezpochyby budou přít, která alternativa – zda francouzská sázka na jadernou energii, nebo německá solární cesta – je moudřejší. Obě strategie jsou však pravděpodobně správné. Většina studií ukazuje, že hluboká dekarbonizace světové ekonomiky ode dneška do poloviny století, což je časový horizont vynucený ekologickou realitou, bude vyžadovat masivní rozšíření všech nízkouhlíkových možností – včetně větší účinnosti a vyššího podílu obnovitelných zdrojů.
Jednou z nejvyšších priorit nové Sítě trvale udržitelných rozvojových řešení, kterou jménem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna řídím, bude vypracování alternativních cest k nízkouhlíkové ekonomice, jež budou brát v úvahu specifické podmínky v zemích po celém světě. Různé státy si vyberou různé strategie, ale všichni potřebujeme dospět k témuž cíli: k nové energetické soustavě vybudované na nízkouhlíkových zdrojích, elektrifikaci automobilů a chytrých a energeticky účinných budovách a městech.
Ti, kdo se pro tyto strategie rozhodnou nejdříve, za ně možná zaplatí o něco vyšší cenu, ale stejně jako celý svět za ně sklidí ovoce v podobě dlouhodobého hospodářského a ekologického přínosu. Použitím vskutku trvale udržitelných technologií vytvářejí Francie, Německo a další země energetickou soustavu, která bude během celého století stále více podporovat světovou ekonomiku.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.