The World in Words
Usmiřování Hamásu a Fatahu
Michael Bröning
|
|
|
|
GAZA/JERUZALÉM – Až se v�Káhiře sejdou zástupci Hamásu a Fatahu ke čtvrtému kolu rozhovorů o národní jednotě, budou dění bedlivě sledovat nejen Palestinci, ale i Američané a Evropané. Tyto rozhovory na nejvyšší úrovni, pořádané šéfem egyptské tajné služby Omarem Sulejmanem, budou zásadní pro ukončení téměř dvouleté krvavé konfrontace mezi Gazou pod vedením Hamásu a Západním břehem, který s�podporou Západu vede Mahmúd Abbás. Vzhledem k�dřívějším nezdarům se toto kolo rozhovorů může ukázat jako poslední šance na obnovu palestinské jednoty.
Pokračující interní schisma mezi umírněnějším a sekulárním Fatahem a islamistickým Hamásem nejenže uvrhlo palestinské vedení do zmatků, ale také proměnilo smysluplné mírové vyjednávání s�Izraelem v�téměř nemožnou věc. Setrvalá vnitřní nejednota navíc stále maří rekonstrukční snahy v�Gaze, které jsou po izraelské vojenské ofenzivě z�počátku letošního roku naléhavě nezbytné. Výsledek jednání v�Káhiře tak bude mít důsledky pro Palestince i Izraelce – ba vlastně pro každého, kdo má nějaký zájem na mírovém procesu na Středním východě.
V�předchozích kolech se různé frakce v�principu shodly na vytvoření sjednocené vlády pro Západní břeh a Gazu a na uspořádání voleb do zákonodárného sboru a do úřadu prezidenta na palestinských územích do ledna 2010. Fatah a Hamás se ale stále naprosto liší v tom, jak se má sestavit vláda pověřená přípravou voleb.
Diskuse se rovněž zaměřují na ovládání bezpečnostních sil – oblast, v�níž Fatah ani Hamás nemá mnoho manévrovacího prostoru. Navíc panuje neshoda ohledně typu volebního systému, který se má použít.
Zatímco Fatah upřednostňuje čistý systém většinového hlasování, Hamás se dožaduje přístupu, který bude více střižen na míru. Podstatná je dále otázka zahrnutí Hamásu do Organizace pro osvobození Palestiny. Navzdory obecnému dojmu je OOP odjakživa jediným oficiálních partnerem pro vyjednávání s�Izraelem a Hamás není její součástí. Během poněkud nejasné lingvistické debaty se Hamás v�předchozích kolech vyjednávání odmítl „vázat“ dřívějšími dohodami OOP s�Izraelem, ale namísto toho nabídl, že je bude „respektovat“. Vyjednavači v�Káhiře tedy budou muset diskutovat nad tím, zda takto nepřímé uznání práva Izraele na existenci bude přijatelné.
Pod povrchem tohoto zřetelného politického smlouvání quid pro quo mají zástupci Fatahu a Hamásu za úkol nalézt prostředky k�usmíření nesmírně populární politické ideologie Hamásu s�tradičními sekulárními aspiracemi Fatahu. Nejde pouze o interní palestinskou věc, neboť odráží konflikt, který zuří napříč celým Středním východem.
Žádné arabské zemi se doposud nepodařilo uvést tyto protichůdné trendy do souladu. Většina vlád se spíš rozhodla pro víceméně konfrontační přístup potlačování a vytěsňování a islamistům zakazují účast ve volbách nebo je šikanou zahánějí do částečné ilegality. Na palestinských územích je ale situace jiná.
Za nepřítomnosti silného ústředního orgánu vedl dominantní rozpor mezi sekulárním nacionalismem a zpolitizovaným náboženstvím ke skutečnému geografickému rozpadu palestinských území do dvou vymezených částí. Vzhledem k�těžkostem, s�nimiž se při řešení výzvy politického islámu potýkají i hlavní aktéři v�regionu, je zřejmé, že jedinou schůdnou cestou k�zacelení trhliny je pro palestinskou samosprávu pod Abbásovým vedením kompromis a dialog.
Není divu, že osud káhirských rozhovorů není ani zdaleka jistý. Neschopnost přijít s�jednotným palestinským postojem by nepochybně hrála do karet nově zvolené izraelské vlády Benjamina Netanjahua. Ostatně izraelský premiér dal najevo, že upřednostňuje pokračující zvládání konfliktu ve smyslu „ekonomického míru“ oproti dalekosáhlým politickým procesům založeným na vzájemném respektu a spolupráci.
Tváří v�tvář pokračující vnitřní rozštěpenosti je pro Palestince velice těžké naléhat na smysluplný mírový proces. V�důsledku toho by izraelská živelná expanze osad na Západním břehu mohla nakonec komplexní mírové úsilí nadobro pohřbít.
Úspěch v�Káhiře se ale může ukázat jako ještě větší výzva. Pokud jednání povedou k�sestavení palestinské vlády podporované Fatahem i Hamásem, bude zapotřebí udělat nesnadné rozhodnutí – nikoli primárně ze strany Palestinců, ale v�prvé řadě ze strany čelných představitelů Západu. Bude Západ pokračovat v�politickém a finančním bojkotu Hamásu, nebo si osvojí jiný přístup?
Změnit přístup Západu k�Hamásu v�důsledku úspěšného palestinského dialogu v�Káhiře by s�ohledem na agresivní ideologii Hamásu bylo těžké. Leč upravený a pragmatičtější postoj, který by se zaměřoval na chování Hamásu v�terénu, nikoli na abstraktní podmínky, by nebyl náročný jen pro ty, kdo rozhodují na Západě, ale znamenal by také zásadní politickou výzvu pro Hamás.
Michael Bröning je ředitelem východojeruzalémské kanceláře Nadace Friedricha Eberta, politické nadace spojené s�německou Sociálně demokratickou stranou.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z�angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Michael Bröning or return to our home page.
|
|
