Wednesday, October 22, 2014
0

Breivikovo volání do zbraně

NEW YORK – Předpokládejme čistě teoreticky, že Geert Wilders, nizozemský politik, který je přesvědčen, že se Evropa nachází „v posledních stadiích islamizace“, má pravdu a hromadný masový vrah Anders Breivik je skutečně šílený. Wilders na Tweeteru napsal: „Fakt, že psychopat zneužil boj proti islamizaci, je nechutný a je to políček do tváře celosvětového antiislámského hnutí.“

Tento předpoklad není až tak přitažený za vlasy. Zavraždit více než 60 nevinných mladých lidí na letním táboře útočnou puškou a ještě předtím vyhodit do vzduchu kus centrálního Osla, to je mírně řečeno morálně výstřední – je to něco, co by většinu příčetných lidí ani ve snu nenapadlo.

Totéž přirozeně platí i o skupině mladých mužů, kteří se rozhodnou spáchat sebevraždu a masovou vraždu tím, že vletí komerčními letadly do velkých veřejných budov v New Yorku a Washingtonu. Breivik ani teroristé z 11. září 2001 však nezabíjeli bez příčiny, jako to dělají někteří nihilističtí američtí střelci. Islamisté pohlížejí na své nahodilé hromadné vraždy nikoliv jako na akty upoutání veřejnosti na vlastní osobu, nýbrž jako na taktiku ve svaté válce proti dekadentnímu a hříšnému Západu.

Breivik sám sebe vidí jako bojovníka za druhou stranu. Jeho cílem bylo chránit Západ před islamizací. Jeho nepřáteli nejsou jen muslimové, ale i liberální západní elity a jejich děti ničící Evropu zevnitř prostřednictvím „multikulturalismu“ a „kulturního marxismu“.

Obsah Breivikova blábolivého manifestu s názvem Evropské prohlášení nezávislosti se vskutku nijak zásadně neliší od toho, co tvrdí populisté jako Geert Wilders. V manifestu se samozřejmě vyskytuje i mnoho dalších věcí – například fantasmagorie o oživení středověkého řádu templářů –, které naznačují autorovo poněkud bizarní založení, a Wilders se od Breivikových násilných metod rychle distancoval. Pouze jeden pravicový evropský politik, totiž Francesco Speroni z italské Ligy Severu, která je součástí kabinetu Silvia Berlusconiho, byl připraven Breivika hájit. Speroni prohlásil, že Breivikovy „myšlenky jsou obhajobou západní civilizace“.

Nakolik vážně tedy musíme brát ideologické důvody, na něž se vrazi jako Breivik a teroristé z 11. září odvolávají, aby ospravedlnili své vraždy?

Před několika lety napsal německý spisovatel Hans Magnus Enzensberger úchvatný esej o „radikálním břídilovi“. Radikální břídilové jsou většinou mladí muži, kteří jsou tak rozlícení z nedostatku společenské, ekonomické a sexuální sebeúcty a lhostejností světa kolem sebe, že touží po sebevražedném aktu hromadného ničení.

Spouštěcím mechanismem takového aktu se může stát cokoliv: odmítnutí dívkou, propuštění z práce, propadnutí u zkoušky. Někdy pak vrazi sahají po ideologickém ospravedlnění: budování ryzího islámu, boj za komunismus, fašismus či záchranu Západu. Konkrétní ideály přitom nemusí být důležité – jsou to jednoduše ty, které jsou v dané chvíli k dispozici v důsledku módy či jiných historických okolností. Jakmile radikální břídil dostane náladu zabíjet, hodí se mu jakýkoliv důvod.

Možná. Znamená to však, že neexistuje vůbec žádná spojitost mezi proklamovanými názory radikálních kleriků nebo politiků a činy spáchanými ve jménu těchto názorů? Navzdory všem prstům ukazujícím na Wilderse jen proto, že se Breivik vyznal k obdivu k němu, by se počínání vyšinutého vraha nemělo využívat k diskreditaci toho, zač Wilders bojuje, varují jiní. Na tvrzení, že multikulturalismus je pomýlený ideál, že islám je v rozporu s moderními západoevropskými postoji k rovnosti pohlaví či právům homosexuálů nebo že masová imigrace vyvolá vážné společenské konflikty, není koneckonců nic iracionálního ani vražedného.

S těmito tvrzeními začali v 90. letech přicházet vážení konzervativci, ba dokonce i někteří sociální demokraté. Reagovali tak na dosti samolibý liberální establishment, který měl sklon odsuzovat jakékoliv kritické myšlenky v otázce přistěhovalectví či nezápadní víry a tradic coby rasismus a bigotnost.

Zatímco však na diskusi o společenských důsledcích rozsáhlé imigrace z muslimských zemí nebylo v zásadě nic špatného, někteří populisté v Nizozemsku, Dánsku, Francii, Německu, Belgii, Velké Británii a dalších zemích zašli ještě mnohem dál. Zejména Wilders rád vede apokalyptické řeči o tom, jak „nad Evropou zhasnou světla“, nebo o „holém přežití Západu“. A problémem pro ně není jen jedna konkrétní odnož násilného revolučního islámu, nýbrž islám samotný: „Chcete-li islám k něčemu přirovnat, přirovnejte ho ke komunismu nebo národnímu socialismu – k nějaké totalitní ideologii.“

Toto je jazyk existenční války, ten nejnebezpečnější druh. Dokonce se zde záměrně oživuje terminologie druhé světové války. Ti, kdo se stavějí proti radikálnímu nepřátelství vůči všem formám islámu, provozují politiku „appeasementu“ nebo rovnou „kolaborují“ s „islamofašismem“. Pro některé lidi bylo 11. září 2001 analogií s rokem 1938 či dokonce s rokem 1940. V sázce je prý samotné přežití západní civilizace. Je opravdu tak překvapivé, že si určití lidé mohou tuto rétoriku omylem vyložit jako volání do zbraně?

Jistě, Geert Wilders ani zuřiví antiislámští bloggeři ve Spojených státech, jako jsou Scott Spencer a Pamela Gellerová (oba jsou v Breivikově manifestu obsáhle citováni), nevyzývali k fyzickému násilí. Jejich texty a prohlášení jsou však dost hysterické a nenávistné na to, aby duševně nevyrovnaného člověka k něčemu vyprovokovaly. Breivikova interpretace jejich tvrzení je v jistém podivném smyslu racionálnější než představa, že válku za naše samotné přežití lze vést pouze slovy.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (0)

Please login or register to post a comment

Featured