Při započtení „mimořádného dodatečného“ účtu ve výši 82 miliard dolarů, určeného na financování amerických vojenských operací v Iráku a v Afghánistánu, budou Spojené státy vydávat na vojenskou moc více peněz, než kolik jich je ročně zapotřebí k zajištění základního i středního vzdělání pro všechny děti na světě v průběhu příštích deseti let. Je zřejmé, že otázka nezní tak, zda je všeobecné vzdělání dosažitelné, nýbrž zda si Amerika a celý svět mohou dovolit zanedbávat ekonomický, sociální i zdravotní přínos vyplývající ze vzdělávání přibližně 380 milionů dětí po celé zeměkouli, které v současné době nechodí do školy.

Z bezpečnostního hlediska není vzdělání o nic menší nutností než vojenská moc, neboť pomáhá světu – jednotlivcům i celým společnostem – vyhnout se dopadům rozšířené chudoby, rychlého růstu populace, ekologických problémů a sociální nespravedlnosti. Vzdělání posiluje sociální a kulturní kapitál, který přispívá k silnému a stabilnímu uspořádání společnosti. Zlepšuje lidské zdraví, prodlužuje průměrnou délku života a snižuje míru porodnosti.

Kromě těchto očividných přínosů je vzdělání rovněž široce uznávanou humanitární povinností a mezinárodně předepsaným lidským právem.

Přesto není toto právo v celosvětovém měřítku naplňováno u 28% dětí ve školním věku, které nejsou zapsány do žádné školy. Převážná část jich je negramotných a žije v absolutní chudobě. Většinu těchto dětí tvoří dívky. Z těch, které v rozvojových zemích navštěvují základní školu, jich více než čtvrtina docházku ukončí před dosažením gramotnosti. Zapsání do školy navíc ještě nemusí znamenat docházku, docházka ještě nemusí znamenat vzdělání a vzdělání ještě nemusí znamenat dobré vzdělání.

V roce 2000 se světové společenství zavázalo k zajištění všeobecného základního vzdělání (UPE) do roku 2015. Mnohé chudé země se však ke splnění tohoto cíle ani zdaleka neblíží. Odhaduje se, že při současném tempu rozšiřování vzdělání zůstane v roce 2015 základní škola odepřena 118 milionům dětí. Školu střední jich pak nebude navštěvovat téměř dvojnásobek.

Světová banka, UNICEF a UNESCO odhadují, že dosažení UPE do roku 2015 si vyžádá roční výdaje ve výši 6,5 až 35 miliard dolarů navíc k přibližně 82 miliardám, které na základní vzdělání každoročně vydávají rozvojové země. Tyto prostředky budou zapotřebí pro školy, učitele, výchovu učitelů, materiál, vybavení, správu a hodnocení.

Na základě pětiletého projektu, který jsme vedli na Americké akademii umění a věd, se domníváme, že cíl v podobě UPE není dostatečně ambiciózní: svět by si měl kromě všeobecného základního vzdělání klást za cíl – a je schopen zajistit – i kvalitní všeobecné střední vzdělání. Rozvojové země vynakládají na střední vzdělání přibližně 93 miliard dolarů ročně. Zaujmeme-li počínaje dneškem a konče rokem 2015 postupný přístup, pak se roční dodatečné náklady na zajištění středního vzdělání pro všechny děti budou pravděpodobně pohybovat někde mezi 27 a 34 miliardami dolarů.

Vytvoření nezbytného prostoru k zajištění všeobecné školní docházky si vyžádá značné investice. Tyto prostředky by přinejlepším zlepšily – nikoliv odstranily – přetrvávající globální rozdíly v přístupu ke vzdělání a jeho kvalitě. Započítány nejsou náklady na další zlepšení potřebná k podnícení zájmu dětí o školní docházku, jako jsou stravování, dotace školného a efektivnější, dynamičtější a znalejší učitelé. Stejně tak nejsou zahrnuty náklady na zlepšení schopnosti národních vlád shromažďovat data, zavádět vzdělávací reformy a dohlížet na ně.

Větší množství peněz je sice nezbytné, nikoliv však postačující. V některých oblastech brání kulturní bariéry školní docházce dívek a příslušníků jazykových, náboženských a etnických menšin. Politická energie potřebná k rozšíření a reformě vzdělání se těžko sbírá i v nejbohatších státech světa.

Zajištění vysoce kvalitního vzdělání pro všechny děti vyžaduje otevřenou diskusi o vzdělávacích cílech, mezinárodní odhodlání zlepšit jeho efektivitu a ekonomickou účinnost, uznání potřeby rozšířit střední vzdělání na všechny děti a uznání rozmanitosti ve vzdělání a potřeby přizpůsobit strategii pomoci lokálnímu kontextu.

Žádný z těchto úkolů není možné splnit bez navýšení financí, které dnes poskytují rozvojové země. Svět – ba dokonce i USA samotné – je schopen potřebné dodatečné prostředky poskytnout. Lze si jen obtížně představit, že by vedoucí činitelé zemí skupiny G8, kteří se scházejí ve Skotsku, přišli s lepší investicí do naší společné budoucnosti.