PAŘÍŽ – Zatímco si Spojené státy a svět připomínají páté výročí invaze do Iráku, zuří debaty o jejích důsledcích – pro Irák, Střední východ i pro postavení Ameriky ve světě. Jako její nejtrvalejší dopad se však může ukázat domácí vliv irácké války – vytrvale bobtnající rozpočet Pentagonu a jeho dlouhodobé následky pro ekonomiku USA.

Žádost ministerstva obrany USA o 515,4 miliard dolarů na fiskální rok 2009 vysoce ční nad všechny ostatní vojenské rozpočty na světě. A tato obrovská suma – jde o 5% navýšení oproti vojenskému rozpočtu na rok 2008 – se má utratit jen za běžnou činnost armády, takže nezahrnuje války v Iráku a Afghánistánu.

Prezident George W. Bush od roku 2001, kdy převzal úřad, zvýšil běžný rozpočet americké armády o 30%, opět bez započtení nákladů na války, které zahájil. Loni celkové americké vojenské a protiteroristické výdaje překročily 600 miliard dolarů. Lze předpokládat, že příští rok budou celkové výdaje na vojenské záležitosti ještě vyšší. Výdaje na armádu USA, upravené o inflaci, dosáhly nejvyšší úrovně od druhé světové války.

Má tento výdajový boom nějaké meze? Spojené státy dnes na obranu vyčleňují více peněz než ve válce proti Hitlerovi či během studené války. Bushova vláda se zřejmě domnívá, že dnešní vojenské hrozby jsou vážnější. Utichly zmínky o takzvané „mírové dividendě“, kterou měl přinést pád Berlínské zdi.

Samozřejmě, poněvadž ekonomika USA roste rychleji než vojenské výdaje, podíl HDP vyhrazený na vojenské výdaje se během let snížil. Během korejské války (1950-1953, vrchol studené války) USA vynaložily na armádu 14% HDP, během války ve Vietnamu to bylo 9% a v současnosti jsou to jen 4%.

Přesto se člověk vzhledem k samotnému rozsahu dnešních vojenských výdajů může ptát, zda je to racionální. Americká ekonomika je zřejmě v recesi, nad penzijní a zdravotnickou soustavou se stahují mračna a vojenský rozpočet možná nedává smysl ani ve strategickém smyslu. Samotná Amerika představuje asi 50% světových vojenských výdajů, což je u jednotlivé země historicky bezprecedentní. Většina ostatních zemí je takovým výdajům na hony vzdálena.

Velká Británie, která je na žebříčku celkových ročních vojenských výdajů na druhé příčce, se svými 55 miliardami dolarů daleko zaostává; následují Francie (45 miliard), Japonsko (41 miliard) a Německo (35 miliard). Čína a Rusko, jež lze považovat za strategické rivaly USA, vynakládají 35 miliard, respektive 24 miliard dolarů (přestože tyto údaje jsou pravděpodobně podhodnocené, skutečné výdaje jsou zajisté stále hluboko pod úrovní USA). Írán, vykreslovaný Bushovou vládou jako zásadní hrozba, je vojenský trpaslík, který za svou armádu utratí 6,6 miliardy dolarů.

Některé hlasy v Americe volají po ještě větších navýšeních. Ba Pentagon chce rozšířit námořní pěchotu a jednotky zvláštního nasazení. Poněvadž je čím dál těžší rekrutovat a udržet vojáky, bude pravděpodobně zapotřebí zvýšit jim mzdy a zlepšit úroveň života. Invalidní vojáci také budou stát mnoho peněz, třebaže jim Pentagon nebude automaticky všechno platit.

Splnění údajného důvodu těchto zdánlivě nekonečných orgií utrácení – úspěch v takzvané „válce proti teroru“ – se však nezdá ani zdaleka nadosah. Americký Ředitel národního zpravodajství Mike McConnell nedávno před výborem Senátu USA přiznal, že al-Káida získává na síle a setrvale zlepšuje dovednost získávat nováčky, vycvičit je, a dokonce zaútočit na USA.

Takový posudek je omračující, a přesto se podle všeho jen nemnoho amerických lídrů – z řad demokratů i republikánů – zamýšlí nad tím, zda je vojenská síla nejlepší odpovědí na bezpečnostní otázky. Jelikož USA se spoléhají zejména na vojenská řešení politických problémů, zdá se, že nezmírňují, ale spíše zesilují hrozby, jimž čelí.

Ostatně, nebezpečí, která dnes na Ameriku číhají, nepocházejí od národních států, nýbrž od nestátních aktérů, proti nimž jsou jaderné zbraně a letadlové lodi nepoužitelné. Pro Ameriku by bylo levnější a přínosnější vypořádat se s izraelsko-palestinským konfliktem, navrátit se k multilaterálnímu přístupu a dodržovat morální principy, které doporučuje ostatním. Platí rovněž, že jedině přijetím takové strategie mohou USA začít zkracovat přebujelý rozpočet Pentagonu a pustit se do řešení celé řady svých domácích strastí.