NEW YORK – Když politici z celého světa vyprávějí příběh o globálním oteplování, vykreslují ho jako největší výzvu pro lidstvo. Zároveň ovšem slibují, že je to výzva, s níž se dokážou popasovat při nízkých nákladech a současně zlepšit svět bezpočtem dalších způsobů. Dnes už víme, že je to nesmysl.
Politické těžké váhy, od amerického ministra zahraničí Johna Kerryho až po generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, označují klimatické změny za „největší výzvu naší generace“. Nebudeme-li tuto výzvu řešit, tvrdí Kerry, budou náklady „katastrofální“. Takové je standardní tvrzení politiků od roku 2006, kdy si britská vláda objednala takzvanou Sternovu zprávu.
Tato zpráva si získala proslulost tím, že ohodnotila škody způsobené globálním oteplováním na 5-20% HDP – jde prý o významný zásah „v měřítku srovnatelném s těmi, které jsou spojované s velkými válkami a hospodářskou krizí z první poloviny dvacátého století“.
Boj proti klimatickým změnám, tvrdí se nám, by obnášel mnohem nižší náklady. Předseda Evropské komise slíbil, že klimatická politika Evropské unie sice „není bezplatná“, ale činila by pouhých 0,5% HDP. Politici všeho druhu samozřejmě opakují zjištění Sternovy zprávy, podle něhož může globální oteplování zmírnit politika, která přijde na pouhé 1% světového HDP.
Po dokončení nejnovější zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) vidíme, že tato interpretace je z převážné části mylná. První část zprávy IPCC ukázala, že klimatický problém skutečně existuje – emise skleníkových plynů, zejména CO₂, způsobují růst teplot, který se nakonec stane pro svět čistým problémem. Tento závěr si získal značnou publicitu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zpráva však zároveň ukázala, že globální oteplování se v posledních patnácti letech dramaticky zpomalilo nebo zcela zastavilo. Téměř všechny klimatické modely jsou přehnaně horké, což znamená, že zveličují skutečný problém globálního oteplování. Německo a další vlády vyzvaly, aby se zmínka o zpomalení vymazala.
Druhá část zprávy IPCC ukázala, že vzestup teplot, který podle očekávání zažijeme někdy v letech 2055 až 2080, zatíží svět čistými náklady ve výši 0,2-2% HDP – což je ekvivalent necelého jednoho roku recese. Ačkoliv tedy IPCC jasně konstatuje, že globální oteplování je problém, náklady jsou očividně mnohem nižší než v případě dvou světových válek a velké hospodářské krize ve dvacátém století.
I v tomto případě se politici nikoliv překvapivě pokusili dosáhnout vymazání zmíněného závěru. Britští činitelé shledali tento odhad, který prošel posouzením peer review, „naprosto bezcenným“ a spolu se zástupci Belgie, Norska, Japonska a USA si přáli jeho přepsání či vyškrtnutí. Jeden akademik vyjádřil v této souvislosti domněnku, že se vlády možná cítily „trochu trapně“, že OSN podkopala jejich předchozí zveličená tvrzení.
Třetí část zprávy IPCC ukázala, že razantní klimatická politika by byla dražší, než se tvrdilo – její náklady by v roce 2030 přesáhly 4% HDP, v roce 2050 6% HDP a do roku 2100 by to bylo 11% HDP. A reálné náklady budou pravděpodobně mnohem vyšší, protože uvedená čísla předpokládají chytrou a okamžitě zaváděnou politiku, pro niž budou kouzelným způsobem dostupné veškeré klíčové technologie.
I odkazy na tyto vysoké náklady se politici pokusili vyškrtnout nebo změnit. Britští činitelé vysvětlili, že si vyškrtnutí odhadů přejí proto, že by „dodaly impulz těm, kdo pochybují, že jsou nějaké činy zapotřebí“.
Zelená pracovní místa vznikají pouze s velkými dotacemi, což stojí podobný počet pracovních míst jinde. Ve Spojených státech stálo vytvoření každého pracovního místa navíc přes 11 milionů dolarů. A zjednodušená tvrzení, že obnovitelné zdroje mohou podpořit energetickou bezpečnost, vypadají po krizi na Ukrajině mnohem méně přesvědčivě; Evropa dnes chápe, že význam mají jen velké a stabilní dodávky energie.
Klimatické změny bývají vykreslovány jako obrovská katastrofa, která stojí plných 20% světového HDP, avšak stateční politici by jim dokázali čelit při nákladech ve výši pouhého 1% HDP. Realita je právě opačná: dnes víme, že škody možná dosáhnou 2% světového HDP, zatímco klimatická politika může nakonec přijít na více než 11% HDP.
Celý příběh je o to úžasnější, že experti všechna tato fakta znají už dlouho. Sternovu zprávu vypracovali úředníci a nikdy neprošla peer review. Ekonomové věděli, že vyčíslení škod je výrazně nadhodnocené a že se odhady v porovnání s akademickou literaturou pohybují v úplně jiné rovině. Bezmezně nízké projekce nákladů klimatické politiky zase pramenily z ignorování většiny závazků, opět v rozporu s akademickou literaturou.
Svůj díl viny za tuto situaci nesou také sdělovací prostředky bažící po senzačních titulcích. Po zveřejnění Sternovy zprávy jedny britské noviny údajně napsaly: „Jednejme ihned, jinak bude svět, jak ho známe, navždy ztracený.“ Být přesný je méně sexy, ale mnohem informativnější.
Žijeme ve světě, kde jsou příčinou každého šestého úmrtí snadno léčitelná nakažlivá onemocnění, kde je každé osmé úmrtí způsobeno znečištěním ovzduší, vesměs z topení trusem a větvičkami v domácích topeništích, a kde miliardy lidí žijí v žalostné chudobě, bez elektřiny a s minimem jídla. Nikdy bychom se neměli byť jen zabývat představou, že největší výzvou pro svět by mohlo být snížení vzestupu teploty během této generace o zlomek stupně.
Řešením je přestat tleskat politikům, kteří varují před katastrofou a prosazují špatnou politiku. Namísto dotací do neefektivní solární a větrné energie, která má pramalý přínos, potřebujeme investovat do dlouhodobých zelených inovací. A potřebujeme věnovat větší pozornost všem ostatním problémům. Možná to není tak zábavné, ale vykoná se tím mnohem více dobrého.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
NEW YORK – Když politici z celého světa vyprávějí příběh o globálním oteplování, vykreslují ho jako největší výzvu pro lidstvo. Zároveň ovšem slibují, že je to výzva, s níž se dokážou popasovat při nízkých nákladech a současně zlepšit svět bezpočtem dalších způsobů. Dnes už víme, že je to nesmysl.
Politické těžké váhy, od amerického ministra zahraničí Johna Kerryho až po generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna, označují klimatické změny za „největší výzvu naší generace“. Nebudeme-li tuto výzvu řešit, tvrdí Kerry, budou náklady „katastrofální“. Takové je standardní tvrzení politiků od roku 2006, kdy si britská vláda objednala takzvanou Sternovu zprávu.
Tato zpráva si získala proslulost tím, že ohodnotila škody způsobené globálním oteplováním na 5-20% HDP – jde prý o významný zásah „v měřítku srovnatelném s těmi, které jsou spojované s velkými válkami a hospodářskou krizí z první poloviny dvacátého století“.
Boj proti klimatickým změnám, tvrdí se nám, by obnášel mnohem nižší náklady. Předseda Evropské komise slíbil, že klimatická politika Evropské unie sice „není bezplatná“, ale činila by pouhých 0,5% HDP. Politici všeho druhu samozřejmě opakují zjištění Sternovy zprávy, podle něhož může globální oteplování zmírnit politika, která přijde na pouhé 1% světového HDP.
Navíc se tvrdí, že klimatická politika pomáhá i mnoha dalšími způsoby. Americký prezident Barack Obama slíbil, že politika boje proti globálnímu oteplování vytvoří pět milionů nových zelených pracovních míst. A zástupci EU se nechali slyšet, že zelená energie pomůže „zlepšit bezpečnost energetických dodávek EU“.
Po dokončení nejnovější zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) vidíme, že tato interpretace je z převážné části mylná. První část zprávy IPCC ukázala, že klimatický problém skutečně existuje – emise skleníkových plynů, zejména CO₂, způsobují růst teplot, který se nakonec stane pro svět čistým problémem. Tento závěr si získal značnou publicitu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zpráva však zároveň ukázala, že globální oteplování se v posledních patnácti letech dramaticky zpomalilo nebo zcela zastavilo. Téměř všechny klimatické modely jsou přehnaně horké, což znamená, že zveličují skutečný problém globálního oteplování. Německo a další vlády vyzvaly, aby se zmínka o zpomalení vymazala.
Druhá část zprávy IPCC ukázala, že vzestup teplot, který podle očekávání zažijeme někdy v letech 2055 až 2080, zatíží svět čistými náklady ve výši 0,2-2% HDP – což je ekvivalent necelého jednoho roku recese. Ačkoliv tedy IPCC jasně konstatuje, že globální oteplování je problém, náklady jsou očividně mnohem nižší než v případě dvou světových válek a velké hospodářské krize ve dvacátém století.
I v tomto případě se politici nikoliv překvapivě pokusili dosáhnout vymazání zmíněného závěru. Britští činitelé shledali tento odhad, který prošel posouzením peer review, „naprosto bezcenným“ a spolu se zástupci Belgie, Norska, Japonska a USA si přáli jeho přepsání či vyškrtnutí. Jeden akademik vyjádřil v této souvislosti domněnku, že se vlády možná cítily „trochu trapně“, že OSN podkopala jejich předchozí zveličená tvrzení.
Třetí část zprávy IPCC ukázala, že razantní klimatická politika by byla dražší, než se tvrdilo – její náklady by v roce 2030 přesáhly 4% HDP, v roce 2050 6% HDP a do roku 2100 by to bylo 11% HDP. A reálné náklady budou pravděpodobně mnohem vyšší, protože uvedená čísla předpokládají chytrou a okamžitě zaváděnou politiku, pro niž budou kouzelným způsobem dostupné veškeré klíčové technologie.
I odkazy na tyto vysoké náklady se politici pokusili vyškrtnout nebo změnit. Britští činitelé vysvětlili, že si vyškrtnutí odhadů přejí proto, že by „dodaly impulz těm, kdo pochybují, že jsou nějaké činy zapotřebí“.
Zelená pracovní místa vznikají pouze s velkými dotacemi, což stojí podobný počet pracovních míst jinde. Ve Spojených státech stálo vytvoření každého pracovního místa navíc přes 11 milionů dolarů. A zjednodušená tvrzení, že obnovitelné zdroje mohou podpořit energetickou bezpečnost, vypadají po krizi na Ukrajině mnohem méně přesvědčivě; Evropa dnes chápe, že význam mají jen velké a stabilní dodávky energie.
Klimatické změny bývají vykreslovány jako obrovská katastrofa, která stojí plných 20% světového HDP, avšak stateční politici by jim dokázali čelit při nákladech ve výši pouhého 1% HDP. Realita je právě opačná: dnes víme, že škody možná dosáhnou 2% světového HDP, zatímco klimatická politika může nakonec přijít na více než 11% HDP.
Celý příběh je o to úžasnější, že experti všechna tato fakta znají už dlouho. Sternovu zprávu vypracovali úředníci a nikdy neprošla peer review. Ekonomové věděli, že vyčíslení škod je výrazně nadhodnocené a že se odhady v porovnání s akademickou literaturou pohybují v úplně jiné rovině. Bezmezně nízké projekce nákladů klimatické politiky zase pramenily z ignorování většiny závazků, opět v rozporu s akademickou literaturou.
Svůj díl viny za tuto situaci nesou také sdělovací prostředky bažící po senzačních titulcích. Po zveřejnění Sternovy zprávy jedny britské noviny údajně napsaly: „Jednejme ihned, jinak bude svět, jak ho známe, navždy ztracený.“ Být přesný je méně sexy, ale mnohem informativnější.
Žijeme ve světě, kde jsou příčinou každého šestého úmrtí snadno léčitelná nakažlivá onemocnění, kde je každé osmé úmrtí způsobeno znečištěním ovzduší, vesměs z topení trusem a větvičkami v domácích topeništích, a kde miliardy lidí žijí v žalostné chudobě, bez elektřiny a s minimem jídla. Nikdy bychom se neměli byť jen zabývat představou, že největší výzvou pro svět by mohlo být snížení vzestupu teploty během této generace o zlomek stupně.
Řešením je přestat tleskat politikům, kteří varují před katastrofou a prosazují špatnou politiku. Namísto dotací do neefektivní solární a větrné energie, která má pramalý přínos, potřebujeme investovat do dlouhodobých zelených inovací. A potřebujeme věnovat větší pozornost všem ostatním problémům. Možná to není tak zábavné, ale vykoná se tím mnohem více dobrého.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.