NEW YORK – Vprostřed tlaků globální finanční krize se někteří lidé ptají, jak si můžeme dovolit dělat protiopatření ke změně klimatu. Lepší otázka zní: jak si můžeme dovolit je nedělat?

Nechme stranou dobře známé argumenty – že vědecké poznatky jsou jasné, změna klimatu představuje nepopiratelné existenční ohrožení planety a s každým dnem naší nečinnosti se problém zhoršuje. Raději postavme argumentaci čistě na ekonomice všedního života.

V době, kdy se globální hospodářství zadrhává, potřebujeme růst. V době, kdy se v mnoha zemích zvyšuje nezaměstnanost, potřebujeme nová pracovní místa. V době, kdy hrozí, že miliony lidí postihne chudoba, zejména v nejméně vyspělých částech světa, potřebujeme příslib prosperity. Tuto možnost máme na dosah.

Ekonomové v Organizaci spojených národů vyzývají k sestavení programu Nového zeleného údělu – jde o záměrný odkaz na povzbudivou vizi prezidenta Spojených států Franklina Roosevelta z časů Velké hospodářské krize 30. let 20. století. Tento týden tudíž Program OSN pro životní prostředí zahájí plán na oživení globální ekonomiky, který bude zároveň řešit určující výzvu našeho věku – změnu klimatu.

Plán naléhá na světové obchodní a politické lídry, včetně příštího prezidenta USA, aby napomohli přesměrování zdrojů od spekulativního finančního inženýrství, které je u kořene dnešní tržní krize, k produktivnějším investicím, jež do budoucna zajistí růst a tvorbu pracovních míst.

Tato nová „Iniciativa za zelenou ekonomiku“, podpořená Německem, Norskem a Evropskou komisí, vychází z pochopení, že nejnaléhavější problémy, jimž čelíme, jsou vzájemně provázané. Rostoucí ceny energií a komodit přispěly ke vzniku globální potravinové krize, která přiživila finanční krizi. Ta je zase odrazem celosvětového ekonomického a populačního růstu a následných nedostatků kritických zdrojů – paliv, potravin a čistého vzduchu a vody.

Propletené problémy změny klimatu, hospodářského růstu a životního prostředí poukazují na své vlastní řešení. Trvalou vyhlídku na dlouhodobý sociální blahobyt a prosperitu nabízí světu, zemím bohatým i chudým, jedině udržitelný rozvoj, celosvětové přijetí zeleného rozvoje.

Dobrou zprávou je, že si tuto realitu začínáme uvědomovat.

V průběhu dějin jsme zažili obrovské ekonomické proměny: průmyslovou revoluci, technologickou revoluci a éru globalizace. Teď jsme na prahu další změny – věku zelené ekonomiky.

Když jsem loni navštívil kalifornské „Silicon Valley“, viděl jsem, jak do nových technologií zaměřených na obnovitelné energie a palivovou účinnost proudí investice. Firma podnikající s rizikovým kapitálem, která se kromě jiných vzorových podnikatelských úspěchů zaručila za Google a Amazon, nasměrovala jen v roce 2006 do nových společností v oblasti alternativních energií 100 milionů dolarů.

V Číně se očekává, že zelené kapitálové investice vzrostou ze 170 milionů dolarů v roce 2005 na víc než 720 milionů dolarů v roce 2008. (Během pouhých několika let se Čína stala světovou špičkou v oblasti větrné a solární energie, která tu dává práci více než milionu lidí.) Program OSN pro životní prostředí odhaduje, že celosvětově do roku 2020 investice do energií s nízkými emisemi skleníkových plynů dosáhnou 1,9 bilionu dolarů.

Finanční krize může tento trend zpomalit. Do zelených podniků ale nadále poteče kapitál. Dívám se na něj jako na startovní dotaci široké změny konfigurace globálního průmyslu.

Praktický projev tohoto dění už můžeme vidět. Ve vyspělých průmyslových zemích dnes mají práci v oblasti obnovitelné energie víc než dva miliony lidí. Brazilský sektor biopaliv vytváří téměř milion pracovních míst ročně. Ekonomové tvrdí, že Indie, Nigérie, Venezuela a četné další země by mohly dokázat totéž.

V Německu se očekává, že se oblast technologií šetrných k životnímu prostředí v nadcházejících letech rozroste na čtyřnásobek, takže do roku 2030 bude tvořit 16% výrobního výstupu a zaměstnávat víc lidí než automobilový průmysl. Mexiko už dnes výsadbou a údržbou tamních lesů zaměstnává 1,5 milionu lidí.

Vlády mohou sehrát obrovskou úlohu. Budeme-li mít správné politické přístupy a globální rámec, můžeme si zajistit hospodářský růst a kormidlovat jej nízkouhlíkovým směrem. Snahy vypořádat se s finanční krizí, postavíme-li se k nim správně, mohou upevnit naše úsilí potlačovat změnu klimatu. V dnešní krizi tkví zítřejší příležitost – ekonomická příležitost, měřeno počtem pracovních míst a růstem.

Mnozí ředitelé světových firem to vědí. Právě to je jeden z důvodů, proč podnikatelé v tolika místech na světě požadují jasné a soudržné ekologické politiky. Je to také důvod, proč celosvětové společnosti jako General Electric a Siemens sázejí svou budoucnost na zelenou.

Je ale důležité, aby si tento fakt uvědomila světová veřejnost, což zřejmě nikde neplatí víc než v USA. Až se příští americký prezident ujme úřadu, bylo by vhodné voliče i volené úředníky uklidnit pomocí studií, které dokládají, že USA mohou pomocí stávajících technologií a za nízkou nebo dokonce nulovou cenu snižovat emise a bojovat tak proti změně klimatu.

Víme, že ti nejchudší z chudých světa jsou změnou klimatu nejzranitelnější. Jsou nejzranitelnější také šoky vyvolanými finanční krizí. Jako světoví lídři máme morální povinnost zajistit, aby řešení globální finanční krize ochránilo jejich zájmy, ne jen občany nejmovitějších států. Ty, které předchozí boom nechal pozadu – takzvanou „miliardu na dně“ žijící za méně než dolar na den –, je třeba vtáhnout do příští ekonomické éry.

Zopakujme, že řešení chudoby je také řešením změny klimatu: zelený růst. Pro chudé lidi na světě je to klíč k rozvoji. Pro bohaté je to cesta budoucnosti.