ŽENEVA – Když Švýcarská národní banka (SNB) nedávno snížila svou úrokovou sazbu na 0,25%, oznámila, že půjde ve stopách Federálního rezervního systému Spojených států a Bank of England a zapojí se do „kvantitativního uvolňování“. Ještě překvapivější bylo současné oznámení, že SNB intervenuje na trhu zahraničních měn s cílem zvrátit zhodnocování franku. Bude to první salva ve válce konkurenčních devalvací?

Úrokové sazby jsou ve Švýcarsku tradičně nízké. Podobně jako většina dalších centrálních bank čelících recesi snížila SNB svou strategickou úrokovou sazbu až k nulové spodní hranici. Po jejím dosažení se tradiční monetární politika stává neúčinnou, poněvadž úrokové sazby se už jako nástroj nedají použít.

Proto nyní centrální banky hledají nástroje nové. Jeden takový pokus představuje kvantitativní uvolňování. Teprve uvidíme, zda dokáže účinně obnovit jistý monetárně-politický vliv. Přitom se však málokdy zmiňuje jedna důležitá otázka: v malých otevřených ekonomikách – což je popis, který se hodí téměř na každou zemi s výjimkou USA – je hlavním kanálem monetární politiky měnový kurz.

Tento kanál se opomíjí z jednoho dobrého důvodu: politiky měnových kurzů ve své podstatě ožebračují ostatní země. Nekonvenční politiky, které si kladou za cíl oslabit měnový kurz, jsou technicky možné i při nulových úrokových sazbách a na úrovni jednotlivých zemí budou s vysokou pravděpodobností účinné. Zvyšování konkurenceschopnosti prostřednictvím znehodnocení měnového kurzu nemusí zvýšit export v situaci, kdy se světový obchod rapidně snižuje, ale může utlumit ránu tím, že přesune poptávku směrem k domácímu zboží a službám.

Existuje riziko, že země, které tímto přesunem utrpí, oplatí stejnou mincí a devalvují vlastní měnu. To by mohlo snadno vyvolat návrat k velmi obávaným konkurenčním devalvacím, které přispěly k velké hospodářské krizi.

První obětí by se staly zbytky koordinované mezinárodní politiky, jakkoliv malé. Druhou obětí by byl mezinárodní monetární systém. Jedním ze stěžejních důvodů založení Mezinárodního měnového fondu bylo ostatně sledování vývoje měnových kurzů s neskrývaným cílem zabránit ožebračující politice.

Proto je švýcarský krok překvapivý. Pravdou je, že od počátku krize v srpnu 2007 zaznamenal frank reálné zhodnocení o 8%. Tento jev se obvykle přisuzuje pověsti švýcarského franku coby bezpečného přístavu v nelehkých dobách. Ve skutečnosti to však znamená, že toto zhodnocení není důsledkem monetární politiky ani ostatních obvyklých faktorů. V každém případě platí, že nespokojenost švýcarských institucí se vzniklou situací je sice pochopitelná, avšak jejich rozhodnutí vyvolává znepokojení.

Švýcarský frank není jedinou měnou, která se v posledních měsících zhodnotila. Jiné malé ekonomiky zaznamenaly ještě výraznější reálná zhodnocení. Například v Polsku se hodnota lokální měny zvýšila o téměř 30% a v České republice o 15%. Zhodnocení měny zažily rovněž velké země – v Japonsku to bylo o 30% a v Číně o 15%.

I tyto země čelí recesi, a ačkoliv úroková sazba zatím nedosáhla všude nulové hodnoty, podněty ke znehodnocení by mohly v brzké budoucnosti zesílit. Některé dosti velké země – za všechny jmenujme alespoň Koreu, Švédsko a Velkou Británii – již velmi výrazné znehodnocení měny prodělaly. Také polská měna se nedávno začala znehodnocovat.

Žádná z centrálních bank těchto zemí nedala najevo, že se ve znehodnocování vlastní měny angažuje. Prohlášení a záměry se pochopitelně mohou lišit. Může to být tak, že SNB pouze připouští to, co jiné centrální banky nepřipouštějí. Přitom však SNB porušuje tabu: „Nebudeš se podílet na konkurenčních devalvacích.“ Je také možné, že SNB používá tuto rétoriku zejména proto, aby snížila hodnotu franku a zlomila efekt bezpečného útočiště této měny. Vzhledem k tomu, že rychle dosáhla znehodnocení, se jí to možná povedlo. V takovém případě se již frank nebude příliš vychylovat žádným směrem a další intervence nebudou zapotřebí.

Omezená reakce na krok SNB je ovšem poněkud překvapivá. Rozhodnutí totiž přišlo týden poté, co MMF v souladu s článkem 4 uzavřel svou každoroční návštěvu Švýcarska a zpráva zatím nebyla zveřejněna; mohla by to být nezvykle zajímavá četba.

Ostatní centrální banky zatím žádný názor nevyjádřily, což může naznačovat, že nemají v úmyslu zachovat se stejně, přinejmenším v této fázi. Možná je oficiální prohlášení SNB ujistilo, že zhodnocování franku skutečně představuje „nepřiměřené zhoršování monetárních podmínek“ a že jediným cílem tohoto kroku je „zabránit jakémukoliv dalšímu zhodnocování švýcarského franku vůči euru“.

Možné také je, že ostatní banky pochopily tento krok jako precedens a že institucím, které mají v úmyslu stejným způsobem ospravedlnit podobné kroky v budoucnu, je dnes proti mysli SNB kritizovat. Je-li tomu tak, mohlo by všeobecné mlčení naznačovat, že si s možností použít stejný nástroj pohrávají i všechny ostatní centrální banky, což by bylo nanejvýš znepokojivé.