The Rules Of The Game
Jak odblokovat reformu podnikového řízení
Lucian Bebchuk
|
|
|
|
CAMBRIDGE – Když se počátkem měsíce sešli ministři financí a centrální bankéři skupiny G20, dovolávali se globálního zlepšení v oblasti podnikového řízení. Takové výzvy je slyšet často, ale mocné skupiny s neveřejnými zájmy vládám komplikují dotažení takových změn do konce. Mají-li se tedy uskutečnit seriózní reformy, bude nezbytný silný a vytrvalý tlak veřejnosti.
Mnohé země investorům do veřejně obchodovaných firem poskytují očividně nedostatečnou míru ochrany. Úpravy přehnaně laxní vůči osobám obeznámeným s interními firemními informacemi přetrvávají i v zemích s dobře vypracovanými systémy podnikového řízení. Ve Spojených státech například tyto zasvěcence (insidery) chrání pojistky před převzetím, které ve skutečnosti podle významného souboru empirických důkazů hodnotu společnosti snižují.
Laxní pravidla podnikové správy obvykle nejsou důsledkem mezer ve znalostech veřejných činitelů. Nedbalé úpravy se kvůli politickým překážkám často dokážou udržet i poté, co se začnou připouštět jako neefektivní.
Většina občanů se záležitostem podnikového řízení běžně nevěnuje. Politici tudíž očekávají, že jejich rozhodnutí týkající se ochrany investorů bude mít na volební úvahy občanů jen nepatrný přímý účinek. Naproti tomu zájmové skupiny, jimž na těchto pravidlech hodně záleží, problematiku podnikového řízení bedlivě sledují a lobbují u politiků, aby si zajistili příznivé předpisy.
Skupinu, u níž se dá za normálních dob očekávat, že má největší vliv, tvoří zasvěcenci z nitra veřejně obchodovaných společností. Firemní zasvěcenci představují obzvlášť mocnou lobbistickou skupinu kvůli své schopnosti využít část podnikových zdrojů, které ovládají. Mají pravomoc určovat cíl příspěvků svých firem do předvolebních kampaní, nabízet posty nebo obchodní spolupráci příbuzným či společníkům politiků (anebo politikům po odchodu do penze) a využívat své podniky k podpoře cílů a záměrů, o jejichž prosazování politici stojí.
Jelikož veškeré přínosy, které z lobbingu za laxní pravidla podnikového řízení vyplynou, jsou pro dobro zasvěcenců, kdežto většinu nákladů za takové lobbování nesou jejich firmy, zasvěcenci jsou v souboji o vliv na politiky zvýhodněni. Lobbistické snahy, provozované na účet společností, jim dotují akcionáři.
Nelze sice očekávat, že do lobbingu za důraznější ochranu investorů vloží peníze individuální investoři, ale člověk by doufal, že tak učiní institucionální investoři – podílové fondy, banky, pojišťovny a tak dále. Institucionální investoři získávají prostředky od jednotlivců a investují je do veřejně obchodovaných společností. Vzhledem k tomu, že institucionální investoři dávají do takových společností značné sumy, měli by být s problematikou podnikového řízení zevrubně obeznámeni.
Institucionální investoři však obvykle jako dostatečná protiváha k lobbingu firemních zasvěcenců nepůsobí. Na rozdíl od zasvěcenců institucionální investoři nemohou lobbistické náklady naúčtovat veřejně obchodovaným společnostem, u nichž je ochrana investorů v sázce. Někteří institucionální investoři (například manažeři podílových fondů) navíc kvůli závislosti na vztahu s vlastními investory mají šanci ukořistit ze vzestupu hodnoty svých portfolií v důsledku vládních reforem jen malý podíl. To snižuje ochotu institucionálních investorů vkládat prostředky do kontrování lobbingu zasvěcenců.
Navíc ti, kdo rozhodují jménem institucionálních investorů, mají často zájmy, které je odrazují od lobbingu za důkladnější mantinely pro podnikové zasvěcence. Někteří institucionální investoři jsou součástí veřejně obchodovaných firem, a tudíž jsou pod kontrolou podnikových zasvěcenců, jejichž zájmům by takové mantinely nesloužily. Ovšem i ti institucionální investoři, kteří pod žádnou veřejně obchodovanou společnost nespadají, mohou mít zájem s takovými společnostmi uzavírat obchody, takže se zdráhají prosazovat reformy, proti nimž podnikoví zasvěcenci brojí.
Politika zájmových skupin tedy často plodí významné překážky pro reformu podnikového řízení. Určité události – například vlna firemních skandálů nebo krach burzy – ale mohou příchylnost politiky zájmových skupin k podnikovým zasvěcencům prolomit tím, že ke kazům podnikového řízení přitáhnou pozornost obyčejných občanů.
Když začnou občané vyjadřovat pobouření, že by výsledky jejich volebního hlasování mohla negativně postihnout neschopnost politiků zlepšit ochranu investorů, veřejná poptávka po reformě podnikového řízení může skryté zájmy přemoci. Ostatně k většině reforem řízení dochází právě za takových okolností. Například v USA byly nové zákony o cenných papírech schváleny po krachu burzy v roce 1929 a zákon Sarbanes-Oxley byl přijat v roce 2002, bezprostředně po zhroucení internetové bubliny a skandálech kolem firem Enron a WorldCom.
Probuzením značné veřejné poptávky po reformách současná krize představuje další příležitost ke zlepšení pravidel podnikové správy. Tuto příležitost bychom neměli propást.
Lucian Bebchuk vyučuje právo, ekonomii a finančnictví a vede program věnovaný podnikovému řízení na právnické fakultě Harvardovy univerzity. Tento článek se zakládá na teorii, již společně se Zvikou Neemanem rozvinuli ve své nedávné studii „Investor Protection and Interest Group Politics“ (Ochrana investorů a politika zájmových skupin).
Copyright: Project Syndicate, 2009.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Lucian Bebchuk or return to our home page.
|
|
