WEEKLY SERIES

INTERNATIONAL ECONOMICS

STRATEGIC SPOTLIGHT

GLOBAL FINANCE

ECONOMICS OF DEVELOPMENT

ECONOMIC AND REGULATORY POLICY

ECONOMIC HISTORY

ECONOMIC PERSPECTIVES

PUBLIC INTELLECTUALS

GLOBAL OUTLOOK

REGIONAL EYE

SPECIAL SERIES

PROJECT SYNDICATE

The Asian Century

Politika podnikového outsourcingu

English Spanish Russian French German Czech

2004-02-06

Před několika lety jsem si v Dillí objednal firmu specializovanou na hubení hmyzu, aby zbavila můj byt termitů. Dostavil se jihoindický gentleman s příjemným úsměvem, několika plechovkami chemikálií a velkou injekční stříkačkou.

S velkou pečlivostí se pustil do práce. Při každém stříknutí se vÅ¡e pokrylo mlhou. Zeptal jsem se, jestli jeho procedura opravdu zabere. Muž se konejÅ¡ivě zaÅ¡klebil a řekl: „Žádný strach, pane. Toto je velmi silná látka. Ve Spojených státech je úplně zakázaná.“ Vysoukal jsem se z místnosti, zatímco on natáhl do stříkačky další dávku.

Na tento incident jsem si vzpomněl po jedné své přednášce o globálních pracovních standardech, která se konala v Helsinkách. V závěru přednášky jsem vedl s publikem živou debatu o vývoji celosvětových standardů pro pracovní trhy. Globalizovaný svět, v němž zboží, kapitál i znečiÅ¡tění životního prostředí proudí z jedné země do druhé, bude nevyhnutelně potřebovat společné normy a zákony. Jak ovÅ¡em dokládá odpověď mého agenta-traviče, co je pro jednoho člověka jedem, může být pro druhého jistotou. Společné standardy v tak nerovném světě, jako je ten náš, bezpochyby vyvolají mnoho sporných otázek.

          Â

Názorným příkladem je dopad takzvaného „outsourcingu podnikových procesů“ (OPP) na trhy práce v mnoha rozvojových zemích. Díky revolučnímu technologickému pokroku v oblasti elektronické komunikace a zvyÅ¡ující se rychlosti datového přenosu lze dnes mnoho pracovních úkonů, které se až dosud prováděly v průmyslových zemích, ale nevyžadovaly osobní interakci, přesunout do zemí chudších, které mají levnou a vzdělanou pracovní sílu a vyšší stupeň počítačové gramotnosti.

Jedním z průkopníků na tomto poli se stala americká společnost General Electric. Od doby, kdy přesunula část své obslužné činnosti do Indie, Å¡etří tato firma 340 milionů dolarů ročně. Vezmeme-li v úvahu veÅ¡keré náklady, pak telefonické centrum v Kansas City stojí více než trojnásobek částky potřebné v Bombaji. Není tedy překvapením, že zaměstnanost v indickém sektoru offshore služeb spojených s informačními technologiemi zaznamenala prudký růst, ze 106.000 pracovních míst v březnu 2002 na 171.500 o rok později. Podle nejnovějších předpokladů překročí počet pracovních míst v tomto sektoru do roku 2008 hranici jednoho milionu.

Indie se stala významnou a stále rostoucí lokalitou pro outsourcing firem Microsoft, Hewlett Packard, British Airways a dalších velkých korporací. Zdaleka vÅ¡ak není sama. Firma Motorola například v posledních několika letech propouÅ¡tí zaměstnance v USA a přesunuje jednotlivé operace do Brazílie a do Číny; továrnu pak postavila v mexickém městě Chihuahua.

Chudé státy pohlížejí na tato fakta a trendy s nadějí, zatímco mnoho průmyslových zemí je sleduje s úzkostí. Jeden posluchač mi v Helsinkách sklesle řekl, že vůči globalizaci zatrpkl poté, co někteří z jeho přátel přiÅ¡li o zaměstnání nikoliv vlastní vinou, nýbrž pouze proto, že se firma Ericsson rozhodla přesunout část operací z evropských továren do Číny.

Někteří ekonomové podobné stesky odmítají s tím, že jen podněcují protekcionismus. Mýlí se. Chudí dělníci v bohatých zemích jsou vůči OPP nejzranitelnější, a nebude-li se k těmto otázkám přistupovat s opatrností, mohou přiživovat xenofobii a populismus. Na webových stránkách Ku Klux Klanu nyní ekonomika soupeří o místo s rasovou nenávistí. Výsledkem této kombinace je vskutku zvrácená analýza: globalizace je Å¡patná, protože dává pracovní místa naší rasy jiným rasám v rozvojových zemích.

Opozice vůči OPP ze strany bohatých zemí nijak nesouvisí s mezinárodními pracovními standardy, které se týkají nejchudších zaměstnanců v chudých zemích. Nekvalifikovaní dělníci v chudých státech vykonávají takové druhy práce, které v rozvinutých zemích není ochoten dělat prakticky nikdo. Nevzniká zde tedy střet zájmů s nejchudšími zaměstnanci v rozvojových zemích, protože tyto dvě skupiny se neucházejí o stejný typ práce.

Na vyšší úrovni kvalifikace vÅ¡ak OPP vytváří střet zájmů mezi zaměstnanci v bohatých a chudých zemích. Když nějaká společnost přesune činnost do rozvojové země, někteří z jejích dosavadních zaměstnanců na tom skutečně tratí (přinejmenším krátkodobě). Mnoho jiných skupin vÅ¡ak pochopitelně současně získává.

Zaměstnanci v hostitelské zemi, jako jsou softwaroví technici nebo operátoři telefonických center, mají z OPP očividný prospěch, ale stejně tak ho mají i akcionáři a vlastníci společností (jimž rostou zisky) a spotřebitelé (kteří platí nižší ceny). Získává tak mnoho skupin, které mohou účinně kompenzovat ty, jimž OPP přinesl újmu. Rozvinuté země nesou v této souvislosti zodpovědnost za změkčení dopadu na své zaměstnance tím, že jim poskytnou adekvátní sociální ochranu spolu s možností relokace a rekvalifikace.

Podobná opatření jsou v dlouhodobém měřítku naprosto nezbytná, protože dojde-li díky OPP ke zlepÅ¡ení života v rozvojových zemích, poroste v nich i poptávka po zboží a službách. To povede k vytvoření nových pracovních míst v bohatých zemích – dokonce k většímu počtu, než kolik jich zaniklo kvůli OPP. Tato pracovní místa vÅ¡ak již nebudou koncentrována ve viditelných sektorech, neboť ty se již přesunuly do rozvojových zemí. Vzhledem k tomu je OPP snadným terčem pro populisty, což je neÅ¡ťastné, poněvadž pokud něco rozvinuté země skutečně potřebují, pak je to flexibilní pracovní síla.

Tím nechci popírat, že zaměstnanci v průmyslových zemích budou postupem času relativně ochuzeni. Domnívám se, že zde působí síly, které mají tendenci činit celkový výnos připadající na pracovní sílu relativně malým ve srovnání s výnosem připadajícím na kapitál.

To ovÅ¡em nikterak nesouvisí s přesunem obslužných činností do chudých zemí. Kdyby se OPP zastavil, průmyslové země – a jejich zaměstnanci – by na tom byly v absolutním měřítku hůře.

Kaushik Basu je profesorem ekonomie a ředitelem Programu srovnávacího hospodářského rozvoje na americké Cornellově univerzitě.

You might also like to read more from or return to our home page.

Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
English Spanish Russian French German Czech

You must be logged in to post or reply to a comment.
Please log in or sign up for a free account.



AUTHOR INFO

Kaushik Basu is Chief Economic Adviser, Ministry of Finance, Government of India, and Professor of Economics and Professor of International Studies, Cornell University.