Georgi W. Bushovi se osm let dařilo ztělesňovat a zesilovat všechny předsudky a negativní stereotypy, které svět chová vůči USA. Více než kterýkoliv jiný americký prezident před ním si znepřátelil svět a neúčinným a neúměrným uplatňováním „tvrdé“ síly Ameriky vážně poškodil její sílu měkkou.

Dvojí prioritou příštího amerického prezidenta by proto mělo být usmíření Spojených států se sebou samými a se světem. Existuje-li jediný kandidát, který to může dokázat a během zlomku vteřiny přispět k obnově mezinárodní reputace Ameriky, pak je to Barack Obama.

Výjimečná období někdy plodí výjimečné vůdce. Napoleon Bonaparte by bez francouzské revoluce býval zůstal nadaným a frustrovaným nižším vojenským důstojníkem. Také současné období v Americe a její vztahy se světem byly a jsou vskutku výjimečné, což si žádá vůdce, který dokáže od základu změnit názor většiny světa, že se Amerika stala arogantní, nemohoucí a sobeckou.

Zatvrzelí antiameričané se samozřejmě nikdy nedají přesvědčit, avšak s možnou výjimkou muslimského světa je jich stále menšina. Mlčící většina je ochotna nechat se přesvědčit, že i po Bushovi existuje život.

Proč se Obama tolik liší od ostatních prezidentských kandidátů a proč by mohl na mezinárodní scéně tak mnoho změnit? V zahraničně-politických otázkách bude manévrovací prostor příštího prezidenta koneckonců jen velmi malý. Bude muset zůstat v Iráku, angažovat se v izraelsko-palestinském konfliktu na straně Izraele, konfrontovat nepoddajnější Rusko, jednat se stále ambicióznější Čínou a čelit problémům spojeným s globálním oteplováním.

Může-li Obama něco změnit, pak to není díky svým politickým rozhodnutím, nýbrž díky tomu, čím je. Ihned poté, co se vítězný a usměvavý objeví na televizních obrazovkách celého světa, zažijí image a měkká síla Spojených států cosi na způsob koperníkovské revoluce.

Představte si, jaký dojem by jeho zvolení udělalo nejen v Africe, ale i v Asii, na Blízkém východě, a dokonce i v Evropě. Tím, že se Amerika vyšvihla do globálně nadřazené role, stala se zosobněním Západu a ten byl pokládán za „bílý“. Moc ve Spojených státech se přesunula nejprve z východního pobřeží na západní a poté na jih. Pokud však posun napříč rasovými dělicími liniemi Ameriky není vskutku revoluční změnou, co už jí může být?

Jistě, redukovat Obamu na pouhou barvu jeho kůže by bylo těžkým zjednodušením, i když on sám dychtivě zdůrazňuje své „černé kořeny“. Faktem je, že ani samotní Afroameričané ho plně nepodporují. Protože má bílou matku a afrického otce, nezapadá do žádné afroamerické škatulky.

Existuje však i další důvod, proč je Obama výjimečný: složitost jeho identity z něj dělá vpravdě univerzálního člověka, globálního kandidáta pro globální éru. Díky své jedinečné osobní minulosti může přemostit Afriku, Ameriku, a dokonce i Asii – kde jako malý chlapec navštěvoval muslimskou školu –, čímž oživí univerzální obraz a poslání Spojených států.

Vzhledem k tomu, co USA během Bushových let zažily, však Obamu činí jedinečným zejména podstata poselství, které ztělesňuje a jež je nejlépe shrnuto v názvu jeho knihy Odvaha naděje . Má-li se Amerika přesunout z kultury strachu do kultury naděje – a znovu začít ztělesňovat naději pro svět –, bude k tomu potřebovat vůdce zosobňujícího americký sen: moderního a vyzbrojeného humanistickým náboženským sdělením, jež bude kontrastovat s úzkostlivou iracionalitou křesťanského konzervativního hnutí, které živilo Bushovu politickou základnu.

Bez ohledu na to, zda Obama dokáže svým slibům dostát, však již Amerika nezíská zpět postavení, jemuž se těšila v letech 1941 až 2000. S Obamou i bez něj se „americké století“ nebude opakovat. Obama se však může poučit z počátečních chyb, jichž se v polovině 70. let dopustil Jimmy Carter. Neoizolacionismus není řešením, zatímco zdrženlivost – založená na sebedůvěře a moudrosti – ano.

Svět potřebuje skromnější a sebevědomější Ameriku. Evropanovi, kterého vývoj ve Spojených státech v uplynulém desetiletí hluboce znepokojoval a naplňoval smutkem, se zdá, že ze všech deklarovaných prezidentských kandidátů má k tomuto ztělesnění Ameriky nejblíže právě Obama.