Znamenalo 11. září konec období expanze myslenky lidských práv a počátek jejich ústupu? Přední organizace zabývající se otázkou lidských práv - Amnesty International, Human Rights Watch, Mezinárodní komise právníků - mají obavu, že se tak opravdu děje, a připravují se čelit jakýmkoli pokusům o zabrání svých těžce vybojovaných pozic.

Mezinárodní hnutí za lidská práva získávalo podporu hned od dob svého vzniku v sedesátých letech. S rostoucím účinkem bojovalo proti politickému zabíjení, mučení a svévolnému věznění a mobilizovalo veřejné mínění proti zneužívání státní moci. Podařilo se mu získat účast a podporu mezinárodních sdělovacích prostředků a demokratických vlád. V letech po ukončení studené války nabralo hnutí novou energii. Globální politice začaly dominovat nové iniciativy za pokrok na poli mezinárodního práva a za ochranu lidských práv. Objevily se mezinárodní trestní soudy, vznikla nová univerzální soudní pravomoc, rodila se humanitární pomoc.

Avsak po útocích z 11. září se tato diskuse náhle přesunula jinam. Nyní se točí předevsím kolem toho, nakolik jsou v zájmu tzv. ,,boje proti terorismu`` ospravedlnitelná různá omezení určitých práv - počínaje právy imigrantů a právem na řádný proces a konče svobodou slova a soukromí. Mnoho významných osobností, zvlásť ve Spojených státech, začíná nahlas tvrdit, že nekonvenční válku, jíž je i kampaň proti Al-Kajdě, nelze vyhrát, budeme-li do posledního písmene lpět na zákonech o lidských právech či zákonech o ozbrojeném konfliktu.

Ve světle této tendence nelze veteránům boje za lidská práva vyčítat, že nastoupili do pohotovosti. Cítí, že už to tady nejméně jednou bylo. Dokáží si živě představit, jak si kdesi v dalekém Chile Pinochetovi spřízněnci mezi sebou povídají, že jim dějiny konečně dávají za pravdu. (,,Neříkali jsme náhodou, že spinavou válku nelze vést s čistýma rukama?``)

Ano, aktivisté za lidská práva vědí své. Stav nejvyssího ohrožení - potřeba boje proti hrozbě komunismu, obrana socialistické revoluce, ochrana životně důležitých národních či národnostních zájmů, obhajoba Boží vůle - je odvěkou omluvou za časově neomezené nastolení tyranské vlády. Pravda, jen málokdo čeká, že by se americká vláda vydala cestou těchto krutých diktatur nebo že by občané USA takový krok své vlády podpořili. Ale opatrnosti nikdy nezbývá. Lidská práva se koneckonců zrodila z potřeby kontrolovat a brzdit moc vlád. Hlídací psi nesmí ve svém poslání polevit. Přivírat oči znamená riskovat.

Fakt, že vlády mají tendenci zneužívat v mimořádných situacích svou moc, je jedním z klíčových předpokladů textu mezinárodních norem lidských práv. Smlouvy o lidských právech umožňují neuplatňování některých práv jen v případě, (a) že byl oficiálně vyhlásen stav nouze, který zásadně ohrožuje život nebo bezpečnost národa, (b) že naléhavost vzniklé situace si žádá přijatá opatření a (c) že opatření jsou využita jen v nezbytné míře a na nezbytnou dobu. Poslední dvě kritéria - zvaná principy nutnosti a přiměřenosti - jsou rovněž základem Ženevských konvencí a dalsích mezinárodních předpisů o vedení války. Vsechna tato pravidla posiluje a uplatňuje dobře fungující mezinárodní právo, podle něhož se soudci v sedé zóně na hranici mezi právy a restrikcemi mají přiklánět ve prospěch práv.

Přesto vsechno by organizace bojující za lidská práva neměly dnes své znepokojení nijak tajit, jinak by jejich legitimní zájmy mohlo zastínit jejich uznání naléhavosti nově vzniklé situace, což by mohlo vyvolat politováníhodný odpor. Velmi dobře to ví Mezinárodní výbor Červeného kříže, nejvýznamnějsí světová autorita na práva ozbrojeného konfliktu a krutou realitu války. Ačkoli pochopitelně klade důraz předevsím na humanitární stránku, tvrdá zkusenost jej naučila, že není moudré přílis naléhat. Pokud bude ignorovat oprávněný diktát vojenské nutnosti, mohly by válčící strany jednoduse přestat poslouchat, a to by nevyhnutelně vedlo k mnohem větsímu nerespektování humanitárních principů.

Na světě je nesporně víc než dost natěsených bojovníků, kteří se radují, mají-li možnost jakýmkoli způsobem potlačit lidská práva a humanitární normy. S těmi bychom se neměli smiřovat. Bylo by ale chybou čelit hrozbě, jíž představují, prostým popřením skutečnosti, že nové formy války si žádají nová pravidla. Pro boj proti vsudypřítomným teroristickým sítím, schopným zosnovat devastující útoky proti civilistům, je potřeba přesněji definovat tradiční pojmy jako vojenská nutnost, bojovník, území a legitimní cíle. Je nutné promysleně přizpůsobit - ne oslabit - v současnosti platné právní principy. Tento úkol by měl být vykonán ve starém duchu zdravé nedůvěry spolu se vsemi přijatelnými zárukami proti možnosti zneužití ze strany vlád. Pokud ovsem hnutí za lidská práva odmítne zúčastnit se této debaty a otevřít se, mohlo by ztratit podporu poctivé části veřejného mínění - tedy zdroje, z něhož samo čerpalo morální a politickou energii, aby se dostalo až tam, kde je dnes.