2

Energetické dilema Argentiny

BUENOS AIRES – Vyvlastnění téměř celého podílu španělské společnosti Repsol v argentinském producentu energií YPF, ohlášené rázným proslovem prezidentky Cristiny Fernández de Kirchner, vyvolalo právní znepokojení po celém světě. Bez přílivu obrovských investic do tohoto sektoru však zvolený krok problémy země s energií nevyřeší.

Repsol v roce 1999 získal plnou kontrolu nad YPF; v únoru 2008 pak část svých akcií převedl na Petersen Group, která dnes drží 25 %. Repsol aktuálně má 57 %, přičemž zbytek vlastní burzovní investoři. Argentinská vláda se chystá vyvlastnit 51 %, takže Repsolu by zůstal 6% podíl.

Při prodeji akcií v roce 2008 se dva hlavní akcionáři dohodli, že přinejmenším 90 % budoucích zisků se rozdělí v hotovosti. Účelem tohoto ujednání bylo umožnit Petersen Group splácet dluhy vůči bankám a samotnému Repsolu, které jí vznikly při nákupu akcií, za něž předem nic neplatila.

V ropném průmyslu jde o mimořádně vysokou dividendu. V uplynulé dekádě se výrazně scvrkly rezervy YPF, společně s rezervami většiny ropných společností působících v Argentině, protože se silně snížily investice do průzkumu.

Přitom na spotřebě energie se z 51 % podílí zemní plyn, oproti 32 % u ropy a sotva 17 % u uhlí, obnovitelných zdrojů, hydroenergetiky a jaderné energie. Celosvětově plyn tvoří sotva čtvrtinu celkové spotřeby energie – například 27 % ve Spojených státech a jen 9 % v sousední Brazílii. Argentina má světově největší flotilu vozidel spalujících stlačený zemní plyn; dále plyn ve velkém využívají domácnosti, vyrábí se z něj většina elektřiny a je na něm založen petrochemický průmysl.

Samozřejmě, existuje několik dalších zemí (Katar, Alžírsko, Spojené arabské emiráty, Írán a Rusko), kde plyn tvoří více než polovinu – nebo dokonce přes 60 % – spotřeby energie. Je tu ale obrovský rozdíl: všechny tyto země mají zásoby, které vystačí na dalších 70 až 100 let. Naproti tomu Argentina je na plynu vysoce závislá, leč její zásoby se tenčí – odpovídají necelým osmi rokům produkce.

Pokrytí tohoto úbytku rezerv – spotřebována je více než polovina zásob plynu a pětina zásob ropy – pomocí dovozu bude znamenat roční výdaje převyšující 300 miliard dolarů. Po dvou desetiletích laciné a hojné energie a vývozu přebytečné produkce začíná nový cyklus drahé, nedostatkové a importované energie, neboť produkce ropy klesla od roku 1998 o třetinu a produkce plynu od roku 2004 o 15 %.

Největší dnešní výzvou Argentiny je pokusit se znovu získat energetickou soběstačnost pomocí výrazných investic do průzkumu na pevnině i v Atlantském oceánu. Zároveň země musí pozměnit svůj spotřební model tak, aby více spoléhala na vodní, atomovou a větrnou energetiku. Nové nekonvenční zdroje mají sice velký potenciál, ale všechny jsou drahé a v příštích pěti letech vyžadují roční investice ve výši asi 3 % HDP.

Je velice pravděpodobné, že krátkodobě budou tlak na změnu nadále vyvíjet narůstající dovozy drahého zkapalněného zemního plynu a dalších paliv. Externí energetický deficit činil loni víc než tři miliardy dolarů a očekává se, že letos se zdvojnásobí.

Důležitá otázka tkví v tom, jestli rozhodnutí argentinské vlády znárodnit 51 % akcií YPF je nejlepší způsob jak obnovit soběstačnost v produkci ropy a plynu a přilákat kapitál potřebný k průzkumu a dobývání konvenčních zásob. Argentina má také obzvlášť vysoký potenciál pro těžbu nekonvenčních plynových zásob, jelikož má celosvětově třetí největší takové zásoby, hned po Číně a Spojených státech. Jenže stejně jako u konvenčních zdrojů země se ani tyto zásoby nebudou těžit samy.