7

Opouštějí americké nadnárodní firmy USA?

BERKELEY – Na nedávné konferenci ve Washingtonu prohlásil bývalý americký ministr financí Larry Summers, že američtí politici by se měli soustředit na produktivní činnosti, které se odehrávají ve Spojených státech a zaměstnávají americké zaměstnance, místo aby se zaměřovali na korporace, které jsou sice právně registrované v USA, ale výrobu umísťují jinde. Citoval přitom výzkum bývalého ministra práce Roberta Reicha, jenž před více než 20 lety varoval, že zájmy nadnárodních amerických firem, které přesouvají zaměstnanost a výrobu do zahraničí, se odchylují od ekonomických zájmů země.

Se Summersem a Reichem lze snadno souhlasit v tom, že národní hospodářská politika by se měla koncentrovat na americkou konkurenceschopnost, nikoliv na prosperitu konkrétních společností. Jejich ostré oddělování hospodářských zájmů země od zájmů amerických nadnárodních společností je však zavádějící.

V roce 2009, což je poslední rok, u něhož jsou k dispozici rozsáhlá data, bylo z přibližně 30 milionů firem působících v USA pouze 2226 firem amerických a nadnárodních. Tyto firmy obvykle bývají velké, jsou výrazně orientované na kapitál, výzkum a obchod a nesou zodpovědnost za disproporčně vysoký podíl hospodářské činnosti v USA.

V roce 2009 představovaly americké nadnárodní firmy 23% přidané hodnoty v soukromém (nebankovním) sektoru americké ekonomiky, dále 30% kapitálových investic, 69% výzkumu a vývoje, 25% mezd vyplácených zaměstnancům, 20% pracovních míst, 51% vývozu a 42% dovozu. Průměrná mzda 22,2 milionu amerických zaměstnanců pracujících v amerických nadnárodních společnostech činila toho roku 68 118 dolarů – což bylo zhruba 25% nad průměrem celé ekonomiky.

Neméně důležité je, že americké operace těchto firem představovaly 63% jejich celosvětových prodejů, 68% jejich celosvětové zaměstnanosti, 70% jejich celosvětových kapitálových investic, 77% jejich celkových mezd vyplácených zaměstnancům a 84% jejich celosvětového výzkumu a vývoje. Obzvláště vysoký podíl domácích mezd i výzkumu a vývoje naznačuje, že americké nadnárodní firmy mají silnou motivaci ponechávat své vysoce placené a na výzkum intenzivní činnosti v USA – což je dobrá zpráva pro kvalifikovanou pracovní sílu v Americe i způsobilost země k inovacím.

Data však zároveň prozrazují znepokojivé trendy. Za prvé se sice podíl amerických nadnárodních společností na výzkumu a vývoji a mzdách v soukromém sektoru mezi lety 1999 a 2009 nezměnil, ale podíly na přidané hodnotě, kapitálových investicích a nezaměstnanosti se snížily. Jejich vývoz navíc rostl pomaleji než vývoz celkový, zatímco dovoz rostl rychleji než celkový, přičemž nadnárodní sektor jako celek přešel z čistého obchodního přebytku v roce 1999 do čistého obchodního schodku v roce 2009.

Za druhé americké nadnárodní firmy expandovaly v prvních letech nového tisíciletí rychleji v zahraničí než doma. V důsledku toho americký podíl na jejich celosvětových operacích klesl v letech 1999 až 2009 zhruba o 7-8 procentních bodů v oblasti přidané hodnoty, kapitálových investic a nezaměstnanosti a zhruba o 3-4 procentní body v oblasti výzkumu a vývoje a mezd. Snižující se domácí podíl na jejich celkovém počtu zaměstnanců – ten rovněž v 90. letech klesl o čtyři procentní body – rozdmýchal obavy, že nadnárodní firmy přesouvají pracovní místa do svých dceřiných společností v zahraničí.

Data však ukazují, že je to trochu složitější. Od roku 1999 do roku 2009 snížily americké nadnárodní výrobní společnosti počet svých zaměstnanců ve Spojených státech o 2,1 milionu neboli 23,5%, avšak zaměstnanost v zahraničních dceřiných společnostech zvýšily o pouhých 230 000 (5,3%), což ani zdaleka nevysvětluje mnohem výraznější pokles počtu jejich zaměstnanců v USA.

Americké výrobní společnosti, které nejsou nadnárodní, navíc ve stejném období snížily počet svých zaměstnanců o 3,3 miliony neboli 52%. Výzkumy stále častěji dospívají k závěru, že důležitými faktory v pozadí významného, o hospodářský cyklus očištěného poklesu zaměstnanosti v americkém výrobním sektoru v prvních letech 21. století u nadnárodních i ostatních amerických firem byly technologické změny a outsourcing směrem k zahraničním smluvním výrobcům.

Americké nadnárodní společnosti tedy sice nepřesouvaly pracovní místa do svých dceřiných společností v zahraničí, ale podobně jako jiné americké firmy pravděpodobně zadávaly větší část své výroby smluvním zahraničním partnerům, v nichž nedržely majetkový podíl. Je možné, že tento „vzdálený“ outsourcing byl významným faktorem v pozadí zvýšení dovozu americkými nadnárodními firmami o 84% a zvýšení dovozu v soukromém sektoru o 52%, k nimž došlo mezi lety 1999 a 2009.

Chceme-li pochopit trendy domácí a zahraniční zaměstnanosti u amerických nadnárodních firem, je rovněž důležité zaměřit se na služby. A zde data vypovídají něco jiného. Od roku 1999 do roku 2009 se zaměstnanost v zahraničních dceřiných společnostech amerických nadnárodních firem zvýšila o 2,8 milionu osob neboli o 36,2%. Výroba však představovala pouhých 8% z tohoto navýšení, zatímco lví podíl tvořily služby. Americké nadnárodní společnosti podnikající ve službách navíc zvýšily svou zaměstnanost doma i v zahraničí – o téměř 1,2 milionu zaměstnanců ve svých domácích provozech a více než o dvojnásobek této hodnoty v dceřiných společnostech v zahraničí.

V prvních letech po roce 2000 povzbudil rychlý růst na rozvíjejících se trzích obchodní i spotřebitelskou poptávku po mnoha službách, v nichž jsou americké nadnárodní společnosti vysoce konkurenceschopné. Protože mnohé tyto služby vyžadují osobní interakci se zákazníky, musely americké nadnárodní firmy zvýšit počet svých zahraničních zaměstnanců, aby uspokojily poptávku na těchto trzích. Jejich rostoucí zahraniční obrat současně vedl ke zvýšení počtu jejich zaměstnanců v USA v oblastech, jako jsou reklama, design, výzkum a vývoj nebo management.

Předchozí výzkumy zjistily, že zvýšení zaměstnanosti v zahraničních dceřiných společnostech amerických nadnárodních firem souvisí se zvyšováním zaměstnanosti v jejich amerických provozech: jinými slovy se zaměstnanost doma a v zahraničí doplňují, místo aby jedno nahrazovalo druhé.

Pokud jde o nadnárodní společnosti, nemělo by se politické rozhodování řídit dojmy, nýbrž fakty. A tato fakta naznačují, že americké nadnárodní firmy navzdory desítky let trvající globalizaci dál značně přispívají k americké konkurenceschopnosti – a že většinu své ekonomické činnosti nesoustředí v zahraničí, nýbrž doma. Tím, co by mělo politiky ve skutečnosti znepokojovat, jsou náznaky, že Spojené státy možná ztrácejí konkurenceschopnost jakožto místo, kde se tato činnost realizuje.