10

Jsou lidé stále lepší?

MELBOURNE – V době, kdy se novinové titulky den co den zaměřují na válku, terorismus a zneužívání moci represivními vládami a kdy náboženští vůdci často naříkají nad upadajícími normami veřejného a soukromého chování, lze snadno nabýt dojmu, že jsme svědky morálního kolapsu. Domnívám se však, že máme důvod být do budoucna optimisty.

Před třiceti lety jsem napsal knihu s názvem Rozšiřující se kruh, v níž jsem tvrdil, že z historického hlediska se okruh bytostí, na něž vztahujeme morální ohledy, rozšířil: nejprve z kmene na stát, poté na rasu či etnickou skupinu, poté na všechny lidské bytosti a nakonec i na zvířata. To je bezpochyby morální pokrok.

Možná si myslíme, že evoluce vede k výběru jedinců, kteří myslí jen na vlastní zájmy a zájmy svých blízkých, protože geny s touto vlastností se budou snáze šířit. Jak jsem však tehdy namítl, vývoj rozumu by nás mohl vést odlišným směrem.

Na jedné straně je schopnost rozumného uvažování spojená se zjevnou evoluční výhodou, protože umožňuje řešit problémy a plánovat odvracení rizik, čímž zvyšuje vyhlídky na přežití. Na druhé straně však rozum není pouhým neutrálním nástrojem na řešení problémů. Připomíná spíše eskalátor: jakmile na něj nastoupíme, pravděpodobně se dostaneme do míst, jejichž poznání jsme nikdy nečekali. Zejména nám rozum umožňuje vidět, že druzí, kteří dříve stáli mimo sféru bytostí, na něž uplatňujeme své morální ohledy, jsou v důležitých aspektech stejní jako my. A že jejich vylučování z okruhu bytostí, na něž své morální ohledy vztahujeme, proto může být svévolné či jednoduše mylné.

Nedávná kniha Stevena Pinkera The Better Angels of Our Nature (Lepší andělé naší přirozenosti) dává tomuto názoru pádnou oporu. Pinker, profesor psychologie na Harvardově univerzitě, čerpá z nedávného výzkumu v oblasti historie, psychologie, kognitivních věd, ekonomie a sociologie a tvrdí, že naše éra je méně násilná, méně krutá a pokojnější než jakékoliv předchozí období lidské existence.

Úbytek násilí platí pro rodiny, čtvrti, kmeny i státy. U lidí žijících v současnosti zkrátka existuje nižší pravděpodobnost, že je potká násilná smrt nebo že budou trpět násilím či krutostí ze strany ostatních, než u jejich předků v jakémkoliv předchozím století.

Mnozí lidé budou o tomto tvrzení pochybovat. Někteří se dívají na životy kmenových lovců a sběračů přes růžové brýle a pokládají je za prostší a mírumilovnější. Výzkum kosterních ostatků z archeologických nalezišť však naznačuje, že plných 15% pravěkých lidí zemřelo násilnou smrtí z rukou jiného člověka. (Pro srovnání: v první polovině dvacátého století způsobily dvě světové války míru úmrtnosti v Evropě ve výši něco málo přes 3%.)

I ty kmenové národy, které antropologové velebí coby obzvláště „mírné“ – například Semajové v Malajsii, Křováci v Kalahari nebo Inuité ve střední Arktidě –, vykazují srovnatelnou míru vražd jako Detroit, jehož míra vražd patří k nejvyšším ve Spojených státech. V Evropě dnes existuje více než desetkrát – a v některých zemích dokonce padesátkrát – nižší riziko, že budete zavražděni, než kdybyste tam žili před 500 lety.

Pinker uznává, že důležitým faktorem v pozadí jím popisovaných trendů je právě rozum. Na podporu tohoto tvrzení odkazuje na takzvaný „Flynnův efekt“ – pozoruhodné zjištění filozofa Jamese Flynna, podle něhož došlo od doby, kdy se poprvé prováděly inteligenční testy, ke značnému zlepšení výsledků. Průměrné IQ má z definice hodnotu 100; aby však bylo této hodnoty dosaženo, musí se syrové výsledky testů standardizovat. Kdyby dnešní průměrný teenager dělal inteligenční test v roce 1910, dosáhl by skóre 130, což by byl lepší výsledek než u 98% osob testovaných v té době.

Není snadné připisovat tento vzestup kvalitnějšímu vzdělání, protože k největšímu zlepšení výsledků došlo v těch částech testu, které nevyžadují bohatou slovní zásobu ani matematické schopnosti, nýbrž které vyhodnocují schopnost abstraktního logického uvažování.

Podle jedné teorie si vedeme v inteligenčních testech lépe, protože žijeme v prostředí bohatším na symboly. Flynn samotný se domnívá, že zde jistou roli hraje rozšíření vědeckého způsobu uvažování.

Pinker tvrdí, že zlepšené logické uvažování nám propůjčuje schopnost odpoutávat se od našich bezprostředních zkušeností a od naší osobní či krátkozraké perspektivy a zasazovat naše myšlenky do abstraktnějších a univerzálnějších rámců. To potažmo vede k lepším morálním závazkům včetně snahy vyhýbat se násilí. A právě tento druh rozumové schopnosti se během dvacátého století zdokonalil.

Existují tedy důvody věřit, že nám naše zdokonalené rozumové schopnosti umožňují omezovat vliv impulzivnějších prvků naší povahy, které vedou k násilí. Právě to možná stojí za značným poklesem úmrtí v důsledku válek od roku 1945 – za poklesem, který je v posledních 20 letech ještě o něco strmější. Je-li tomu tak, pak bychom se bezesporu dál potýkali s vážnými problémy, mimo jiné samozřejmě i s hrozbou katastrofálních klimatických změn. Měli bychom však určitý důvod doufat v morální pokrok.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.