Letošní květen je v Evropě z pohledu lidských práv špatný měsíc, neboť Srbsku bylo umožněno, aby zahájilo své šestiměsíční předsednictví Rady Evropy, nejstaršího politického orgánu na kontinentě. Teď když je u kormidla Srbsko, Radu, jejímž cílem je prosazování lidských práv a právního řádu, řídí stát, který dělá dlouhý nos na úmluvu o genocidě a ukrývá muže obžalovaného pro podezření z válečných zločinů, bývalého šéfa bosenskosrbské armády Ratka Mladiće. Navíc Evropská komise naznačila, že je připravena obnovit rozhovory zaměřené na přivedení Srbska blíž Evropské unii, jakmile bude v Bělehradu sestavena reformě orientovaná vláda.

Letos Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) uznal vinu Srbska za to, že nezabránilo masakru více než 7000 bosenských Muslimů ve Srebrenici. Soud rovněž prohlásil, že Srbsko bude nadále porušovat úmluvu o genocidě, dokud nepředvede Mladiće – podle všeobecného přesvědčení zodpovědného za některé z nejhorších zločinů v Evropě po druhé světové válce – před Mezinárodní trestní soud pro bývalou Jugoslávii (ICTY) v Haagu.

Zdá se však, že EU je ochotná srbské pohrdání mezinárodním právem přehlížet. EU pochopitelně touží v Srbsku podpořit proevropskou vládu, neboť ta by mohla vydláždit cestu k tomu, že se Srbsko smíří s vyhlídkou na kosovskou nezávislost. To vysvětluje, proč některé členské státy EU horlí pro obnovení jednání o Dohodě o stabilizaci a přidružení, jež byla před rokem přerušena kvůli tomu, že Srbsko plně nespolupracovalo s ICTY. Navrhovaná obrátka EU znamená, že opětovné zahájení rozhovorů už není podmíněno zatčením Mladiće a jeho předáním do Haagu.

Jistěže, Evropa musí Srbsku kosovskou dohodu přisladit. Okamžité pokračování v jednáních se ovšem rovná přístupu, který je samý cukr a žádný bič, což poškozuje věrohodnost samotné EU. Ostatně Západ už tento přístup dříve vyzkoušel, s žalostnými výsledky. V prosinci 2006 NATO Srbsku umožnilo vstup do Partnerství pro mír, přestože v zemi stále byli na svobodě váleční zločinci.

Tento měkčí přístup se ukáže jako kontraproduktivní, neboť v Srbsku neposílí demokratické síly. Zrovna minulý týden zastupující ministerský předseda Vojislav Koštunica, kdysi Evropou oslavovaný jako velký demokrat, ukázal své pravé barvy. Zašel až tak daleko, že podpořil zvolení krajního nacionalisty Tomislava Nikoliće, jenž býval starým Miloševićovým spojencem, na post předsedy srbského parlamentu. Šéf Nikolićovy strany Vojislav Šešelj je na lavici obžalovaných v Haagu, souzen za válečné zločiny.

Přestože Nikolić záhy rezignoval poté, co byla sestavena srbská vláda, skladba kabinetu naznačuje, že EU možná bláhově očekává silnější spolupráci s ICTY. Tím, že prakticky upouští od podmíněnosti, bude EU odměňovat nejnesmiřitelnější zastánce tvrdé linie, tedy právě ty, kdo se už léta staví proti zatčení Mladiće. Vzhledem k tomu, že do uzavření ICTY zbývá jen rok, existuje riziko, že Mladić ani Radovan Karadžić nebudou nikdy čelit spravedlnosti.

Účinek, jež obnovení rozhovorů může mít na soustavu mezinárodního práva, není o nic méně mrazivý. Srbské vedení Rady Evropy je hotová věc. EU však musí trvat na tom, aby Srbsko splnilo požadavky ICTY, výroku ICJ a jejích vlastních kodaňských politických kritérií. Mladić musí být zadržen před započetím rozhovorů, nikoli až poté.

Coby signál serióznosti by si evropské vlády měly dobře rozmyslet, zda přijmou srbskou pozvánku k návštěvě slavnostního 1000. setkání Rady Evropy, jež proběhne v červnu. Minuta ticha za oběti nezatčených válečných zločinců by mohla být vhodnějším způsobem, jak vzdát hold stěžejním hodnotám lidských práv a spravedlnosti, jež Rada uznává, než účast na oslavě, která se právě plánuje v Bělehradu.