The New Global Economy
Mubárakovy opovrženíhodné dluhy
Saifedean Ammous
|
|
|
|
NEW YORK – Už letmý pohled na veřejné finance Egypta odhalí znepokojivý fakt: úrok, který země platí ze svých zahraničních půjček, převyšuje úhrn tamního rozpočtu pro oblasti školství, zdravotnictví a bytové výstavby. Náklady na dluhovou službu samy o sobě tvoří 22 % všech výdajů egyptské vlády.
Důsledky nelze ignorovat. S narůstající politickou nejistotou a zpomalující ekonomikou Egypt nejspíš zaznamená ubývající vládní příjmy, sílící požadavky na naléhavé výdaje a stoupající úrokové sazby u vládních půjček. To by vládu mohlo přivést k fiskální katastrofě právě ve chvíli, kdy se země snaží o komplikovaný politický přerod.
Egyptský veřejný dluh dosahuje asi 80 % HDP, takže se velmi blíží 90% hladině, již ekonomové Kenneth Rogoff a Carmen Reinhartová označují za předzvěst pomalejšího růstu a vyšší náchylnosti k finančním a fiskálním krizím. Stačí, aby Egypťané pohlédli na sever, na evropskou dluhovou krizi, a pochopí, že by svůj dluhový problém měli řešit hned a nečekat, až dosáhne řeckých rozměrů.
Dluh vznikl během třicetileté vlády sesazeného prezidenta Husního Mubáraka. V mezinárodním právu se dluhy, které vznikly bez souhlasu lidu a nebyly použity k jeho prospěchu, označují za „opovrženíhodné“ a jako takové se považují za nepřevoditelné na následnické režimy. Zdůvodnění je prosté a logické: jestliže si někdo podvodně půjčí peníze mým jménem, neočekává se, že budu dluh splácet, a totéž by mělo platit pro obyvatele země, když si jejich jménem a k jejich újmě půjčuje nereprezentativní lídr.
Mubárakovy půjčky tři desítky let obohacovaly jen jeho a vládnoucí kliku kolem něj a přitom ochuzovaly a utiskovaly zbytek Egypta. Korupce vzkvétala, a nejen skrytá: veřejné peníze se využívaly k podpoře mnoha podniků na základě chatrných výmluv na „rozvoj hospodářského růstu“ a „tvorbu zaměstnanosti“. To vedle regulatorního podchycení poškodilo konkurenční schopnost, otevřenost trhů a malé a střední egyptské podniky.
Poživatelé oné štědrosti dnes povětšinou sedí ve vězení a čekají na soud. Zbytek Egypta však vypůjčené peníze pocítil pouze ve formě neustále se rozšiřujícího státního aparátu, který upevňoval Mubárakův režim, potlačoval disent a utiskoval miliony obyvatel. Když Egypťané proti Mubárakovi v lednu povstali, byli pacifikováni zbraněmi zaplacenými z půjček.
Je spravedlivé očekávat, že Egypťané budou nadále platit za útlak a ožebračování, jehož se jim dostávalo od Mubáraka a jeho kumpánů? Poněvadž tyto peníze zjevně prospívaly Mubárakovi, leč jeho lidu nikoliv, neměl by za ně nést odpovědnost spíš Mubárak než jeho oběti?
Jaký režim Mubárak vede, bylo léta jasné, a totéž platilo pro způsob, jakým se peníze používaly. Obezřetný věřitel měl o těchto skutečnostech uvažovat dřív, než poskytl půjčku. Banky a mezinárodní instituce, jež Mubárakovi půjčovaly, by za své rozhodnutí financovat jeho represivní režim měly nést zodpovědnost.
Nový Egypt by se měl jasně distancovat od Mubáraka a jeho věřitelů a nechat je, ať si své obchody vyřeší mezi sebou, aniž by do nich zatahovali egyptský lid. Jediná úloha, jíž by se egyptská vláda měla ujmout, je poskytnout v případě potřeby pomoc se zpeněžením Mubárakových aktiv pro účely splátek.
Nejenže by to bylo spravedlivé, ale také by to dalo za vyučenou těm, kdo financují diktátory – a taková lekce by pravděpodobně měla okamžité pozitivní dopady po celém světě. Poskytovatelé půjček represivním režimům už nebudou očekávat, že dluhy splatí následnické režimy, což věřitele na celém světě okamžitě u takových půjček přivede k obezřetnosti.
Celé generaci věřitelů, která není zvyklá taková rizika zvažovat a doktrínu opovrženíhodných dluhů dokonce snad ani nezná, by egyptský precedent vštípil uvědomělost a střízlivost. Represivním režimům by to zkomplikovalo získávání úvěrů, takže by pro ně bylo těžší utiskovat svůj lid a pro zodpovědné a legitimní vlády by bylo snazší a levnější obstarat si v případě potřeby důležité financování.
Přenos zodpovědnosti za zahraniční dluh na Mubáraka by pro Egypt neměl mít dlouhodobé negativní důsledky. Tento krok by se neměl vykládat jako posun k fiskální nezodpovědnosti, nýbrž jako nárazový odklon od ní. S menším dluhovým břemenem a nižšími splátkami úroků by se výrazně zlepšilo fiskální postavení Egypta a rozplynulo by se ohrožení hospodářského růstu. Výsledná obezřetnost zahraničních věřitelů by budoucím egyptským vládám znemožnila nezodpovědně zatěžovat své obyvatelstvo dluhem.
Co je možná nejdůležitější, celosvětově by byly pryč dny půjček na budování rozsáhlých bezpečnostních aparátů státu. V zájmu Egypťanů a lidí žijících pod krutovládou kdekoli na světě musí egyptská vláda zaujmout odvážné stanovisko.
Sajfedín Ammús je hostujícím akademikem v Centru pro kapitalismus a společnost Columbijské univerzity a přednáší ekonomii na Libanonsko-americké univerzitě.
Copyright: Project Syndicate, 2011.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
You might also like to read more from Saifedean Ammous or return to our home page.
|
|
mvl28 07:34 06 Oct 11
This is something that already happen in other countries, such as Equador. The United States already used this concept, more than once. This documentary describes more recent similar situations while explaining the two cases above.
http://www.debtocracy.gr/indexen.html
It's about Greece's debt, altough here it is not so simple, because its different from an opressed regime like it was Egipt's case, where, I believe, that there should be no doubt that the use of the money was not for the benefit of the population.
Also, the creditors by writing off some of their debt, hopefully would make other creditors not give private loans so easily, because of the risk in losing money. Unfortunately, there are many and usually they always win more that they lose.
RobJones 02:30 07 Oct 11
Pardon my ignorance, but I thought that Islam prohibited acceptance or payment of interest. Is this true?
slightly_optimistic 12:03 07 Oct 11
Why do the Paris Club use their taxpayers continually to bail out private financial institutions?
"Someone I had better not identify said the reason international meetings seldom produce the positive co-operation that could help solve the world's problems is that the people sitting round the table are too often more interested in their next job than the next generation", reported financial and economics commentator Anthony Hilton. http://www.thisislondon.co.uk/markets/article-23932181-kings-five-points-deserve-respect.do
relkishky 01:36 10 Oct 11
Isn't it strange that Mr. Saifedean Ammous, an economics lecturer, doesn't understand the difference between domestic debt and foreign debt?
dismalscientist 08:15 11 Oct 11
Until very recently, Egypt's foreign reserves were approx equal to its foreign debt. That is changing now. The bulk of its debt is financed by local banks. and at $1,000 per capita, total debt not crushing.
And Egypt needs an external credit rating, because it will certainly need to borrow to kick start the economy again once it finds a leadership withthe courage to confront the difficult choices in front of it.
dismalscientist 08:16 11 Oct 11
And to Rob Jones' point, countries don't have religions, people do.
Hanias 06:50 07 Nov 11
if 85% of the debt is domestic, how can this count as odious? the debt payments you mention are somewhat innacurate and include both domestic and other debts.
slightly_optimistic 04:11 06 Oct 11
Interesting example. Many countries could no doubt appeal for debt write-off; the argument being that the population are unreasonably expected to repay debt that was not used for the needs or in the interests of the state.
Following the appeal the Paris Club of public creditors, or whatever replaces it in time, might be persuaded to write off some of the debt. This would switch the liability to the Club's taxpayers rather than the taxpayers of the indebted country.
However, significantly, there is no guarantee that private creditors would be equally philanthropic with the debts they are due - in fact the write off by the Paris Club makes it easier for the impoverished country to service private loans. More loans could then be taken out.
The European Union also has a problem with its debt. There is no effective cross-border management of debt levels yet.