Friday, April 18, 2014
Exit from comment view mode. Click to hide this space
3

Obamův íránský rok

PRINCETON – Se začátkem druhého funkčního období bude americký prezident Barack Obama nucen věnovat značnou pozornost snaze dát do pořádku domácí finance USA. Vážné obavy ale vyvolávají i zahraničněpolitické obtíže a navzdory probíhajícímu konfliktu v Sýrii a možnému rozšíření války napříč africkým regionem Sahel je ve Washingtonu konsenzus takový, že rok 2013 bude „rokem rozhodnutí“ ohledně Íránu.

Svou první exekutivu Obama začal nabídkou jednání s islámskou republikou. Do paměti se zapsal výrok z inauguračního projevu, který pronesl roku 2009: „Podáme vám ruku, jste-li ochotni rozevřít svou pěst.“ Ve druhém inauguračním projevu svůj závazek zopakoval, ač mnohem skrytěji. „Projevíme odvahu usilovat o řešení našich sporů s jinými státy mírovými prostředky – ne proto, že na nebezpečí, jež nám hrozí, hledíme s naivitou, ale proto, že vyjednávání dokážou trvaleji setřít podezřívavost a strach.“

Jak nedávno uvedl americký akademik a aktivista Hussein Ibish, Obama jmenoval kabinet sestavený tak, aby mu přinesl maximální prostor k dojednání dohody s Íránem. Konkrétně jmenování vojenských veteránů ministry zahraničí a obrany mu zajistí cenné domácí politické krytí pro dohodu, která by nevyhnutelně vyžadovala uvolnění sankcí proti Íránu a téměř určitě uznání jeho práva obohacovat uran na nízké úrovně koncentrace. To by íránským vládcům mělo ukázat nejen to, že USA myslí dohodu vážně, ale také to, že nabídka, kterou jim USA předloží, je pravděpodobně nejlepší, jakou mohou dostat.

Obamova vláda sestavila neobyčejnou koalici zemí, které zavedly hospodářské sankce, jež mají doložitelný účinek na cenu a dostupnost zboží v Íránu a na schopnost i mocných institucí, jako jsou například Revoluční gardy, obchodovat.

Koalice ale nevydrží napořád a bolestivost sankcí pociťují obě strany, neboť postihují prodávající i kupující. Například země jako Jižní Korea a Japonsko omezily dovozy íránské ropy jen zdráhavě a především země jako Čína a Rusko u sankcí zřídka hrají poctivě.

Obama navíc nemůže donekonečna hrozit, že „na stole jsou všechny možnosti“, aniž by u Íránců a dalších národů na Středním východě ztratil věrohodnost. Jak poukazuje odbornice Brookingsova institutu na zahraniční politiku Suzanne Maloney, země v regionu i mimo něj poděsil už nedostatek vůdčích schopností USA ve věci Sýrie. Dají-li USA ještě jednu seriózní šanci jednáním (věrohodnou nabídkou a nefalšovanou ochotou vstoupit do rozhovoru), budou odmítnuty a nic neudělají, samy sebe vlastně prohlásí za papírového tygra. V tu chvíli se sankční koalice pravděpodobně rozdrolí vprostřed mnohem širší ztráty důvěry v americké vedení.

USA se tak zahnaly do rohu. Bývalý americký poradce pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski nedávno pádně argumentoval proti vojenskému zásahu a navrhl místo něho strategii, která by pokračovala v sankcích a rozšířeném odstrašování. Upřednostňuje politiku připomínající postoj k sovětskému bloku během studené války: „K íránské vojenské hrozbě namířené proti Izraeli či jiné zemi na Středním východě, která má s USA přátelský vztah, by se přistupovalo, jako by byla mířena proti samotným Spojeným státům, a vyvolala by úměrnou reakci USA.“

Moudrost Brzezinského přístupu si rozhodně uvědomuji. Obama už ale zavedl USA a jejich spojence příliš daleko po současné stezce. Navíc – a jde o zásadní věc – Brzezinski zapomíná, že Obamovo odhodlání znemožnit Íránu pořídit si jadernou zbraň neplyne jen z obavy o bezpečnost Izraele či stabilitu na širším Středním východě.

Obama se opakovaně přihlásil ke snaze otočit směřování světa ke „globální nule“ – světu bez jaderných zbraní. Je přesvědčen (stejně jako bývalí ministři zahraničí Henry Kissinger a George Shultz, bývalý ministr obrany William Perry a bývalý senátor Sam Nunn), že pokud svět nenajde způsob jak žít bez jaderných zbraní, ocitneme se ve světě, kde je bude vlastnit 30-50 států, což na nepřijatelně vysokou úroveň zvýší nebezpečí jejich odpálení, ať už v důsledku nehody či úmyslně. Přesvědčit velmoci, aby své jaderné arsenály zlikvidovaly, se může zdát podobně politicky naivní jako protlačit Kongresem USA legislativu omezující držení střelných zbraní, ale Obama dal i u tohoto tématu najevo ochotu se o to pokusit.

Jakkoli logická či přitažlivá je politika zadržování, z Obamova odhodlání prosazovat celosvětovou denuklearizaci, jež má být součástí jeho odkazu, vyplývá, že dokud je na stráži, nedovolí žádné další zemi pořídit si jadernou zbraň, jak to učinili jeho předchůdci v případě Indie, Izraele, Severní Koreje a Pákistánu. Pro USA i pro Írán je tedy v sázce velmi mnoho.

Ostatní země by neměly Obamovo odhodlání podceňovat. Vlády, které mají s Íránem vztahy, by měly zdůraznit, že nadešel čas dospět k dohodě. Země jako Turecko a Brazílie (a možná Indie a Egypt) by pak mohly přispět tím, že navrhnou způsoby, jimiž by Íránci mohli splnit požadavky mezinárodního společenství a zároveň si zachovali tvář, společně s dlouhodobějšími alternativami k obohacování paliva, které by byly slučitelné s potlačováním globální jaderné hrozby. Spojenci Ameriky zase musí být připraveni semknout se jak nad obrysy dohody, tak nad ochotou udeřit vojensky.

Není státnickým uměním volit mezi válkou a diplomacií, jako by šlo o vzájemně se vylučující možnosti, ale pochopit, jak jdou dohromady. V případě Sýrie byl Západ opakovaně vyzýván k diplomacii a současně k vyloučení jakéhokoli vojenského zásadu, což mělo předvídatelně špatné výsledky. S Íránem USA tuto chybu nezopakují.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Exit from comment view mode. Click to hide this space
Hide Comments Hide Comments Read Comments (3)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedCharles Holley

    Read the article "Rothschild Wants Iran's Banks" and that will explain everything. American banks and corporations want to take over Iran's successful economy.

    http://americanfreepress.net/?p=2743

  2. CommentedZsolt Hermann

    Unfortunately the US and its President more and more resembles those speakers in London's Hyde Park, who stand on the podium, producing beautiful speeches, long term goals but apart from some lonely people or the pigeons nobody truly listens.
    The world is not for the US to rescue or solve, moreover wherever they entered they left very confusing, unsettled situations behind that will hunt them for a long time.
    The President and the US most probably will find themselves in a reactive state, firefighting, trying to answer, defuse multiple exploding scenarios around Iran, Pakistan, Afghanistan, China, North Korea.
    What not only the US but other countries also have to understand today we evolved into such an interconnected and interdependent human network, where even the "smallest" conflict necessitates a truly global, and truly mutual cooperation, where all the participants enter, and participate as equals.
    The age of superstars, "most valuable players" is over, we have to get used to simple, but effective teamwork.

  3. CommentedPatrick Lietz

    If the explosion that seems to have happened at the Fordo facility is anything to go by, we can expect that the Obama administration is not going to attack Iran.

    Rather, current evidence suggest that a low intensity war is already being waged by means of economic sanctions, terrorist attacks, assassinations and electronic malware.

    Whether or not Iran's nuclear activities are the actual drivers of Washington's behaviour is, however, much more debatable.

Featured