3

Tři americké schodky

BERKELEY – Letošní rok začal sérií zpráv, které předložily vábivé důkazy o tom, že ekonomické oživení ve Spojených státech sílí. Zvýšilo se tempo tvorby pracovních míst, zlepšily se indikátory u výroby i služeb a spotřební výdaje jsou silnější, než se očekávalo. Na oslavy je ale ještě příliš brzy.

Růst výstupu zůstává v USA bezkrevný a ekonomiku stále trápí tři významné schodky: deficit pracovních míst, deficit investic a dlouhodobý fiskální deficit. Během volebního roku se ani jeden z nich pravděpodobně nepodaří vyřešit.

Přestože výstup je dnes vyšší, než byl v posledním čtvrtletí roku 2007, zůstává výrazně pod úrovní toho, co by mohlo být vyprodukováno, kdyby se pracovní síly a kapacity plně využívaly. Výsledná mezera – mezi skutečným a potenciálním výstupem – se odhaduje na víc než 7 % HDP (přes bilion dolarů).

Tato mezera výstupu odráží deficit více než 12 milionů pracovních míst – počet míst potřebných k návratu na nejvyšší hladinu zaměstnanosti ekonomiky z roku 2007 a k absorpci 125 tisíc osob, které každý měsíc vstupují do pracovních sil. I když ekonomika v roce 2012 poroste o 2,5 %, jak očekává většina prognóz, deficit pracovních příležitostí zůstane – a neuzavře se až do roku 2024.

Americký deficit pracovních míst je primárně důsledkem nedostatečné agregátní poptávky. Spotřebu, která tvoří kolem 70 % úhrnu výdajů, omezuje vysoká nezaměstnanost, slabé nárůsty mezd a strmý pokles hodnoty domů a majetku spotřebitelů. Mírný nárůst spotřeby v posledních měsících roku 2011 byl financován z poklesu míry úspor domácností a značného zvýšení spotřebitelských úvěrů. Ani jeden z těchto trendů není zdravý ani udržitelný.

Vzhledem k 8,5% míře nezaměstnanosti, pouhé 64% míře účasti v pracovní síle a stagnaci reálných mezd se příjmy pracujících snížily na historické minimum 44 % národního důchodu. Pracovní výdělky jsou přitom nejvýznamnější složkou příjmů domácností, hlavního hybatele spotřebních výdajů.

Američtí pracující a domácnosti měli potíže už před Velkou recesí. Tempo růstu pracovních příležitostí v letech 2000 až 2007 zpomalilo na pouhou polovinu úrovně za tři předchozí desetiletí. Růst produktivity byl silný, ale výrazně překračoval růst mezd a reálná hodinová odměna pracujících klesala v průměru i u osob s univerzitním vzděláním.

Ostatně období let 2002-2007 bylo jediným zaznamenaným oživením, během něhož poklesl reálný příjem mediánní rodiny. Pracovní příležitosti se navíc dále polarizovaly, neboť zaměstnanost narůstala jak u odborných, technických a manažerských profesí, kde jsou vysoké mzdy, tak u povolání v oblasti stravovacích služeb, péče o tělo a bezpečnostních služeb, kde jsou mzdy nízké.

Naproti tomu zaměstnanost u středně kvalifikovaných, úřednických i dělnických profesí se propadla, zejména v průmyslové výrobě. Finančně napjaté americké domácnosti osekaly výše svých úspor, půjčovaly si proti čisté hodnotě svých domovů a zvýšily své zadlužení, aby si zachovaly spotřebu, čímž přispěly k bublinám nemovitostí a úvěrů, které v roce 2008 praskly, což si od té doby vynucuje bolestivé snižování zadluženosti.

Negativní strukturální změny na trhu práce USA uváděly do pohybu tři síly:

·         Na dovednosti náročná technologická proměna, která zautomatizovala rutinní práci a zároveň zesílila poptávku po vysoce kvalifikovaných pracovnících, u nichž je minimem vysokoškolský titul.

·         Globální konkurence a integrace trhů práce skrze obchod a outsourcing, což zlikvidovalo pracovní místa a srazilo mzdy.

·         Upadající konkurenční schopnost Ameriky coby atraktivní lokality k umístění výroby a zaměstnanosti.

Podobné potíže vyvolala technologická změna a globalizace i na trzích práce v jiných vyspělých zemích. Za erozi americké konkurenční schopnosti jsou ale zodpovědná politická rozhodnutí USA.

Konkrétně USA nedostatečně investují do tří hlavních oblastí, které zemím pomáhají vytvářet a udržovat pracovní místa s vysokými mzdami: do dovedností a odborné přípravy, infrastruktury a výzkumu a vývoje. Výdaje v těchto třech oblastech činí méně než 10 % výdajů vlády USA a tento podíl postupně klesá. Federální vláda si v současnosti může půjčovat za rekordně nízké úrokové sazby a ve školství, infrastruktuře a výzkumu je mnoho projektů, které by přinesly vyšší výnosy, vytvořily by už dnes pracovní místa a posílily americkou konkurenční schopnost, neboť by přitahovaly dobře placené pracovní příležitosti.

Prezident Barack Obama předložil řadu návrhů na investice do základů národní konkurenční schopnosti, ale republikáni v kongresu je zavrhli s tvrzením, že USA čelí hrozící fiskální krizi. Ve skutečnosti federální deficit jako podíl HDP v příštích několika letech výrazně klesne, a to i bez dalších opatření ke snižování schodku, avšak poté do roku 2030 vystoupá na neudržitelné hladiny.

Spojené státy skutečně čelí dlouhodobému fiskálnímu deficitu, velkou měrou v důsledku stoupajících nákladů na zdravotní péči a stárnutí populace. Avšak současný fiskální deficit je především odrazem slabých příjmů z daní, v důsledku pomalého růstu, vysoké nezaměstnanosti a odeznívání přechodných stimulačních opatření v době, kdy agregátní poptávka zůstává slabá a další fiskální stimulace je oprávněná.

Aby se letos ekonomika udržela na cestě k 2,5% růstu, je zapotřebí alespoň do konce roku prodloužit snížení daně ze mzdy a dávky v nezaměstnanosti navržené Obamou. Tato opatření by pojistila křehké zotavení a nijak by nerozšířila dlouhodobou fiskální mezeru.

Jak by se tedy měl řešit deficit pracovních míst, deficit investic a dlouhodobý fiskální deficit USA?

Tvůrci politik by měli fiskální opatření k současnému zlepšení deficitů pracovních míst a investic spojit s víceletým plánem k postupnému snižování dlouhodobého fiskálního schodku. Tento dlouhodobý plán by měl zvyšovat výdaje do školství, infrastruktury a výzkumu a zároveň potlačovat budoucí růst zdravotnických výdajů prostřednictvím mechanismů omezování nákladů obsažených v legislativě Obamovy reformy zdravotnictví.

Schválením dlouhodobého plánu snižování schodku, ale odložením data jeho spuštění do doby, kdy se ekonomika přiblíží plné zaměstnanosti, by se předešlo tomu, že by předčasná fiskální kontrakce uvrhla hospodářství zpět do recese. Uzákonění takového balíčku by zmírněním obav investorů z budoucích schodků mohlo zpevnit růst výstupu a zaměstnanosti a posílit důvěru spotřebitelů a podniků.

Nepříjemná rozhodnutí, jak zacelit dlouhodobou fiskální mezeru, by se měla učinit dnes a realizovat ihned, jakmile se ekonomika zotaví. V příštích několika letech by ale prioritami fiskální politiky měla být pracovní místa, investice a růst.