Monday, September 22, 2014
3

Tři americké schodky

BERKELEY – Letošní rok začal sérií zpráv, které předložily vábivé důkazy o tom, že ekonomické oživení ve Spojených státech sílí. Zvýšilo se tempo tvorby pracovních míst, zlepšily se indikátory u výroby i služeb a spotřební výdaje jsou silnější, než se očekávalo. Na oslavy je ale ještě příliš brzy.

Růst výstupu zůstává v USA bezkrevný a ekonomiku stále trápí tři významné schodky: deficit pracovních míst, deficit investic a dlouhodobý fiskální deficit. Během volebního roku se ani jeden z nich pravděpodobně nepodaří vyřešit.

Přestože výstup je dnes vyšší, než byl v posledním čtvrtletí roku 2007, zůstává výrazně pod úrovní toho, co by mohlo být vyprodukováno, kdyby se pracovní síly a kapacity plně využívaly. Výsledná mezera – mezi skutečným a potenciálním výstupem – se odhaduje na víc než 7 % HDP (přes bilion dolarů).

Tato mezera výstupu odráží deficit více než 12 milionů pracovních míst – počet míst potřebných k návratu na nejvyšší hladinu zaměstnanosti ekonomiky z roku 2007 a k absorpci 125 tisíc osob, které každý měsíc vstupují do pracovních sil. I když ekonomika v roce 2012 poroste o 2,5 %, jak očekává většina prognóz, deficit pracovních příležitostí zůstane – a neuzavře se až do roku 2024.

Americký deficit pracovních míst je primárně důsledkem nedostatečné agregátní poptávky. Spotřebu, která tvoří kolem 70 % úhrnu výdajů, omezuje vysoká nezaměstnanost, slabé nárůsty mezd a strmý pokles hodnoty domů a majetku spotřebitelů. Mírný nárůst spotřeby v posledních měsících roku 2011 byl financován z poklesu míry úspor domácností a značného zvýšení spotřebitelských úvěrů. Ani jeden z těchto trendů není zdravý ani udržitelný.

Vzhledem k 8,5% míře nezaměstnanosti, pouhé 64% míře účasti v pracovní síle a stagnaci reálných mezd se příjmy pracujících snížily na historické minimum 44 % národního důchodu. Pracovní výdělky jsou přitom nejvýznamnější složkou příjmů domácností, hlavního hybatele spotřebních výdajů.

Američtí pracující a domácnosti měli potíže už před Velkou recesí. Tempo růstu pracovních příležitostí v letech 2000 až 2007 zpomalilo na pouhou polovinu úrovně za tři předchozí desetiletí. Růst produktivity byl silný, ale výrazně překračoval růst mezd a reálná hodinová odměna pracujících klesala v průměru i u osob s univerzitním vzděláním.

Ostatně období let 2002-2007 bylo jediným zaznamenaným oživením, během něhož poklesl reálný příjem mediánní rodiny. Pracovní příležitosti se navíc dále polarizovaly, neboť zaměstnanost narůstala jak u odborných, technických a manažerských profesí, kde jsou vysoké mzdy, tak u povolání v oblasti stravovacích služeb, péče o tělo a bezpečnostních služeb, kde jsou mzdy nízké.

Naproti tomu zaměstnanost u středně kvalifikovaných, úřednických i dělnických profesí se propadla, zejména v průmyslové výrobě. Finančně napjaté americké domácnosti osekaly výše svých úspor, půjčovaly si proti čisté hodnotě svých domovů a zvýšily své zadlužení, aby si zachovaly spotřebu, čímž přispěly k bublinám nemovitostí a úvěrů, které v roce 2008 praskly, což si od té doby vynucuje bolestivé snižování zadluženosti.

Negativní strukturální změny na trhu práce USA uváděly do pohybu tři síly:

·         Na dovednosti náročná technologická proměna, která zautomatizovala rutinní práci a zároveň zesílila poptávku po vysoce kvalifikovaných pracovnících, u nichž je minimem vysokoškolský titul.

·         Globální konkurence a integrace trhů práce skrze obchod a outsourcing, což zlikvidovalo pracovní místa a srazilo mzdy.

·         Upadající konkurenční schopnost Ameriky coby atraktivní lokality k umístění výroby a zaměstnanosti.

Podobné potíže vyvolala technologická změna a globalizace i na trzích práce v jiných vyspělých zemích. Za erozi americké konkurenční schopnosti jsou ale zodpovědná politická rozhodnutí USA.

Konkrétně USA nedostatečně investují do tří hlavních oblastí, které zemím pomáhají vytvářet a udržovat pracovní místa s vysokými mzdami: do dovedností a odborné přípravy, infrastruktury a výzkumu a vývoje. Výdaje v těchto třech oblastech činí méně než 10 % výdajů vlády USA a tento podíl postupně klesá. Federální vláda si v současnosti může půjčovat za rekordně nízké úrokové sazby a ve školství, infrastruktuře a výzkumu je mnoho projektů, které by přinesly vyšší výnosy, vytvořily by už dnes pracovní místa a posílily americkou konkurenční schopnost, neboť by přitahovaly dobře placené pracovní příležitosti.

Prezident Barack Obama předložil řadu návrhů na investice do základů národní konkurenční schopnosti, ale republikáni v kongresu je zavrhli s tvrzením, že USA čelí hrozící fiskální krizi. Ve skutečnosti federální deficit jako podíl HDP v příštích několika letech výrazně klesne, a to i bez dalších opatření ke snižování schodku, avšak poté do roku 2030 vystoupá na neudržitelné hladiny.

Spojené státy skutečně čelí dlouhodobému fiskálnímu deficitu, velkou měrou v důsledku stoupajících nákladů na zdravotní péči a stárnutí populace. Avšak současný fiskální deficit je především odrazem slabých příjmů z daní, v důsledku pomalého růstu, vysoké nezaměstnanosti a odeznívání přechodných stimulačních opatření v době, kdy agregátní poptávka zůstává slabá a další fiskální stimulace je oprávněná.

Aby se letos ekonomika udržela na cestě k 2,5% růstu, je zapotřebí alespoň do konce roku prodloužit snížení daně ze mzdy a dávky v nezaměstnanosti navržené Obamou. Tato opatření by pojistila křehké zotavení a nijak by nerozšířila dlouhodobou fiskální mezeru.

Jak by se tedy měl řešit deficit pracovních míst, deficit investic a dlouhodobý fiskální deficit USA?

Tvůrci politik by měli fiskální opatření k současnému zlepšení deficitů pracovních míst a investic spojit s víceletým plánem k postupnému snižování dlouhodobého fiskálního schodku. Tento dlouhodobý plán by měl zvyšovat výdaje do školství, infrastruktury a výzkumu a zároveň potlačovat budoucí růst zdravotnických výdajů prostřednictvím mechanismů omezování nákladů obsažených v legislativě Obamovy reformy zdravotnictví.

Schválením dlouhodobého plánu snižování schodku, ale odložením data jeho spuštění do doby, kdy se ekonomika přiblíží plné zaměstnanosti, by se předešlo tomu, že by předčasná fiskální kontrakce uvrhla hospodářství zpět do recese. Uzákonění takového balíčku by zmírněním obav investorů z budoucích schodků mohlo zpevnit růst výstupu a zaměstnanosti a posílit důvěru spotřebitelů a podniků.

Nepříjemná rozhodnutí, jak zacelit dlouhodobou fiskální mezeru, by se měla učinit dnes a realizovat ihned, jakmile se ekonomika zotaví. V příštích několika letech by ale prioritami fiskální politiky měla být pracovní místa, investice a růst.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (3)

Please login or register to post a comment

  1. Commentedparthasarathy Shakkottai

    Bushido, the warrior code says:
    1. Think of what is right and true.
    2. Put the science into practice.
    3. Become acquainted with the arts.
    4. Understand the negative and positive qualities in everything.
    5. Learn to see everything accurately.
    6. Become aware of what is not obvious.
    7. Be careful even in small matters.
    8. Don’t do anything useless.
    This is about items 4, 5, 6, 7, and 8 for people who dabble in economy like me.

    The biggest problem in public analysis is the economic illiteracy of mainstream media, congress, president and neo-liberal economists who confuse the budgets of USA (the currency issuer) with budgets of everybody else (currency users). Scare words like “unsustainable debt”, “living beyond our means”, “debt crisis” etc. are used and comparisons made to household budgets, a totally incorrect analogy. The dollar is basically a token that keeps the economy running.
    Modern Monetary Theory is true. Lots of data is conformity with it. Deficits are good, surplus is bad, govt debt implies private sector wealth, national debt need not be paid back, USA does not need taxes to spend, the debt/GDP does not mean anything for a monetarily sovereign nation, China does not fund our economy, inflation is not a risk until full employment is reached, USA can afford to bailout the states and stop all austerity. Almost everything said in the mainstream media is wrong. The congress and the president repeat talking point economics as does Fox News. It is a shame!
    Income taxes play a minor role in macroeconomics. There is no urgency in fixing taxation. It is a major distraction to allow any useful action. Immediate deficit funding is what is required. Taxation has a role in income equality and inflation control and can be attended to later because right now the plutocracy is in control. Government creates money and the economy uses it. http://pshakkottai.wordpress.com/2011/11/23/how-the-economy-works-a-diagram/
    a) Federal Deficits – Net Imports = Net Private Savings is strictly true.
    Government creates money and the economy uses it. http://pshakkottai.wordpress.com/2011/11/23/how-the-economy-works-a-diagram/
    a) Federal Deficits – Net Imports = Net Private Savings is strictly true. Govt “debt” is the sum of all deficits and appears on one side of the equation whereas the private sector “debt” means negative savings. Govt deficit is the source of money.
    Govt “debt” is the same as private savings. These are in the form of the govt bonds held by citizens, pension funds and so on. If the national debt is paid off lots of citizens will be unhappy. The interest also flows into the private sector. The two key equations in economics which apply to any system of govt are a) and b):
    A numerical proof of (a) is shown in figure 4 of http://pragcap.com/resources/understanding-modern-monetary-system
    b) Gross Domestic Product = Federal Spending + Private Investment + Private Consumption + Net exports.
    The GDP has been approximately 5 times govt spending. Actual data is in
    http://pshakkottai.wordpress.com/2011/10/16/
    http://www.davemanuel.com/charts2/surpluses_and_deficits_1940-2011.html shows deficits have been quite common (58 deficits out of 70 years)
    The household net worth of USA is $58.5 Trillion. The national debt is $14 T. GDP is about the same, $14T/yr. The ratio of GDP/yr to govt spending/yr has been about 5 over the years. The same ratio holds for household net worth to national debt.
    The currency issuer is the monopoly producer of money and, just as every asset has a liability, also results in government liabilities. The issuer's liabilities, or "debt", is a digital account of the currency supply used by the currency users. To a fiat currency issuer, the currency supply is a digital accounting tool, not an asset in and of itself. The currency supply is simply the bookkeeping records corresponding to all the currency users’ savings in banknotes, deposits, and treasuries.
    Money functions as both a store of value and a medium of exchange. When users acquire dollars they can spend them for items in the marketplace or choose to save them as banknotes, deposits, and treasuries.
    The more users choose to save the more "debt" the issuer takes on. A common misconception is that currency issuers "borrow" money. The issuer does not borrow because it is the monopoly producer of the currency - the money that currency users spend or save. This is simply double entry accounting.
    Savings by currency users, domestic or foreign, is a straightforward concept on an individual level but becomes counter intuitive on a macro level." from
    http://dollarmonopoly.blogspot.com/p/issuer-user-paradigm.html”
    Which has nice sketches to explain MMT.

  2. CommentedWilliam Wallace

    Spot on. The real question that plagues us, however, is how to make political and economic debate rational again, else ideas such as these will remain stellar, yet unheeded, blog posts.

    I fear that until the Citizens United decision is reversed, and media de-oligopolized, we're going to have a hard time of it.

  3. CommentedPaul A. Myers

    I would like to see a broad-based progressive policy debate in the United States by economic progressives centered on an immediate $1 trillion public works program as part of a multi-trillion dollar, multi-year investment approach to more research, more investment in educational skills, and progressive employment practices that ensure low-wage jobs carry reasonable health insurance.

    Strong arguments should be taken to the American public that taking on public debt to build public assets is the "smart play" to gain future competitive advantages for the American economy, to make sure America comes out the "winner" in the future competition with the new emerging countries.

    A clear argument needs to be made that the only way to turn around the decade-long decline in average median wages, and the decline in purchasing power for the majority of American households, is through first massive investments in public infrastructure that impact private sector productivity and then improved skills-based education in the medium term--smarter plumbers, smarter physicists.

    A clear argument needs to be made that improving average real wages and family real incomes does not come from tax cuts at the top, that a billionaire-based economy is not a middle class economy.

    It is long since past time to take the progressive arguments straight against the economic reactionaries and brand the economic royalists for what they are.

    And since the economic royalists are running their poster boy for president this year, what better time to take the good arguments, the sound reasoning to the American public.

    And can we stop talking about the debt we're going to leave to our children and start talking about the assets and opportunities that we are going to bequeath to them.

Featured