Nedávno jsem zjistil něco zajímavého: američtí ekonomové mezinárodních financí a američtí ekonomové orientovaní na domácí hospodářství mají velice odlišné – ba protichůdné – názory na pravděpodobné důsledky obrovského amerického deficitu běžného účtu. Ekonomové mezinárodních financí za pravděpodobnou považují finanční krizi, po níž bude následovat bolestivá a možná trvalejší recese ve Spojených státech. Makroekonomové zaměření na domácí hospodářství naopak nepohlížejí na blížící se pád hodnoty dolaru jako na krizi, nýbrž jako na příležitost ke zrychlení růstu.
Makroekonomové orientovaní na domácí hospodářství vidí na situaci zhruba takto: v určitém okamžiku v budoucnosti zahraniční centrální banky začnou být méně ochotné nadále kupovat ohromná množství dolarových cenných papírů a posilovat tak americkou měnu. Až ukončí své rozsáhlé programy nákupu dolarů, hodnota dolaru bude klesat – a bude klesat výrazně.
Podle tohoto názoru však, až se bude hodnota dolaru snižovat, pro cizince začne být přitažlivější americké vývozní zboží a v USA poroste zaměstnanost, přičemž pracovní síla bude přesměrována do nově oživeného exportního sektoru. Půjde o obdobu toho, co se stalo v Británii poté, co opustila fixaci měnového kurzu a nechala libru devalvovat ve vztahu k německé marce, nebo toho, k čemu došlo v USA na konci 80. let, když dolar devalvoval vůči libře, německé marce a především japonskému jenu.
Nedávno jsem zjistil něco zajímavého: američtí ekonomové mezinárodních financí a američtí ekonomové orientovaní na domácí hospodářství mají velice odlišné – ba protichůdné – názory na pravděpodobné důsledky obrovského amerického deficitu běžného účtu. Ekonomové mezinárodních financí za pravděpodobnou považují finanční krizi, po níž bude následovat bolestivá a možná trvalejší recese ve Spojených státech. Makroekonomové zaměření na domácí hospodářství naopak nepohlížejí na blížící se pád hodnoty dolaru jako na krizi, nýbrž jako na příležitost ke zrychlení růstu.
Makroekonomové orientovaní na domácí hospodářství vidí na situaci zhruba takto: v určitém okamžiku v budoucnosti zahraniční centrální banky začnou být méně ochotné nadále kupovat ohromná množství dolarových cenných papírů a posilovat tak americkou měnu. Až ukončí své rozsáhlé programy nákupu dolarů, hodnota dolaru bude klesat – a bude klesat výrazně.
Podle tohoto názoru však, až se bude hodnota dolaru snižovat, pro cizince začne být přitažlivější americké vývozní zboží a v USA poroste zaměstnanost, přičemž pracovní síla bude přesměrována do nově oživeného exportního sektoru. Půjde o obdobu toho, co se stalo v Británii poté, co opustila fixaci měnového kurzu a nechala libru devalvovat ve vztahu k německé marce, nebo toho, k čemu došlo v USA na konci 80. let, když dolar devalvoval vůči libře, německé marce a především japonskému jenu.