BERKELEY – Vždy existují dvě možnosti, jak krátkodobě zvýšit zaměstnanost. První možností je zvýšit poptávku po zboží a službách a pak si sednout a dívat se, jak zaměstnanost stoupá, neboť firmy přijímají lidi na produkci zboží a služeb, které tuto poptávku uspokojí. Druhou možností je nelámat si s produkcí zboží a služeb hlavu, ale pokusit se zvýšit zaměstnanost přímo prostřednictvím najímání lidí vládou.

První cesta je lepší: nejenže získáte více pracovních míst, ale vyrobíte i více užitečných věcí. Problém je v tom, že se toto řešení neprojeví příliš rychle. Podléhá tomu, co Milton Friedman nazýval „dlouhými a kolísavými prodlevami“. Politika zaměřená na zvýšení zaměstnanosti řekněme do konce tohoto kalendářního roku by tak musela být přijata zhruba před rokem, aby měla dost času projevit se naplno.

Některé země – například Čína – skutečně zavedly politiku orientovanou na tvorbu pracovních míst před rokem a již vidí její přínos. Jiné země jako Spojené státy to neučinily, a tak se v nich nezaměstnanost dál pohybuje kolem 10%.

Tím nechci říci, že se Obamova administrativa nesnažila zaměstnanost pozvednout. Loni uvedla do pohybu pět politických iniciativ:

·                     Dodatečné deficitní financování;

·                     Rekapitalizaci bank, které se zdály velmi zranitelné;

·                     Nákup aktiv americkým ministerstvem financí a dalších subjektů výkonné moci s cílem snížit množství riskantních aktiv, které držel pošramocený a riziko nesnášející soukromý sektor;

·                     Pokračující měnové uvolňování prostřednictvím velmi nízkých sazeb Federal Funds;

·                     Expanzi mimořádných strategických intervencí Federálního rezervního systému.

Zátěžové testy, které loni uskutečnilo ministerstvo financí, naznačily, že bankovní sektor opětovně získal dostatečný kapitál. A Fed pokračoval v monetární politice nízkých úrokových sazeb. Nefunkční americký Senát však stanovil strop pro dodatečné deficitní financování na 600 miliard dolarů za tři roky – to je jen polovina z 1,2 bilionu dolarů, což byl technokratický cíl.

Fed se navíc zalekl a nepokračoval v navyšování své účetní bilance nad 2 biliony dolarů. A rozsáhlé intervence na trhu, které financovalo a řídilo ministerstvo financí, nikdy nedosáhly dostatečně velkého objemu, aby mohly mít hmatatelný dopad na pracovní místa.

Stručně řečeno přinesly ovoce zhruba dvě a půl z pěti politických iniciativ Obamovy administrativy. A tváří v tvář recesivní krizi, která se ukázala jako zhruba dvakrát větší, než se na konci roku 2008 předpovídalo, tyto omezené akce nestačily k udržení nezaměstnanosti v USA pod hranicí 10% - ba dokonce ani k jejímu vyslání na sestupnou trajektorii.

Tím se dostáváme do přítomnosti, kdy je americká nezaměstnanost nepřijatelně vysoká a odmítá klesnout. V důsledku toho dnes existují silné argumenty pro přesun pozornosti americké ekonomiky od opatření zaměřených na zvýšení poptávky k opatřením zaměřeným na přímé zvýšení zaměstnanosti (bez přílišných obav, zda jsou tato opatření efektivní ve smyslu podstatného zvýšení objemu vyprodukovaného zboží a služeb).

V praxi to znamená, že vláda buďto najme lidi a pošle je do práce, anebo pobídne firmy k přijetí většího počtu zaměstnanců. Řeč je zde buďto o přímých vládních programech zaměstnanosti nebo o velkých daňových úlevách pro firmy, které navýší počet zaměstnanců.

Stále je čas na podstatný přesun federálních výdajů směrem k projektům vysoké zaměstnanosti (ale se vší pravděpodobností nízké hodnoty), které sníží nezaměstnanost před koncem roku 2010 – bude-li Kongres jednat rychle. A stále je čas na výraznou dočasnou a přírůstkovou slevu na dani za nově přijaté zaměstnance s cílem přimět firmy, aby do konce roku 2010 zvýšily zaměstnanost.

Bude však Kongres jednat rychle? Vzhledem k hloubce politické polarizace v USA a s tím související potřebě získat v Senátu 60 ze 100 hlasů, aby skončily republikánské obstrukce, neexistují žádné náznaky, že toho bude schopen. Takový plán má naději pouze v případě, že 50 demokratických senátorů bude ochotno spolehnout se na proces rozpočtového urovnání – který se používá za účelem skloubení návrhů zákona přijatých Sněmovnou reprezentantů a Senátem –, urychlit tento proces a do měsíce ho dokončit. Nezadržujte tedy dech.