IDB, která je největší regionální rozvojovou bankou na světě, působí v Latinské Americe a Karibiku a jejím proklamovaným cílem je „napomáhat k urychlení hospodářského a sociálního rozvoje“. Její počínání na Haiti však tyto cíle značně podkopalo.

Půjčky IDB ve výši zhruba 54 milionů dolarů, určené na zlepšení vodní infrastruktury na Haiti, kde je voda bez nadsázky nejhorší na světě, nabízely osvědčenou cestu k prevenci smrtelných onemocnění přenášených vodou. Původně měly pomoci naplňovat právo na vodu v nejzbídačelejší zemi západní polokoule, avšak nakonec se tyto půjčky i životy, které měly zachránit, staly jen pěšci v promyšlené politické mocenské hře.

V roce 2001 američtí činitelé pohrozili, že využijí svého vlivu a zastaví tok již dříve schválených prostředků IDB, pokud se majoritní politická strana na Haiti nepodvolí politickému požadavku přijmout určité konkrétní rozdělení křesel v haitské volební komisi. Krátce poté IDB a její členové nezačali na příkaz z USA vyplácet půjčky podle původního plánu a místo toho učinili bezpříkladný krok: implicitně podmínili uvolnění prostředků splněním požadavků na určité politické kroky ze strany Haiti. Takové počínání bylo porušením charty IDB, která bance a jejím členům přísně zakazuje vměšovat se do vnitřních politických záležitostí členských států.

Z vnitřní e-mailové komunikace vyplývá, že právní poradce USA v IDB naznačil americkému ministerstvu financí, že půjčkám sice nebrání žádné legitimní technické překážky, avšak USA mohou jejich vyplácení efektivně zablokovat tím, že celý proces „zpomalí“. Kdyby například požadovaly další posouzení půjček, Haiti by muselo provést plánované platby dříve, než by mu byly prostředky vůbec přiděleny. „Není to sice ‚neprůstřelný‘ způsob, jak platby IDB zastavit,“ napsal poradce, „avšak rozhodně znamená několik dalších balvanů v cestě.“

V roce 2001 tehdejší velvyslanec USA na Haiti Dean Curran veřejně a otevřeně spojil zadržování půjček IDB s požadavkem, aby politické strany na Haiti dosáhly kompromisu, který si Amerika přeje.

Tato taktika zabrala. Haiti se ocitlo bez prostředků, které pro ně již byly vyčleněny a očekávalo je, a nedokázalo hradit splátky, což v IDB nastartovalo proces, který bance znemožnil uvolnit další půjčky. V následujících letech uplatnily USA další zdržovací taktiku, když ve spolupráci s IDB „posouvaly branku“ pokaždé, co se zdálo, že Haiti jejich požadavky plní.

Výsledky byly zničující. Město Port-de-Paix, které IDB kvůli mimořádně žalostné situaci s vodou vybrala před deseti lety jako lokalitu prvního projektu, se stále nedočkalo realizace jakéhokoliv vodního projektu. Studie provedená organizacemi Zanmi Lasanté, Partners In Health, Pamětní centrum Roberta F. Kennedyho za lidská práva a Centrum pro lidská práva a globální spravedlnost při Newyorské univerzitě neobjevila ve městě jediný fungující veřejný vodní zdroj.

Vědci zjistili, že tři čtvrtiny vodních zdrojů ve městě obsahují vysoké koncentrace koliformních bakterií, které jsou klíčovým ukazatelem kontaminace výkaly. Děsivých 15% domácností pak vykazovalo příznaky, které pravděpodobně souvisejí s tyfem.

Pokud se USA a další členské státy připojí k IDB a přijmou zodpovědnost za zlepšení podmínek v Severní i Jižní Americe, nemohou poté využívat svého členství k podkopávání základních práv lidí, jimž údajně slouží, jen proto, aby prosazovaly vlastní politickou agendu.

IDB a americká vláda musí přijmout zodpovědnost za své počínání a zavést do praxe nezbytné transparentní mechanismy, aby zajistily, že se podobné zneužívání nebude opakovat. Kongresová šetření a výroční hodnocení ministerstva financí ze strany Úřadu pro vládní zodpovědnost by mohly zajistit nadhled potřebný k zamezení budoucího politického zneužívání IDB a jeho prostředků. Haitský lid, ale i američtí daňoví poplatníci si zaslouží systém, který učiní ze stavu půjček IDB a projektů na Haiti veřejnou záležitost a zajistí, aby USA a členské státy IDB dodržovaly svůj závazek rozvoje a lidských práv.