Europe at Home and Abroad
Evropa po krůčcích
Giuliano Amato
ŘÍM – Před rokem by málokdo sázel na to, že Evropská unie, stále ještě vyvedená z míry traumatem ze zamítnutí Ústavní smlouvy v roce 2005, je na cestě k ratifikaci nové Reformní smlouvy, přijaté loni v prosinci v Lisabonu. Skutečnost, že ji Velká Británie může ratifikovat dřív než tradičně „proevropské“ státy jako Itálie, podle některých jen podtrhuje to, že smlouva postrádá nové a smělé iniciativy usilující o urychlení evropského sjednocování. To jsou ale na omylu.
Ovšemže, hnací silou evropské integrace je už od jejích prvních let netrpělivá nespokojenost. Jak ale ve své deklaraci v roce 1950 napsal Robert Schuman, Evropu nelze vybudovat najednou. Obdobně Altiero Spinelli, další z otců zakladatelů EU, na sklonku života napsal, že bez vizionářských Evropanů by sice žádná Evropa nevznikla, ale že vizionáři by se bez pragmatických státníků nikam nedostali.
Nedostatky Reformní smlouvy jsou zjevné. Ústup od pojmenování „ústava“ byl zřejmě pro účast všech členských států nezbytný. Stejně nezbytná ale není setrvalá nejistota ohledně společné politické platformy, o niž se hlas Evropy bude muset opírat v zahraniční politice. Prostor svobody, bezpečnosti a práva navíc u zásadních rozhodnutí v oblasti boje proti zločinu a terorismu stále vyžaduje jednomyslnost, z čehož plyne mučivá zdlouhavost. Smlouva rovněž nedělá dost pro posílení koordinace evropských ekonomických a rozpočtových politik.
Neméně zřejmé je ale i to, co vyslovila rezoluce Evropského parlamentu z 20. února: „Lisabonská smlouva je zásadním zlepšením stávajících smluv, jež do Unie vnese větší demokratickou zodpovědnost a zdokonalí její rozhodovací postupy.“ Přijímání legislativy EU bude podléhat takové míře parlamentního přezkumu (jak na evropské, tak na národní úrovni), jaká neexistuje v žádném jiném nadnárodním či mezinárodním uspořádání.
Bližšímu parlamentnímu dohledu budou dále podléhat také agentury jako Europol a Eurojust a rozpočtový proces bude jednodušší a demokratičtější. Charta základních práv EU začne být právně závazná a soudní ochranu občanů pozvedne ulehčení přístupu k Evropskému soudnímu dvoru a rozšíření jeho soudní pravomoci. Postavení Unie coby globálního aktéra se zlepší sloučením postů vysokého představitele a komisaře pro vnější vztahy a zřízením jediného diplomatického sboru.
Tento výčet by mohl pokračovat, ale máme už dostatek důvodů uzavřít tím, že vytěžit z nové smlouvy maximum bude to nejlepší, co může EU a její členské státy udělat. Do rozšířené členské základy EU, pro niž jsou stále typické rozmanité postoje, pocity i očekávání, byly vneseny první složky společné kolektivní identity. Žádat po všech, aby udělali víc, než co všichni jednomyslně schvalují, by podkopalo křehký evropský soulad.
Menším skupinkám členských států ale nic nebrání, aby si prostřednictvím samostatných dohod stanovovaly odvážnější cíle, pokud je k tomu vedou vzájemná důvěra a podobnosti. Ostatně právě tak se vyvinula Schengenská úmluva, která se později stala součástí acquis communitaire (souboru práva EU). Nověji Prümská úmluva mezi zúčastněnými stranami povýšila policejní spolupráci na policejní integraci.
Je odůvodněné doufat, že některé členské státy EU se do tohoto podniku v oblasti boje proti zločinu a terorismu, obranných záležitostí či finanční a rozpočtové harmonizace pustí. Ať už půjde o kteroukoli oblast, skupina úžeji integrovaných členských států vytvoří v Unii noyau dur (tvrdé jádro), což by mohlo být velice prospěšné pro posílení EU jako celku. Nechť ale konají samostatně a Unii prozatím dejme čas, aby načerpala energii ze zlepšení, která již přijala. Právě takové je po padesáti letech ponaučení ze Schumanovy deklarace.
Copyright: Project Syndicate, 2008.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč
