Až se na konci měsíce sejdou na summitu v Rize předáci NATO, bude nad touto slavnostní událostí viset mrak: afghánské opium. Afghánistánu hrozí nebezpečí, že sklouzne zpět do rukou teroristů, povstalců a zločinců, a jádrem těchto potíží země je opiový obchod v řádech miliard dolarů. Vysoce postavený generál NATO James Jones označil drogy za „Achillovu patu“ Afghánistánu.

Letošní rekordní úroda 6100 tun opia bude stát za nezákonnými příjmy převyšujícími 3 miliardy USD – což odpovídá bezmála polovině afghánského HDP. Zisky pro drogové překupníky dále v řetězci budou ještě téměř dvacetkrát vyšší.

Opiové peníze korumpují afghánskou společnost od nejvyšších pater až po ta nejnižší. Tajné úmluvy na nejvyšších místech umožňují vozit do země nákladními auty tisíce tun chemických složek potřebných k výrobě heroinu. Ozbrojené konvoje bez potíží v zemi převážejí nezpracované opium. Občas se na tom podílejí i armádní a policejní vozidla. Zbraně a úplatky zajistí, aby vozidla nerušeně projížděla přes kontrolní stanoviště. Opiáty volně proudí přes hranice do Íránu, Pákistánu a dalších středoasijských zemí.

Opiová pole zámožných majitelů půdy zůstávají nedotčená, neboť místní úředníci jsou podplaceni. Hlavní překupníci se nikdy nedostanou před soud, protože soudci jsou upláceni nebo zastrašováni. Vysoce postavení státní úředníci si ukrajují své opiové výnosy nebo úplatky za to, že mlčí. Je zvrácené, že někteří guvernéři provincií a státní činitelé jsou v drogovém obchodu sami významnými hráči.

Afghánskému státu v důsledku toho hrozí převzetí zlovolnou koalicí extremistů, zločinců a oportunistů. Opium afghánskou společnost rdousí.

Uvnitř Afghánistánu se rozrůstá drogová závislost. Sousední země, jež bývaly tranzitními státy, jsou dnes významnými spotřebiteli, a to kvůli podobně dramatickým nárůstům závislosti na opiu a heroinu. Nitrožilní aplikace drog v Íránu, Střední Asii a bývalém Sovětském svazu rozšiřuje HIV/AIDS. Na tradičních západoevropských trzích by se zdravotníci měli připravit na vzestup počtu úmrtí na předávkování drogami, poněvadž letošní skvělá sklizeň opia povede k čistějším dávkám heroinu.

Co se dá dělat? Zaprvé je třeba v Afghánistánu zdvihnout závoj korupce. Afghánci mají plné zuby arogantních a dobře vyzbrojených magnátů, kteří si žijí v panských sídlech a jezdí v přepychových limuzínách Mercedes – jde o zemi, kde sotva 13% populace má elektřinu a většina lidí musí přežít s méně než 200 dolary na rok.

Nadešel čas, kdy by afghánská vláda měla označit, zostudit a propustit zkorumpované úředníky, zatknout hlavní drogové překupníky a opiové magnáty a zabavit jejich majetky. Dárci vycvičili policii a žalobce a vybudovali soudy a vazební zařízení. Teď je na vládě, aby soudní systém využila k prosazení právního řádu. Bude těžké, ale ne nemožné, obnovit důvěru v ústřední vládu. Dostat hlavní drogové překupníky za mříže nové, silně zabezpečené věznice Pal-i-Čarki poblíž Kábulu by byl dobrý začátek.

Samozřejmě, Afghánistán za svůj neutěšený stav nenese výhradní odpovědnost. Heroinový obchod by nevzkvétal, kdyby západní vlády braly vážně boj proti užívání drog. Je trpkou ironií, že země, jejichž vojáci v Afghánistánu nasazují život, jsou zároveň největšími trhy pro afghánský heroin. Sousední státy dále musí udělat víc pro zastavení pohybu povstalců, zbraní, peněz a chemických složek přes jejich hranice do Afghánistánu.

Koaliční síly by měly přijmout ráznější přístup k drogovému problému. Boj proti povstalcům a boj proti narkotikům jsou dvě strany téže mince. Zvýšení bezpečí a posílení právního řádu musí zahrnovat zničení obchodu s opiem. Dovolit opiovým překupníkům beztrestně jednat znamená nechávat jim volnou ruku pro získávání peněz na zaplacení zbraní a bojovníků, kteří vedou konflikt s afghánskou armádou a silami NATO.

Rada bezpečnosti Organizace spojených národů zmocnila Mezinárodní síly bezpečnostní pomoci k provedení všech opatření nezbytných ke splnění jejich mandátu. Jednotky NATO by měly dostat zelenou ohledně pomoci afghánské armádě bojovat proti opiu – ničit heroinové laboratoře, rozpouštět opiové bazary, útočit na opiové konvoje a pohánět velkoobchodníky před soud. A měly by získat nástroje a personální obsazení, aby dokázaly tento úkol splnit. Snažit se naklonit si myšlení a city významných drogových překupníků nemá smysl.

Zemědělci jsou jiná kapitola. Násilné ničení úrody přináší riziko zatlačení zemědělců do rukou extremistů, a nepovede tedy k udržitelnému úbytku opiových polí. Vskutku, jak jsme viděli v některých andských zemích, může být kontraproduktivní. Bezpečnost a rozvoj tedy musí postupovat ruku v ruce.

Aby toho bylo dosaženo, Afghánistán potřebuje víc rozvojové pomoci. Mezinárodní podpora byla dosud štědrá, ale stále je výrazně pod úrovní srovnatelných příspěvků na hlavu v jiných postkonfliktních situacích – a potřeba je mnohem větší. Zemědělci si od opia dlouhodobě odvyknou, jedině budou-li mít udržitelné živobytí. V současnosti prosperují afghánští drogoví magnáti a venkovské komunity trpí. Tento stav je zapotřebí obrátit. Musíme trestat překupníky a odměňovat zemědělce.

Nemůžeme si dovolit v Afghánistánu selhat. Nedávné dějiny nám názorně ukazují, co by se stalo, kdyby k tomu došlo. Avšak každé řešení situace v Afghánistánu závisí na zlikvidování jeho opia.