5

Znečišťovatelé musí platit

NEW YORK – Když firma BP a její těžební společníci roku 2010 způsobili v Mexickém zálivu havárii plošiny Deepwater Horizon, vláda Spojených států požadovala, aby BP financovala sanaci ropné skvrny, odškodnila ty, kdo utrpěli škody, a zaplatila trestní sankce za porušení norem, jež ke katastrofě vedly. Na nápravu a pokuty už BP vyčlenila přes 20 miliard dolarů. Na základě vyrovnání z minulého týdne teď BP zaplatí nejvyšší trestní sankci v dějinách USA – 4,5 miliardy dolarů.

Tytéž standardy pro nápravu ekologických škod je třeba uplatnit na globální společnosti působící v chudších zemích, kde v porovnání s vládami mají zhusta natolik silnou moc, že řada z nich jedná beztrestně a s malou či nulovou zodpovědností pustoší životní prostředí. Jelikož vstupujeme do nové éry udržitelného rozvoje, beztrestnost se musí změnit v zodpovědnost. Znečišťovatelé musí platit, v zemích bohatých i chudých. Velké společnosti musí přijmout odpovědnost za své konání.

Korunním příkladem ekologické beztrestnosti firem je Nigérie. Přední ropné společnosti, mimo jiné Shell, ExxonMobil a Chevron, už desítky let těží ropu v deltě Nigeru, ekologicky křehkém prostředí sladkovodních bažinných lesů, mangrovníků, nížinných deštných pralesů a pobřežních bariérových ostrovů. Tento bohatý habitat je domovem pozoruhodné druhové pestrosti – anebo byl, než přišly ropné společnosti – a více než 30 milionů domorodých obyvatel, jejichž zdraví a živobytí závisí právě na lokálních ekosystémech.

Před dvaceti lety Mezinárodní svaz ochrany přírody a přírodních zdrojů (IUCN) klasifikoval deltu Nigeru jako region s vysokou biodiverzitou mořské a pobřežní flóry a fauny (druhů stromů, ryb, ptáků, savců a dalších forem života), a proto její ochraně přiřadil velmi vysokou prioritu. Zároveň ovšem poznamenal, že druhová pestrost v regionu je masivně ohrožena, přičemž její ochrana je přinejlepším slabá.

Globální firmy podnikající v deltě desítky let způsobují úniky ropy a hoření zemního plynu, bez ohledu na přirozené prostředí a místní komunity, zbídačené a otrávené jejich činností. Jeden odhad vyčíslil úhrnný únik za posledních 50 let na přibližně 10 milionů barelů – dvojnásobek úniku po havárii BP.

Data jsou nejistá: v daném období došlo k mnoha tisícům úniků, často nedbale zaznamenaných – jejich rozsah se zakrýval nebo jej jednoduše nezjišťovaly ani firmy, ani vláda. Ostatně právě když na BP dopadaly nové trestní sankce, ExxonMobil ohlásil další únik z ropovodu v deltě Nigeru.

Environmentální zkáza delty je součástí obecnějšího příběhu: zkorumpované firmy podnikají ruku v ruce se zkorumpovanými vládními činiteli. Firmy rutinně uplácejí úředníky, aby získaly ropné koncese, lžou ohledně objemu těžby a vyhýbají se daním a zodpovědnosti za škody na životním prostředí, jež způsobují. Za desítky let úplatků od mezinárodních společností, plundrujících přírodní bohatství delty, nigerijští představitelé pohádkově zbohatli. Na firmu Shell, největšího zahraničního podnikatele v deltě Nigeru, se opakovaně snáší kritika za nehorázné praktiky a neochotu skládat účty za své konání.

Místní populace přitom zůstává zbídačená a sužovaná chorobami zapříčiněnými nezdravým vzduchem, otrávenou pitnou vodou a znečištěním potravního řetězce. Místní bezpráví vyústilo ve válku gangů a neustálé krádeže ropy ilegálním „napichováním“ ropovodů, které způsobuje další rozsáhlé úniky a časté výbuchy, při nichž umírají desítky lidí, včetně nevinných okolostojících.

V koloniální éře bylo dobývání bohatství ze spravovaných území oficiálním účelem imperiální moci. V postkoloniální době se používají skrytější metody. Když ropné firmy v Nigérii či jinde spáchají něco nekalého, ochrání je moc jejich domovských zemí. Na tyhle společnosti nám nesahejte, slyší ze Spojených států a Evropy. Ostatně jeden z největších úplatků (údajně 180 milionů dolarů) v poslední době v Nigérii vyplatila firma Halliburton, úzce navázaná na americkou politickou moc. (Dick Cheney přešel z pozice výkonného ředitele Halliburtonu na post viceprezidenta USA.)

Program OSN pro životní prostředí (UNEP) vydal loni pozoruhodnou zprávu o Ogonilandu, významné etnické domovině v deltě Nigeru, která je epicentrem střetu mezi místními komunitami a mezinárodními ropnými společnostmi. Zpráva byla sžíravá i vědecky zřetelná. Navzdory mnoha dřívějším slibům, že dojde k sanaci, zůstává Ogoniland v environmentální agonii, zbídačený a přiotrávený ropným průmyslem.

UNEP rovněž předložil jasná a podrobná doporučení, včetně tísňových opatření k zajištění nezávadné pitné vody, sanačních postupů zacílených na mangrovníky a půdu, zdravotnických studií zaměřených na zjištění a potlačení důsledků znečištění a nového regulatorního rámce.

Vlády světa se nedávno dohodly, že přikročí k novému rámci pro udržitelný rozvoj, když v červnu na summitu Rio+20 oznámily záměr přijmout Cíle udržitelného rozvoje. Ty nabízejí světu zásadní příležitost nastavit jasné a přesvědčivé standardy chování vlád a firem. Řada významných společností, a to i v ropném průmyslu, vyjádřila ochotu cíle udržitelného rozvoje podpořit.

Vyčištění delty Nigeru by bylo nejpádnějším možným příkladem nové éry přijímání odpovědnosti. Shell, Chevron, ExxonMobil a další přední ropné firmy by se měly přihlásit a přispět k financování sanace, čímž by zahájily novou éru zodpovědnosti.

Hraje se také o to, aby se k zodpovědnosti přihlásila nigerijská vláda. Je povzbudivé, že v popředí snah o posílení vlády práva v ropném sektoru je v poslední době několik nigerijských senátorů.

Vyčištění delty Nigeru představuje pro Nigérii, ropný průmysl i mezinárodní společenství ideální příležitost přesvědčivě uvázat, že na obzoru je úsvit nové éry. Od teď už udržitelný rozvoj nesmí být jen heslem, ale naopak funkčním přístupem ke globální správě a k prosperitě na namáhané a zalidněné planetě.

Z angličtiny přeložil David Daduč