Kdy je dohoda o volném obchodu špatná? Když se skrytý smysl dohody netýká ani obchodu, ani volnosti.

Takový pakt - volající po ,,jednotném hospodářském prostoru" - právě uzavírá Rusko, Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko. Na povrchu se ,,jednotný hospodářský prostor" jeví jako něco, čemu je třeba zatleskat. Dohoda ale naneštěstí pouze upevní postkomunistické korupční a kriminální obchodní praktiky a nikterak neposílí ani obchod, ani prosperitu.

Ohromným přínosem pro kandidátské země, jež se připravovaly na vstup do EU, byla skutečnost, že byly nuceny přizpůsobit se evropským obchodním, politickým a právním normám. Navrhovaný ,,jednotný hospodářský prostor" také bude mít své normy - zvyklosti oligarchů, zkorumpovaných úředníků, spřátelených podnikatelů a politicky motivovaných prokurátorů.

Pochybuje někdo o tom, že uvěznění prezidenta ropné společnosti Jukos Michaila Chodorkovského bylo politicky motivované? Já sama jsem musela přestát nespočet politicky motivovaných vyšetřování své někdejší firmy a žalob proti ní, jež mě měly vypudit z politiky. Dokáže si někdo představit, že k takovému trestnímu stíhání dojde v EU? To, že pan Chodorkovskij tráví ve vězení měsíce, aniž by byl formálně obviněn, vypovídá mnohé o povaze podnikání, politiky a práva ve státech bývalého Sovětského svazu.

V zemích ,,jednotného hospodářského prostoru" vláda zákona obvykle znamená: ,,Já vládnu a já jsem zákon." ,,Jednotný hospodářský prostor" tedy nebude podporovat růst, nýbrž jej brzdit, protože bude odrazovat od konkurenčního soutěžení a od investic. Evropskou stabilitu neposílí, ale podkope, neboť Evropu rozdělí na jednotný trh EU a ekonomicko-obchodní oblast opanovanou svévolnými nařízeními a výnosy.

Avšak nejsou z pohledu ekonomických zásad, praktické diplomacie a vizionářské politiky regionální zóny volného obchodu přinejmenším krokem správným směrem? Vždyť země, jež zruší vzájemná cla, více obchodují a v důsledku toho se často zvýší tempo jejich hospodářského růstu. Dohody o volném obchodu jsou navíc obvykle vnímány jako politicky cenné: u obchodně provázaných zemí je údajně méně pravděpodobné, že začnou jedna druhou ostřelovat.

,,Jednotný hospodářský prostor" bohužel neslibuje žádný z těchto přínosů. Svou podstatou diskriminuje země mimo uzavřený klub, s nimiž se obchod liberalizovat nebude. Členské země se budou specializovat na odvětví, u nichž nemají žádnou komparativní výhodu, což v prvé řadě zmaří smysluplnost podpory volného obchodu. Ba ještě hůře, trhy se z politických - nikoliv hospodářských - důvodů rozdrobí a uzavřou se ve své neefektivitě.

,,Politický" argument - totiž že regionální obchodní orgány posilují mírové zahraniční vztahy - je v postsovětském případě prostě zatvrzelý. Ukrajina dokázala odstranit své jaderné zbraně a dosáhnout dohody ohledně loďstva v Černém moři, aniž by s Ruskem vstupovala do uzavřeného hospodářského bloku. Na druhou stranu, nedlouho poté, co byl ohlášen ,,jednotný hospodářský prostor", Rusko začalo dychtivě pošilhávat po ukrajinském ostrově Tuzla v Černém moři. Hospodářské hranice se nemohou rozplynout a ani se nerozplynou, dokud se Rusko a Ukrajina nedohodnou na územních hranicích.

Vzhledem k tomu, že navrhovaní členové nového ,,jednotného hospodářského prostoru" sdílí ruštinu jako ligua franca a společnou minulost v rámci SSSR, cizinci mohou až příliš rychle pustit z hlavy jemnější rozdíly v kultuře, názorech, ba dokonce ve slovním rejstříku. Regionu jsou společné některé vnější formy evropské kultury, a proto je jen krůček k přesvědčení, že současný vývoj směrem k volnosti trhů a demokracii bude přímočarý a trvalý.

,,Jednotný hospodářský prostor" je ale zvrhlý, protože přítomnost Běloruska a Kazachstánu je zárukou, že demokracie se v agendě neprosadí. Další pokřivení demokracie tkví v tom, že nadnárodní orgán, jenž má ,,jednotný hospodářský prostor" spravovat, přiznává Ukrajině a jejím 49 milionům obyvatel jen 9,9 procent hlasů, zatímco Rusku s jeho 140 miliony obyvatel udílí 83 procent.

Tato ohromná nerovnost v zastoupení je ostudnou zradou ukrajinské suverenity. Jde o dohodu, s níž mohl jako s cenou za ruskou podporu souhlasit jedině ukrajinský prezident Leonid Kučma, který se zoufale snaží prodloužit svůj pobyt v úřadu na dobu přesahující limit dvou volebních období, jemuž letos čelí.

Můj odpor vůči ,,jednotnému hospodářskému prostoru" není odporem vůči Rusku. Čím více bude Ukrajina obchodovat se zahraničím, tím lépe - a pokud bude více otevřeného obchodu směřovat do Ruska, budiž. Obchod by ale měl odrážet konkurenční soupeření Ukrajiny se světem, ne být vynucen uzavřenou dohodou, která vylučuje cizince a jejich požadavky na stabilní a předvídatelné právní prostředí a osvědčené obchodní postupy.

Nepatřím k těm, kdo si myslí, že Rusko je ze své podstaty natolik kolektivistické, že tu volný obchod a otevřená ekonomika nemohou uspět. Nedomnívám se také, že by Rusko bylo tak vnitřně autokratickou zemí, že by tu demokracie musela nevyhnutelně selhat. Jsem ale přesvědčena - abychom se zbavili novinářských kachen -, že se Rusko a Ukrajina musí otevřít globální konkurenci a neizolovat se ve své uzavřené společnosti.

Dmitrij Lichačev, jeden z nejuznávanějších ruských intelektuálů komunistické éry, řekl, že neexistuje nic jako ruská duše - ,,dokážeme vytvořit budoucnost, jakou chceme." Ukrajina a Rusko také dokáží vytvořit budoucnost, již chtějí, avšak nikoliv uzavíráním se do ,,jednotného hospodářského prostoru", který ve skutečnosti není ničím jiným než dalším temným koutem.