Za posledních deset let dosáhlo globální hospodářství nebývalé prosperity založené na obchodu, mezinárodních kapitálových tocích a technologických inovacích. Vprostřed tohoto nepopiratelného rozvoje však zůstává rozšířena chudoba, nemoci a negramotnost. Ve světě zmenšeném moderními telekomunikacemi, satelitní televizí a internetem se každodenně střetáváme s rozvojovými výzvami, jimž nadále čelíme.

Snad nikdo neudělal víc pro to, aby bil na poplach – získávaje uznání za mnohé úspěchy a jsa si velice jasně vědom přetrvávajících nedostatků – než James Wolfensohn, odstupující prezident Světové banky. Coby výkonnému řediteli MMF se mi dostalo výsady s Jimem Wolfensohnem úzce spolupracovat a zblízka sledovat muže s mimořádným posláním: usilovat o udržitelné zmírnění světové chudoby.

Wolfensohn opustil úspěšnou obchodní kariéru, aby vedl celosvětové tažení proti chudobě. Zřejmě největší poctou jeho odhodlanosti a houževnatosti je to, že jeho snahy posledních deseti let vyvolaly jak kritiku, tak chválu, neboť byl ve středu každé zásadnější kampaně zaměřené na zmírnění hospodářských neduhů naší generace.

Wolfensohn Světovou banku dovedl na špici všech významných rozvojových debat a byl v popředí boje proti HIV/AIDS a dalším smrtelným nemocem, jež ohrožují tolik zbídačených zemí. Byl vždy otevřeným obhájcem ženských práv, zastáncem environmentálních zájmů i úžasným advokátem prosazujícím snížení závazků nejzadluženějších států. Světovou banku přivedl také do centra snah o obnovu států vzpamatovávajících se z pustošivých občanských střetů, od Bosny před Sierru Leone po Východní Timor.

Coby prezident Světové banky Wolfensohn důsledně trval na tom, že svět nemůže být rozdělen na „majetné“ a „nemajetné“. Chudoba ať už kdekoliv znamená chudobu všude a spravedlivý růst je nezbytný pro stabilitu a bezpečnost všech. Právě to je skutečný význam globalizace.

Wolfensohn dále zásadně přispěl k rozvojové práci svým tvrzením, že chudobu je třeba řešit jako vícerozměrný problém. Dnes už se všeobecně uznává, že finanční pomoc samotná účinnou redukci chudoby nezajistí. Klíčem je spíše udržitelný růst podporující chudé, který vyžaduje politickou stabilitu – to znamená mír a bezpečnost jedinců –, dobrou správu a podíl všech zúčastněných na zvolených politikách.

Za Wolfensohna Světová banka uskutečňovala tento komplexní a koordinovaný přístup konkrétními kroky a podnikala významné bitvy proti světové chudobě. V posledních deseti letech byla Banka největším vnějším poskytovatelem financí pro základní školství, základní zdravotní péči, programy ve vztahu k HIV/AIDS a programy zaměřené na ochranu životního prostředí a druhové pestrosti. Tato agenda míří k jádru posilování lidské důstojnosti a zachování udržitelného rozvoje.

Dalším cenným krokem vpřed bylo to, že Wolfensohn trval na tom, aby se v rámci rozvojového procesu čelilo korupci. Bývaly doby, kdy pouhá zmínka o korupci byla v jistých oficiálních kruzích považována za tabu. Avšak v mnoha zemích právě korupce představuje největší překážku rozvoje, a to zejména proto, že odvádí zdroje od chudých. Světová banka trvala na tom, aby se na korupci pohlíželo jako na rakovinu a aby boj proti ní byl synonymem boje proti chudobě.

Vskutku, puncem Wolfensohnova funkčního období byla názorová otevřenost. Nejeden ministr vlády, bankovní úředník či představitel nevládní organizace od něj utržil neskrývanou kritiku stejně jako vášnivou chválu. Ani MMF nebyl tohoto zacházení ušetřen. Síla brettonwoodských institucí spočívá v intelektuální rozmanitosti a Fondu prospěla jak Wolfensohnova upřímnost, tak jeho oddanost spolupráci mezi Bankou a Fondem, která se v poslední dekádě postupně prohlubovala. Úsilí našich dvou institucí – v oblastech tak rozmanitých, jako jsou strategie omezování chudoby, odpouštění dluhů a málo známý společný program zaměřený na analýzu finančních sektorů našich členských zemí – posílilo světové hospodářství.

Rozvoj nakonec spočívá v lidech. Největší silou Jima Wolfensohna byla jeho nefalšovaná starost o chudé světa. K jeho odkazu bude patřit Světová banka hluboce oddaná úsilí o svět bez chudoby. Chudí po celém světě se mohou cítit ještě chudší proto, že jej ztratili jako svého zastánce a obhájce. Ve skutečnosti jsou díky jeho práci za posledních deset let jejich vyhlídky světlejší.