NEW YORK – Globální recese, která momentálně probíhá, není pouze výsledkem finanční paniky, ale i základnější nejistoty ohledně budoucího směřování světové ekonomiky. Spotřebitelé se od nákupu domů a automobilů odklánějí nejen proto, že jejich bohatství utrpělo šrámy kvůli klesajícím cenám akcií a hodnotě nemovitostí, ale i proto, že nevědí, kam se obrátit. Mají riskovat nákup nového auta, když by ceny benzinu mohly opět raketově vzrůst? Dokážou po letošním děsivém vzestupu cen potravin naplnit své talíře?

Rozhodnutí o podnikatelských investicích jsou ještě tvrdší. Firmy se zdráhají investovat v době, kdy spotřebitelská poptávka prudce klesá a kdy čelí bezpříkladným rizikovým penále prodražujícím jejich půjčky. Navíc se potýkají s obrovskou nejistotou. Jaké typy elektráren budou v budoucnu přijatelné? Budou smět vypouštět oxid uhličitý jako v minulosti? Mohou si Spojené státy stále dovolit předměstský životní styl s rozpínajícími se domy v odlehlých zástavbách, které vyžadují každodenní dlouhé dojíždění auty?

Hospodářské zotavení bude do značné míry záviset na mnohem jasnějším pochopení směru budoucích hospodářských změn. To je především úkol pro vládu. Po zmateném a pomýleném vedení Bushovy administrativy, která nedokázala vytyčit jasný směr energetické, zdravotnické, klimatické ani finanční politiky, bude muset nově zvolený prezident Barack Obama začít rýsovat kurz, jenž definuje budoucí směřování americké ekonomiky.

USA nejsou v této rovnici ekonomikou jedinou. Potřebujeme globální vizi trvale udržitelného zotavení, které bude zahrnovat i vedoucí představitele Číny, Indie, Evropy, Latinské Ameriky a, ano, dokonce i Afriky, jež byla dlouho vytlačována na okraj světové ekonomiky, ale dnes je bezesporu její součástí.

V moři nejistot a zmatků existuje jen několik málo pevných bodů. Za prvé platí, že USA si nemohou dál půjčovat od zbytku světa, jak to činily v uplynulých osmi letech. Čistý americký vývoz se bude muset zvýšit, což v důsledku znamená, že čistý vývoz Číny, Japonska a dalších přebytkových zemí se naopak sníží. Potřebné úpravy přinesou poměrně velký přesun z deficitu do rovnováhy, a to v objemu přibližně 700 miliard dolarů na běžném účtu platební bilance USA, což je zhruba 5% amerického HNP.

Obchodní přebytek Číny by se mohl snížit o polovinu této částky (přičemž snižování obchodního přebytku by se rozprostřelo i na další oblasti světa), což by znamenalo přesun čínského HNP od čistého vývozu k vnitřní poptávce ve výši 5 až 10%. Naštěstí Čína podporuje významnou domácí expanzi.

Za druhé by měl být pokles spotřeby v USA částečně vyvážen také růstem amerických investic. Soukromé firmy však nezvýší investice, pokud nebude mít ekonomika vytyčen jasný směr. Obama zdůraznil potřebu „zeleného zotavení“, tedy zotavení založeného na trvale udržitelných technologiích, nikoliv jen na spotřebitelských výdajích.

Automobilový průmysl v USA by se měl přeorientovat na automobily s nízkými emisemi uhlíku, a to buď v podobě vozidel na hybridní pohon, které lze „dobíjet ze zásuvky“, nebo v podobě automobilů poháněných pouze z baterie. Obě technologie budou závislé na celostátní elektrické síti využívající nízkoemisních forem výroby energie, jako jsou větrné, sluneční, jaderné nebo uhelné elektrárny, které odlučují a skladují emise oxidu uhličitého. Všechny tyto technologie budou vyžadovat nejen soukromé investice, ale i financování z veřejných zdrojů.

Za třetí nebude zotavení v USA důvěryhodné, pokud nebude existovat strategie, jak dát do pořádku finance samotné americké vlády. George W. Bush si hospodářskou politiku představoval tak, že třikrát sníží daně a zároveň zvýší výdaje na válku. Výsledkem je masivní rozpočtový deficit, který se v následujícím roce rozroste do obřích proporcí (možná až 1 bilion dolarů) pod dodatečnou tíhou recese, sanací bank a krátkodobých fiskálních stimulačních opatření.

Obama bude muset předložit střednědobý fiskální plán, který vládní finance ozdraví. To bude zahrnovat ukončení války v Iráku, zvýšení daní bohatým a také postupné zavedení nových spotřebních daní. USA v současné době vybírají nejnižší daně v poměru k národnímu důchodu ze všech bohatých států. To se musí změnit.

Za čtvrté je na nejchudší oblasti světa nutno pohlížet jako na investiční příležitosti, nikoliv jako na hrozby nebo na místa, která je třeba ignorovat. V době, kdy hlavní infrastrukturální společnosti z USA, Evropy a Japonska budou mít značné přebytečné kapacity, by měly Světová banka, Evropská investiční banka, Americká exportní a importní banka, Africká rozvojová banka i další veřejné investiční fondy financovat rozsáhlé výdaje do infrastruktury v Africe, kde by se měly budovat silnice, elektrárny, přístavy a telekomunikační systémy.

Dokud jsou úvěry dlouhodobé a nesou skrovnou úrokovou sazbu (řekněme pětadvacetileté dolarové půjčky za 5% ročně), mohli by státní příjemci tyto úvěry splácet ze značně navýšených příjmů, které je během příští generace čekají. To by bylo mimořádně přínosné jak pro Afriku, tak i pro bohaté země, které by mohly povolat své firmy a kvalifikované zaměstnance zpátky do práce. Takové půjčky by samozřejmě vyžadovaly velkou globální iniciativu, poněvadž žijeme v době, kdy si ani důvěryhodné společnosti nemohou půjčit peníze přes noc, natožpak na 25 let!

V typických hospodářských cyklech je obvykle na státech samotných, aby si své zotavení řídily v podstatě vlastními silami. Tentokrát se však neobejdeme bez globální spolupráce. Zotavení bude vyžadovat značné posuny v obchodních nerovnováhách, technologiích a veřejných rozpočtech.

Velké ekonomiky budou muset tyto dalekosáhlé změny koordinovat, a to přinejmenším neformálně, když už ne striktně. Každý by měl chápat základní směřování změny, která bude na státní i globální úrovni potřebná, a všechny státy se musí podílet na zavádění nových, trvale udržitelných technologií a na spolufinancování globálních závazků, jako jsou zvýšené investice do africké infrastruktury.

Dospěli jsme k dějinnému okamžiku, kdy je spolupracující globální politické vedení důležitější než kdykoliv předtím. USA naštěstí učinily Obamovým zvolením obrovský krok vpřed. Nyní je čas jednat.