Thursday, October 23, 2014
5

Průběžná zpráva před Riem

NEW YORK – Týdeník Nature, jedna z nejvýznačnějších vědeckých publikací na světě, vydal před summitem Rio+20, který se koná příští týden, sžíravou průběžnou zprávu o trvale udržitelném rozvoji. Naplňování tří významných smluv podepsaných na prvním summitu o Zemi v Riu v roce 1992 oznámkoval takto: Klimatické změny – 5, Biologická diverzita – 5, Boj proti rozšiřování pouští – 5. Může se lidstvo ještě vyhnout tomu, aby samo sebe vytěsnilo?

Už nejméně jednu generaci víme, že svět potřebuje korekci kurzu. Místo abychom poháněli světovou ekonomiku fosilními palivy, potřebujeme mobilizovat mnohem širší využívání nízkouhlíkových alternativ, jako jsou větrná, sluneční a geotermální energie. Místo abychom lovili zvířata a mýtili krajinu bez zřetele na potřeby jiných druhů, musíme srovnat tempo naší zemědělské produkce, rybolovu a kácení stromů s nosnou kapacitou životního prostředí. Místo abychom ponechávali nejbezbrannější lidi na světě bez přístupu k plánování rodiny, vzdělání a základní zdravotní péči, musíme skoncovat s extrémní chudobou a snížit prudce rostoucí míru porodnosti, která přetrvává v nejchudších částech světa.

Stručně řečeno si musíme uvědomit, že pokud dnes na světě žije sedm miliard lidí a do poloviny století se jejich počet zvýší na devět miliard, přičemž všichni budou vzájemně propojení v technologicky vyspělé a energeticky náročné globální ekonomice, pak disponujeme bezpříkladnou kolektivní schopností ničit systémy podporující život na planetě. Důsledky našeho individuálního počínání jsou však obvykle tak vzdálené našemu každodennímu vnímání, že můžeme překročit okraj srázu, aniž si toho vůbec všimneme.

Když napájíme naše počítače a světla, neuvědomujeme si důsledek v podobě uhlíkových emisí. Když jíme, neuvědomujeme si odlesňování, které je důsledkem trvale neudržitelného zemědělství. A když se miliardy našich počinů spojí, čímž způsobí hladomor a záplavy na opačném konci světa a postihnou nejchudší lidi v Mali a Keni, málokdo z nás si alespoň matně uvědomí nástrahy spojené s globální provázaností.

Před dvaceti lety se svět pokusil řešit tuto realitu prostřednictvím smluv a mezinárodního práva. Dohody, které se objevily na prvním summitu v Riu v roce 1992, byly dobré: promyšlené, prozíravé, ohleduplné k občanům a zaměřené na globální priority. Přesto nás nezachránily.

Tyto smlouvy totiž žily ve stínu naší každodenní politiky, představ a mediálních cyklů. Diplomaté se rok co rok plahočili na konference, aby je uvedli v život, avšak hlavním výsledkem bylo zanedbávání, průtahy a hašteření se o právní obezličky. O dvacet let později se můžeme za své úsilí vykázat jen třemi nedostatečnými.

Existuje i jiná cesta? Přístup prostřednictvím mezinárodního práva zapojuje do dění právníky a diplomaty, ale ne inženýry, vědce a předáky komunit, kteří stojí na frontových liniích trvale udržitelného rozvoje. Hemží se to v něm nesrozumitelnými technickými formulacemi o monitoringu, závazných povinnostech, státech annex-I a státech mimo annex-I a tisícovkami dalších právních pojmů, ale nedokáže poskytnout jazyk, jímž by lidstvo mohlo diskutovat o vlastním přežití.

Máme tisíce dokumentů, ale nedokážeme spolu navzájem jednoduše mluvit. Chceme zachránit sebe i své děti? Tak proč jsme to neřekli?

Na summitu Rio+20 to budeme muset říct: jasně, rozhodně a tak, aby to vedlo k řešení problémů a k akci, nikoliv k hašteření a dotčenosti. A protože se politici veřejným míněním spíše řídí, než aby ho utvářeli, musí to být veřejnost sama, kdo bude požadovat vlastní přežití – nikoliv volení představitelé, kteří nás mají nějakým způsobem zachránit navzdory nám samotným. V politice je hrdinů pomálu; čekání na politiky by bylo příliš dlouhé.

Nejdůležitějším výsledkem v Riu proto nebude nová smlouva, závazná klauzule či politický závazek. Bude to globální výzva k akci. Po celém světě sílí volání po tom, aby se do centra globálního myšlení a počínání posunul trvale udržitelný rozvoj – zejména proto, aby pomohl mladým lidem řešit trojí základní úkol, který bude definovat jejich éru: ekonomický blahobyt, ekologickou udržitelnost a sociální zapojení. Summit Rio+20 jim může pomoci to dokázat.

Namísto nové smlouvy přijměme na Riu+20 soubor „trvale udržitelných rozvojových cílů“ neboli SDG, které budou podněcovat současnou generaci k akci. Stejně jako nám rozvojové cíle tisíciletí otevřely oči, ukázaly nám extrémní chudobu a podpořily nevídanou globální akci na boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, mohou SDG otevřít oči dnešním mladým lidem a ukázat jim klimatické změny, ztrátu biodiverzity a katastrofy spojené s proměnou půdy v poušť. Stále můžeme naplnit tři původní smlouvy z Ria, pokud do popředí tohoto úsilí postavíme lidi.

Trvale udržitelné rozvojové cíle v podobě ukončení extrémní chudoby, dekarbonizace energetického systému, zpomalení populačního růstu, podpory trvale udržitelné nabídky potravin, ochrany oceánů, pralesů a souše a řešení nerovností naší doby mohou oživit snahu celé generace o řešení problémů. Inženýři a technologičtí mágové od Silicon Valley přes São Paulo až po Bengalúru a Šanghaj mají v rukávu nápady, které mohou zachránit svět.

Na univerzitách po celém světě působí zástupy studentů a učitelů prahnoucích řešit praktické problémy ve svých zemích a komunitách. Firmy, alespoň ty dobré, vědí, že nemohou prosperovat a motivovat své zaměstnance a spotřebitele, pokud i ony nebudou součástí řešení.

Svět má nakročeno jednat. Rio+20 může přispět k probuzení celé generace k akci. Stále zbývá čas, i když je ho pramálo, proměnit pětky v jedničky a uspět v základní zkoušce lidstva.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Hide Comments Hide Comments Read Comments (5)

Please login or register to post a comment

  1. CommentedKariuki Kiragu

    Having groped my way into the triple-bottom line world in the last 10 years, I find that, to the economic, environmental and social pillars, a spiritual one should be added.
    It comes with the currencies of goodwill, appreciation and inner peace so necessary to harmonizing the other 3 pillars.
    Working in the slums and among the poor in Nairobi, the feeling has been the need to first engender trust and a sense of responsibility to the larger community, say, Africa. Thus, discourse invariably commences on an ideological plane, inherently spiritual.
    The bank yonder is misty, the river is wide, silent…let’s make the leaps of faith, from one stepping stone to another.

  2. CommentedTom McGivan

    I sense that the important point to take from this is the idea of technology at the forefront of responding to climate change. Politicians from both developed and developing countries have worked tirelessly to implement treaties, policies and other forms of motivation but the reality is that we have not done enough. The role of politics should now be to provide real economic incentives for investment in change, given the way our society functions, genuine economic reform trumps a motivational speech every time.

  3. Commentedjallo jallo

    The reality is that anything that would resemble sustainable development is not going to be called for public opinion either, and thisis where Prof. Sachs expectations are doomed to be unfulfilled. And why is that? Because achieving anything that would remotely resemble sustainable development would imply making hard choices, and giving up things that most people in the West value, (or they think thatbthey value) namely individualism and freedom of choice (as consumers), materialism and opulent lifestyles, environmentally insensitive technologies that make our life easier, high expectations of comfort, etc. Anything different to these would be greenwahing. What we need to make people understand is that these priviledges have been achieved as a result of centuries of unsustainable economic growth and they will dissapear anyway as ecological limits to growth

  4. Commentedjames durante

    There are two fundamental barriers to the kind of "course correction" Sachs is talking about: capitalism and the nation state. Look at almost all the articles on this site: the mantra is growth. It is difficult to imagine that in the real political world there will be any real aspirations for the goals Sachs mentions. Each one is contradicted by individual and national interests, at least in the broad context of the twin pillars of modernity. Consider the current presidential election in the US. As far as I can tell neither candidate will have any interest or motivation in discussing Sachs' worthy goals.

    The precipice is here. Look over the edge.

  5. CommentedFrank O'Callaghan

    Professor Sachs is a breath of fresh air. He does not deny the problems or lessen their daunting scale. Yet he suggests that Humanity can deal with the threat off global climate change. I am not sure that I agree with him. We can certainly influence the rate of change and perhaps the nature of that change, e.g. in anti-desertification and reforestation schemes.

    I hope that he is right. It is probably right to hope. It may even have an effect on the outcomes by improving motivations of the actors. My fear is that we have passed a tipping point and that the juggernaut of climate change is in irrevocable motion.

Featured