0

Slabikář pro boj s pandemiemi

Rok co rok se světu tu a tam připomene, že hrozba pandemie je všudypřítomná. V roce 2003 to byl SARS. Dnes je to potenciální ptačí virus podobný tomu, jenž po roce 1914 usmrtil 30 milionů lidí.

„Ptačí chřipka“ už prokázala, že dokáže přeskočit z drůbeže na člověka a nověji i na kočky, což naznačuje, že by se mohlo jednat o dalšího globálního zabijáka. Existuje ovšem bezpočet jiných potenciálních pandemií a mnohé ani nejsou viry. Bakterie, priony, paraziti, ba dokonce environmentální faktory by se mohli náhle proměnit způsobem, který by pro nás byl zhoubný. Všeobecně se odhaduje, že až k tomu dojde, hospodářské škody i ztráty na životech překonají všechny předchozí války.

Je pokořující připomenout si, že některé z nejvražednějších invazí minulosti provedly jednobuněčné organismy, například cholera, dýmějový mor a tuberkulóza. Země, jež na to mají dostatek zdrojů, vyvíjejí obranné plány proti pandemiím – omezené strategie, jež by ochránily jejich vlastní občany. Většina vlád doufá, že díky včasné detekci bude možné šíření pandemie zadržet.

Zadržování do velké míry závisí na vakcínách, avšak ty jsou jen částí odpovědi. Třebaže jde o dobrou ochranu před mnoha viry, každá vakcína je vysoce specifická pro konkrétní hrozbu. Viry jsou buněční paraziti a každý virus napadá určitý druh buněk. Virus je tvarován tak, aby se zavrtal hluboko do určitého prvku buňky a vpravil své části dovnitř, čímž buňku poplete a přiměje ji vytvářet další viry a samu sebe při tom zničit. Vzhledem k jejich velice specifickým formám musí být většina protivirových vakcín uzpůsobena na úzkou škálu faktorů.

Občas tato vyhraněnost virů pracuje v náš prospěch. Například je pro viry obvykle nesnadné přeskakovat mezi druhy, protože by musely změnit svou stavbu. Pokud se ale velký počet hostitelů – řekněme ptáků – setká s velkým počtem lidí, nakonec si virus najde způsob, jak se v novém typu buňky zařídit.

Ptáci dnes budí největší znepokojení jen proto, že šíření lze snadno vidět. Avšak AIDS na nás přeskočil z opic a několik druhů chřipek přeskočilo z prasat. Smrtící mutace všech druhů je třeba neodkladně identifikovat, aby bylo možné vytvořit účinnou vakcínu, než se kmen v lidském těle zabydlí. Naše současné detekční metody však bohužel nejsou dostatečně citlivé.

To je ještě znepokojivější, uvědomíme-li si, že by vědci měli sledovat rovněž bakterie, priony a parazity. Bakterií existuje více než jakékoli jiné formy života. Mnohé neškodně obývají naše těla a plní užitečné funkce. Snadno se vyvíjejí a přizpůsobují, což znamená, že se časem naučí obcházet naše léčiva. U bakterií je třeba dávat pozor na dva typy mutací: adaptaci vyvolanou nepřátelskou formou, která by jim zajišťovala superimunitu vůči lékům, a smrtící mutovaný kmen, jenž by se objevil v jednom ze zástupů „bezpečných“ bakterií.

Priony jsou poměrně novým objevem. Jsou tvořeny bílkovinami podobnými těm, které naše tělo používá při zdravé činnosti, což znamená, že dokáží prostředky těla zmást a přimět je k tvorbě dalších prionů. Teprve nedávno byly priony rozpoznány jako příčina několika infekčních onemocnění, včetně nemoci šílených krav a Creutzfeldt-Jakobovy nemoci, které zabíjejí vytěsňováním zdravých mozkových buněk. Priony mohou způsobovat i mnohé jiné nervové, dýchací a svalové choroby.

Konečně paraziti, drobní živočichové, již do nás pronikají, už jako pandemie klasifikováni jsou. Malárie postihuje 300 milionů lidí a je celosvětově největším zabijákem dětí. Mnoho parazitů patří mezi červy: měchovec (800 milionů nakažených lidí), škrkavka (1,5 miliardy), motolice rodu schistosoma (200 milionů) a červ způsobující elefantiázu (150 milionů).

Existují také nepřátelské faktory, které se v současnosti přehlížejí. Chemikálie a prachové částice v životním prostředí by si mohly vysloužit své vlastní kategorie. Nebo uvažme kombinace problémů, kupříkladu směšování těchto chemických škodlivin se vzdušnými pyly, což patrně zvyšuje počet výskytů astmatu. Nové plísňové infekce jsou ještě děsivější a může být těžší je léčit.

Sečteno podtrženo, nedokážeme předpovědět, kde se hrozba vynoří, a tudíž potřebujeme rozšířený, inteligentní detekční systém. Prakticky vzato, jak by měl být vybudován?

Detekci by museli provádět lidé natolik odborně zdatní, aby rozpoznali, kdy zdánlivě běžný symptom ve skutečnosti představuje mimořádný případ. Rozmístěni by byli všude, s důrazem na citlivé regiony. První výstražné známky pandemie se s nejvyšší pravděpodobností objeví v rozvojovém světě, ale detekční střediska by měla být umístěna ve všech zemích, a to s nejmenšími možnými náklady. Není to tak složité, jak se zdá. Klíčem k úspěchu je využití stávající infrastruktury.

Zdravotnická infrastruktura v jisté formě existuje všude. Obvykle se rovněž jedná o nejméně zkorumpovanou instituci v oblastech, kde to představuje problém. Od lékařských středisek a klinik by se očekávalo, že budou prošetřovat příčiny obtíží velkého počtu svých pacientů, a to i případech, kdy se symptomy jeví jako obvyklé. Do soustavy veřejného zdravotnictví, která slouží běžným potřebám, by bylo zapotřebí dodat drobný přídavek vědecké kvalifikace a laboratorní vybavení.

Zlepšení stávajících zdrojů by bylo efektivní ze dvou důvodů. Zaprvé, je pravděpodobnější, že se lidé s ochořením přihlásí v městské nemocnici než na specializovaném pracovišti. Zadruhé, tato investice by povzbudila rezervy veřejného zdravotnictví v daném regionu.

Do chudých regionů by investice do zařízení a školení musely přijít od jejich movitějších protějšků. Bohaté země si výdaj mohou ospravedlnit s ohledem na úspory, jež by včasná detekce přinesla v případě zásadní hrozby. Tropická pásma a městské chudinské čtvrti jsou přední linie lidstva v boji proti pandemiím a měly by být řádně vybavené.

Veřejné zdraví je významným majetkem každého národa. Vzhledem k tomu, jak mnoho je v sázce, je rozumné postavit hlídku poblíž každého močálu, města, veřejného tržiště a zemědělského zařízení na světě.