Jako bývalí členové kongresů svých zemí jsme přesvědčeni, že nastal čas vytvořit Severoamerickou parlamentní unii (NAPU), která by se věnovala narůstajícímu počtu zásadních problémů, jež severoamerické národní vlády zametají pod koberec. Minulost i přítomnost tíží ad hoc povaha vztahů mezi Spojenými státy, Mexikem a Kanadou. Máme-li připravit spravedlivějsí a hospodářsky úspěsnějsí budoucnost pro vsechny tři státy, je zapotřebí vykročit odvážně vpřed.

Navzdory ustěpačným poznámkám amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda o ,,staré Evropě`` se Severní Amerika může od Evropské unie a Evropského parlamentu lecčemu přiučit. V 50. letech se větsině Evropy myslenka unie s jediným parlamentem jevila jako vzdusný zámek. Dnes si EU volí svůj parlament, sdílí jednotnou měnu a spravuje rozpočet, jenž klade důraz na zvysování životní úrovně v méně rozvinutých členských státech. V blízké budoucnosti by se síla EU měla opírat o 450 milionů obyvatel.

Populace USA, Mexika a Kanady činí úhrnem asi 410 milionů lidí. Přesto se Severní Amerika dosud nedokázala vyrovnat Evropě v budování politických struktur nezbytných k tomu, aby se kontinent zaměřil na problémy imigrace, přeshraniční bezpečnosti, zaměstnaneckých práv a poskozování životního prostředí, ani v podpoře jednotnějsího přístupu vůči silné hospodářské konkurenci Evropy a Asie.

Naopak, od války v Iráku jsou vztahy mezi a USA a jejich sousedy, Kanadou a Mexikem, na nejhorsí úrovni za mnoho let. Je jasné, že prohlubování severoamerického politického a hospodářského sjednocování bude náročným úkolem.

Vláda USA se v nejbližsí budoucnosti bude věnovat bezpečnosti země, Iráku, propadu domácího hospodářství a přípravám na prezidentské volby v roce 2004. Kanadská vláda prokazovala dosud více ochoty přistupovat k severoamerickým záležitostem na bilaterálním základě než v kontextu tří zemí. Nadto Kanaďany pohlcuje téma dopadů a důsledků epidemie SARS a nemoci sílených krav a přístí rok očekávají novou vládu.

Mexický prezident Vincente Fox bude u moci až do roku 2006. Jeho vizi Severoamerické asociace volného obchodu (NAFTA), zahrnující prvky sociálního a politického splývání se severoamerickými protějsky, odsunuly stranou teroristické útoky z 11. září 2001 a nedávné volební úspěchy jeho politických protivníků.

Navzdory tomu větsina Kanaďanů a Mexičanů věří, že spolupráce v rámci Severní Ameriky bude pokračovat bez ohledu na to, kdo úřaduje v Ottavě, Washingtonu či Mexico City. Kanada a Mexiko nejsou jen prvním a druhým největsím obchodním partnerem USA - tyto tři země jsou propletené bezpočtem obchodních, turistických i kulturních vztahů, jež neprocházejí ambasádami ani vládami. Převládá pozitivní naladění. Občané USA jsou dobře hodnoceni na žebříčku oblíbenosti jak v Kanadě, tak v Mexiku: 90%, respektive 70%.

Návrhem na vytvoření NAPU prosazujeme představu konkrétního plánu na vybudování větsího trhu prostřednictvím podpory aliance tří ekonomik. Během pouhých deseti let EU dokázala chudsí, okrajové členské státy - Řecko, Portugalsko, Spanělsko a Irsko - posunout z 50% na 90% evropského průměru příjmu na hlavu a vytvořit tak větsí trh pro společnosti z bohatsích severních zemí a zastavit migraci z chudsích jižních zemí. Aby EU zajistila úspěch integrace společného trhu, investovala více než 35 miliard dolarů ročně.

Severní Amerika z velké části přehlížela význam slova ,,společný`` a zaměřovala se raději na ,,trh``. Vsechny tři země jsou proto slepé ke stěžejní roli společenství. Dosud jsme nepochopili, že takovou Severoamerickou zónu volného obchodu (NAFTA), která by plně využívala svého potenciálu, nemůžeme vytvořit za babku. Regionální politická struktura udrží svou pozornost na zásadních, ač obtížných záležitostech, jako je imigrace.

NAFTA byla založena s přesvědčením, že rozsířený trh přinese ve třech členských zemích prospěch vsem. Bohužel tato korporátně vedená NAFTA dále zhorsila nerovnosti a nesouměrnosti mezi Mexikem a jeho dvěma bohatsími severními sousedy. Navíc se během existence NAFTA příjmy a bohatství nadále hromadily v elitních sektorech americké a kanadské společnosti.

Imigrace ilustruje cenu integrace bez sbližování. Poptávka amerických zaměstnavatelů po levné pracovní síle z Mexika a rozdíl 10:1 ve výsi mezd v těchto dvou zemích nutí každoročně 350 tisíc Mexičanů riskovat vlastní život kvůli lépe placené práci na sever od hranic jejich země. Bez mexických pracovních sil by mnoho práce v USA prostě nikdo neudělal. Touto záležitostí je potřeba se zabývat, nikoliv ji ignorovat a kriminalizovat. NAPU by pro řesení této potíže byla ideálním fórem.

V současnosti činí vsude klíčová rozhodnutí samozvané elitní skupiny, často za neprůhledných okolností. NAPU by ve vsech třech zemích umožnila sirsí a důslednějsí účast na zvažování dnes přehlížených záležitostí. Vnitroamerické problémy nemohou nadále podléhat rozmarům a potřebám jednotlivých lídrů. Lid Spojených států, Kanady i Mexika si zasluhuje lepsí úděl.