Organizaci spojených národů rozdělují vnitřní pnutí. Sotva byl uspokojivě vyřešen spor ohledně ustavení Rady pro lidská práva, už se rozhořela nová bitva. Spojené státy naléhají na administrativní reformy a hrozí přerušením financování, nebudou-li reformy na dohled.

Generální tajemník předložil rozumný reformní plán, avšak většina členských států OSN, vystupujících společně jako skupina G-77, se mu vzpírá, neboť jej považují za další krok k omezení moci Valného shromáždění oproti Radě bezpečnosti. Stavějí se zejména proti návrhu dát rozsáhlejší pravomoci a odpovědnost právě generálnímu tajemníkovi, jehož volbu má fakticky v rukou pět stálých členů Rady bezpečnosti, kteří vládnou právem veta.

Mnoho členů OSN, přesvědčených, že moc v OSN opouští Valné shromáždění, se odmítá vzdát toho, co pokládají za poslední stopu svého významu: kontroly nad rozpočtem prostřednictvím činnosti Pátého výboru Valného shromáždění. Pátý výbor v praxi uskutečňuje ten typ přísné správy personálu a výdajů, který by měl vykonávat generální tajemník, má-li OSN fungovat efektivně a mít personál, který bude stačit na náročné úkoly, jimž organizace čelí. Právě na tom se zakládá neústupný americký požadavek na administrativní reformy.

Je nezbytně potřeba najít cestu z této slepé uličky. Neúspěch současného návrhu by znamenal faktický konec všech snah o reformu OSN, což by mělo po celém světě katastrofické důsledky pro lidi, kteří závisejí na pomoci poskytované Rozvojovým programem OSN, na bezpečnosti udržované bezpočtem mírových operací OSN či na dalších službách zajišťovaných agenturami OSN. Selhání reformy managementu by například vyvolalo požadavky Kongresu USA na odepření amerických příspěvků do rozpočtu OSN – což by byl postup značně podkopávající vlastní zájmy Ameriky, třeba plánované rozšíření mise na zastavení genocidy v Dárfúru.

Stezka k dosažení uspokojivého řešení je jasná: dát Valnému shromáždění větší roli při výběru generálního tajemníka, aby tak jeho členové delegovali pravomoci činiteli, kterého sami volí. Toto řešení by nejen umožnilo realizaci tolik potřebných administrativních reforem, ale přineslo by rovněž srozumitelnost a transparentnost do procesu, který zlepšení velice potřebuje.

Ostatně, Charta OSN stanovuje, že „generálního tajemníka jmenuje Valné shromáždění na doporučení Rady bezpečnosti“. Původní koncepce spočívala v tom, že tyto dva orgány dojdou ohledně kandidáta ke shodě. V praxi se však dnes na kandidátovi shodne pět stálých členů a jejich rozhodnutí nejprve opatří razítkem Rada bezpečnosti a pak Valné shromáždění. Skutečné diskuse o novém generálním tajemníkovi se v současnosti vedou tajně mezi stálou pětkou, což ještě zvyšuje frustraci členů OSN, včetně velkých mocností, které bezúspěšně usilují o rozšíření Rady bezpečnosti.

Mají-li USA dosáhnout reforem rozpočtového procesu, o které usilují, budou muset jít v čele snahy přesvědčit ostatní stálé členy Rady k tomu, aby Valné shromáždění získalo v procesu větší úlohu. To by bylo možné učinit několika způsoby. Rada bezpečnosti by se mohla dohodnout a doporučit několik kandidátů, z nichž by si Valné shromáždění jednoho vybralo. Případně by Valné shromáždění mohlo navrhnout několik kandidátů Radě bezpečnosti, ta by si jednoho zvolila a předložila jej Valnému shromáždění zpět ke schválení.

Ať tak či onak, procesu volby by transparentnost prospěla. Valné shromáždění by například mělo pořádat veřejná slyšení, kde by uchazeči byli dotazováni, čímž by se významně posílila vážnost kandidáta, který je nakonec zvolen. Pokud by takovéto návrhy byly přijaty, napomohly by vyřešení současného sporu ke spokojenosti všech. Ba mohly by OSN zajistit silnější pozici, než kdy měla.